Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNové zpracování příběhu Medúsy
Autor
Aru
Dost si Perseus polehával ve slávě, šikovně před tím přihrál Medúsinu hlavu Athéně, jež dopomohla mu ne zrovna sama splnit zdárně božskými dárky sebevražedný úkol krále Polydekta, jenž spíše než Persea, chtěl jeho matku Danaé, které bylo dovoleno s bohem spát, však Medúse musel být trest vyměřen za spojení s Poseidónovým božstvím. Čím že je to vlastně Medúsa vinna, že byla znásilněna, nebo snad, že srovnávala svoji krásu s krásou Minervinou v jejímž chrámu byla? Příběh si není zrovna jist co vyprávět, jestli Medúsa byla v Athénině, nebo Minervině chrámu a kdo z těch dvou ji krásu vzal a jestli vůbec byla kdy krásná, tak i Poseidón váhá jestli se má vůbec obtěžovat dorazit, nemůže asi trefit do správného chrámu, když mu pro jistotu do mapy zakřížkovaly hned dva body, však že je božský, rozpůlí se ve dví a hned z jedné Gorgony jsou, aby se to nepletlo tři sestry, ač pravá je jen Medúsa se svým synem, vlastně půlsirotkem Pegasem, jež rodí se Perseovým porodnickým smrti-máchnutím nad Medúsinou hlavou, za ním vyskočí i obr Chrýsáór, ale ten už Persea netrápí. Beztak zní to dost přeplácaně a Poseidón asi někde dělal vlny, že neměl zrovna čas pomoct té, která ho okouzlila krásou, nebo ošklivostí. Příběh se kroutí jako had v trávě, jen aby byla Medúsa odsouzena a srdce bohů i lidí měla klid a oslavovala chytráky a bezpráví.
Představme si na chvíli možná méně fantastický příběh a vydejme se za příběhem Medúsy po cestě nové, věnčené starými jmény za Medúsou, tak krásnou, že krásou samou provokovala bohy a krále nutila k přemýšlení, jak takovou nezemskou krásu ze světa sprovodit, když ji nedokázali polapit. Dejme se na cestu, kde krása postaví se síle, jež zahubit by chtěla, co snad nemělo spatřit světlo světa. Soumračná je však Medúsina zem, v sázce není nic menšího, než samotná hlava Medúsy. Perseus, miláček Olympanů se svými dárky už natahuje krok a tak i Medúsa dostane dárků pár, ač bez sester, které beztak mnoho přes svá silná jména nezmohly, má Medúsa právě sílu svých sester ze starých mýtů: Moc, Širé moře a ze svého jména, Střežící. Zatímco Perseus dostal magické hračky, obdarovaná Medúsa nemá v rukách zdánlivě nic, jakoby vlohy spaly, než přijde čas svítání.
Medúsa sloužila v chrámu, jehož jméno již zrnka písku opracovala na ostrově obklopeném mořem, tak vzdáleném a divokém, že eony času více neřeknou. Poutníků sem mnoho neproudilo a přece jeden významnější si Medúsy všim'. Její krása ho pohltila tak, že zdálo se, že snad zkameněl, ale to spíše zůstal jako solný sloup v zírání na Medúsu, Poseidón se jmenoval. Vzpomínka na ni nedala mu klid a za nejbližšího příšeří se při zemi s nízkými pohnutkami do chrámu krad'. Medúsa ale vycítila nezvaného hosta, snad, že pod nohama zapraskala mu drzá větvička, když netrpělivý byl, nebo že tak těžce dýchal. Prchá Medúsa zadem z chrámu, aby se do něho nikdy nevrátila. Není vítaný ten, kdo opustí posvátná místa, po důvodech se nikdo v nezájmu neptá, když obřad nebyl dodržen a ten je nad všechny city lidí. Poseidón, rozhořčen, že unikla mu kořist o dívčí vlas, míří zpátky na koráb někam, kde prý snad vládne, pokud to není jen pirát sedmi moří, posádku ohlodal mu sám čas.
Medúsa přes moře, lehká jak pěna mizí podobna zbloudilému šípu do země, která nezná dosud ostří seker, nezná z lidí strach. Podivná zvířata ukrývá ta zem, mimo atlasy zvířecích druhů žije tam zvláštní kůň s křídly, Pegas se pojmenoval. Osud už spěchá je seznámit, když sešli se tu spolu, vzniká pouto, přátelství jež nerozťal by ani Alexandr Veliký. Ač Medúsa s plachými pohledy zrovna lidem nehoví, nerozumí si příliš s příliš upřenými pohledy mužů, když podobni spíše lovcům mají na sobě znamení. Kůň jenž je doma na nebi, zdá se jí ideální společník ne pro bílou srst a peří andělů, leč že rozum mu je dán, rozumí Medúse, snad že tuší vrtkavý smích bohů.
To ve vzdáleném království šíleného krále, jenž touží po matce Persea probouzí se hrdina! Perseus, miláček bohů i lidí, snad že se neměl narodit, ač právě proto se narodil, bohové ho zbožňují a lidé oslavují, až na šíleného krále, jemuž překáží zmocnit se Perseovi matky Danaé po které touží i přes její odmítání a Perseových namasírovaných svalů. Své oči naplnil šílenstvím, musí se zbavit Persea, aby měl konečně tu po které vzdychá. Hledá král šíleným zrakem, kam poslat Persea, velký úkol připraví mu, jenž nikdy nesplní a bude se smát, až víno vypije nad mrtvolou Persea.
Ke králi zatím přispěchal posel, jenž z rozkazu krále pročesával zem, v království dívka odnikud spatřena, tak nepřístupná, jak krásná ve společnosti nebeského koně. Král se štěstím šklíbí, úkol pro Persea, kdo kdy slyšel o takové kráse vedle koně, jenž létá v oblacích. Musí zemřít, jinak nebude mít král klid a koně chce sám ustájit. To sdělil Perseovi, usazen na trůnu, když mnul si přitom ruce a pohnul s osudem, sám sobě vrahem stíná svoji hlavu, když touží mít cizí hlavu. Perseus nelení, úkoly plní bez ptaní, jaká čest, jméno Perseus ještě nezní dost jako dutý zvon. Pro Persea snadná kořist, vždyť sám je snad jako polobůh, zvládne takový úkol, než by Perseovi vyznaly všechny jeho klady zástupy pochlebníků. S tím vyšel Perseus z paláce a už z nebe před vchodem prší meč pro vraha, štít, aby Perseus měl svou krásu kdykoli v zrcadle po ruce, brašna na svačinu, střevíce s křídly proti mozolům a přilbu na hlavu, aby neviditelný vůbec došel, bez zástupu vzdychajících obdivovatelek k cíli.
Zatím Medúsa nalezla klid, vedle Pegase podobá se spíše bohyni, nikdo si nic nedovolí, může žít ve světě lidí a kdyby si rady nevěděla, je tu Pegas, jenž poradí, nebo v nouzi nejvyšší spolu odletí. Lidé se diví, kdo je ona, jenž je jim tak vzdálena a svou krásou cizí a přece až magicky okouzlující, mají Medúse stavět oltáře, ptají se kněžích, kteří bezradně krčí rameny. Klidné časy nejsou na věky, Perseus se krokem polovznaší blíž a blíž, aby nožičky neměly námitek z dalekých cest, uvyklé královského přepychu. Před štítem z času načas učísne blonďatý vlas, když v brašně najde vždy svačinku bez plísně a je-li mu dotěrný s podpisy zástup fanynek, zmizí pod přilbou, jako pára nad hrncem. Meč si zatím šetří, aby se náhodou nesek'.
Medúsu je snadné najít, celý kraj o ní mluví. Na bitvu je však potřeba se připravit. Sedá Perseus v taverně k pípě a rozumy z hostinského tahá, dokud se k zemi nesvalí jako doga. Ráno je střízlivějšího večera, chrní Perseus v noci v pokoji pro hosty. Když Persea vyhánějí z postele má jasno, bohové dali mu sen, ať jako zloděj dá Pegasovi k jídlu spaní, pak oč čeho má přilbu a štít, neviditelný nastaví Medúse dvojnici a vzlétne s ostřím meče na sandálech.
Pegas usnul po Perseově medicíně a pevně je svázán. Medúsa cosi tuší, svírá se ji hrdlo strachem, Perseus je připraven a bohové mu připíjejí na zdraví, proč by měla žít Medúsa, když o nikoho nestojí. Perseus už nastavuje štít, zjevuje se odnikud strašná dvojnice, není krásná, ale hrůzná v příšernosti s mečem, jež Perseus v letu tasí. Medúsa zdárně střeží se a Perseus mine. Po zemi sjíždí meč a s klopýtnutím zouvá se Perseovi sandál a zlodějská přilba kutálí se opodál, vrah byl odhalen a Medúsa mocí znehybní vstávajícího Persea, který je jak socha a zírá po Medúse, nedokáže zabít pro její ohromující krásu, až tají se mu dech. Medúsa jen co se uklidní, propouští ho z magického sevření. Perseus lituje, když vysvětluje kdo mu úkol dal. Ti dva ač k nevíře uzavřou spolu smlouvu. Šílený král, že chtěl smrt Medúsy, sám přijde o hlavu, jestli bude na úkolu dál trvat. Pegas je vzbuzen, aby svezl ty dva za králem Polydektem.
Nad mořem Pegas křídly máchá, Medúsa za Perseem sedí, za králem Polydektem srovnat účty letí, však na břehu ostrova Sefiros ke skále jako lidská oběť bez šatů je přikovaná Andromeda pro příšeru. To nemohou dopustit, musí zvrátit z moře běsnění. Perseus stihne s rodiči Andromedy domluvit svatbu za záchranu Andromedy, ač Medúsa se mračí, jak chytře handluje s rodiči, kteří rychle souhlasí. Znovu vzlétají ti tři, Perseus bezhlavě seká, Medúsa příšeře maří svojí mocí v pohybu, ač daří se jen zčásti a Pegas se uhne každé ráně, která by je zranila. Tak porazí tu hrůzu na moři a Andromeda se dostane do Perseova náručí, ač stále nahá, moc jí to sluší, sám si pospíšil shodit řetězy.
Kde kdo zírá na krásnou Medúsu, jen Perseus má oči pro Andromedu, že si bohy byli souzeni, zůstalo tak, ač Medúsa přežila. Po svatbě musí pokračovat co začali, jen Pegasovi se protáčí panenky, když má nést tři pasažéřy, Medúsa ví si rady a všechny je přes širé moře kouzlem přenese, i když zvládl by to i Perseúv sandál. Král Polydektes není spokojen s Medúsinou návštěvou a v hádce s Perseem ztratí hlavu, když trvá na úkolu, nebo že Perseovi vezme vlastní hlavu.
Teď musí prchnout z paláce, ještě nezapomenout Perseovu matku Danaé. Medúsa drží v šachu stráže, nikdo jim nebrání v odchodu. Za králem Akrisiosem míří zpátky domů jeho dcera Danaé, před tím stíhaná pro otcovy vidiny otcem, když měl za to, že Perseus ho snad úkladně zabije, dříve než se tak stalo Akrisios sám si míchal lektvar budoucnosti. Osamělý Akrisios za jedné hluboké noci přemítal, když mu náhle svitlo, zrovna venku udeřil blesk, že opratě osudu měl ve svých rukou a jen strach mu zatemnil mysl, že páchal hlouposti. Nemá se k útěku, když Perseus k němu přišel, má-li zemřít podle věštby na sportovních hrách Perseovým diskem, ať to Perseus udělá v jeho paláci klidně svým mečem, to řek' Akrisios ač chvěl se mu hlas do očí Perseovi.
Dostalo se všem prozření a Akrisios ušel našeptávání snu i odpuštění a mohl usnout v posteli, Perseus nehonil ho po paláci s mečem, ani s diskem. Medúsa s Pegasem pak žili v blízkosti Persea a Andromedy pod jejich ochranou, ač stránky dále chybí, neb pasáčci zatopili si s koncem příběhu v ohništi. Medúsa, měla-li ovšem někoho, to ví jen popel. Uražení bohové vzali si tajně, co darovali. Athéna se však občas zvláštně dívá na svůj štít a Medúsinu hlavu pevně třímající na jejím krku, nikdo neví proč. Nakonec i bohové s flusancem na zem uznali, že člověk, když zrovna neblázní, nebo se netřese jak ratlík, má někdy osudné opratě ve svých rukou a zmůže i něco sám, aniž by mu pršely na hlavu magické hračky.
20 názorů
ahoj iví, je to tak schválně napsáno polobásnickým jazykem, určitě na pouťové vyprávění s obrázky zcela vhodné, díky ;)
Aru....super!!!!!..krásně jste si s Andreinou pokecali.....mně se tvoje napsání líbí...tvůj jiný pohled mě zaujal....hele a... leckde se ti věty rýmují.....umím si to představit jako "pouťové" vyprávění s obrázky....ale hlavně to dobře končí a to je moc dobře...."Medúsa s Pegasem pak žili v blízkosti Persea a Andromedy pod jejich ochranou."
S tím agentem jsi mě pobavil, ale mohu si to dovolit, protože už vidím jak mě honí po zeměkouličce. Tak na sebe dávej pozor.
já jsem se sice o to zajímal, ale je mi to prt platný, všechno je zapomenuto :D
no ale jestli nějakej agent si chodí ve volným čase psát na Písmák básničky, tak jsme oba jako řešeto :))
je mi to jasný, všechno se musí ututlat, aby jako běžnej vobčan měl klid na srdíčku a myslel si, že jeho vláda není banda kreténů, ale pánů co vo něho pečujou, viz. v minulým příspěvku odstavec o bezpečí :D
Aru, děkuji za doplnění informací. Já se o tyhle věci moc nezajímám, i když jsme jednou pracovali u ostrova Tristan da Cunha, v jehož blízkosti odpálili Angláni v roce 1961 atomovou bombu. Hledali jsme mezi rychloobrátkovými druhy živočichů možné mutace. Bylo jich dost, ale největším objevem byla obří chobotnice. I když právě Angláni si nás najali, ale jak se o objevu dozvěděli, hned hned nás hnali Ria, kde jsme museli nějakým agentům předat všechen materiál, podepsat mlčenlivost a a všechny ty blbosti kolem. Při práci jsme museli mít osobní dozimetry, ale za celou dobu jsme neposbírali ani celých 50 REM.
já se v tom roce narodil :D:D 2 měsíce po tom výbuchu, takže kdo je tady mutant? ;D myslím si ze lidi do půl roku po tom prostě musejí být jiní z podstay věci samé
už od mala, jakmile jsem zmerčil nějakej dokument o té katastrofě, jsem doma tvrdil, že je to ideální město pro mě k žití, (ještě než mi došlo, že to připomínají příhodně před mými narozeninami a že je to dokonce můj ročník), že bych se tam odstěhoval, že je to super město, tak jak je po té katastrofě, prostě láska na první pohled :))
vždycky jsem tvrdil, že bych se tam podíval jen tak bez ochrany, ne v těch protiradiačních autíčkách, to je o ničem :D ale jinak tě tam nepustí a celý pásmo je střežený, protože lidskej život je moc důležitej a chápeš, nemůžeš být samostatná sama za sebe a dělat voloviny jak se ti zlíbí :)) proto se plno věcí lidem zakazuje, aby jako byli vochráněný a v bezpečí, proto nemůžeš skákat z mostů, ani brát drogy, pro tvoje BEZPEČÍ!!!!!!!!!!!!!!!! :D:D
no, jsou o tom stohy dokumentů, ve zkratce se tam posralo úplně všechno co se posrat mohlo, technickej stav katastrofa, i těch palivovejch tyčí tam bylo míň, než má být, tam bylo vošizený úplně všechno, i záložní systémy vůbec nefungovaly, onebo ty co fungovaly, tak je snad vypli nebo ignorovali, tak se totiž nejlíp řeší problémy, to co nevidíš není, tak jsem mimochodem řešil v dětství naprosto všechno, no a jako bonus to tajili, takže první si toho všimli někde ve Švédsku a šlo to snad až do Francie, už fakt nevím, dřív jsem to žral, teď už jsem zapoměl jako všechno, ALE co člověk odtamtud vysmahl, tak se příroda naprosto zregenerovala a dneska v tom ochraným pásmu jsou národní parky, protože je to jak na Ukrajině, tak v Bělorusku. jo a mimochodem, zbylý reaktory dodávaly elektřinu až do r. 2000, nebo do kdy, chápeš elektřina je moc drahá a už asi nevěřili, že to bouchne ZASE :D
jenom taková perlička, v jedný vesnici věřili, že je před radiací ochrání jejich voda co tam měli a jediný taky neonemocněli, protože jak to vláda tutlala a pořádal se tam snad nějakej závod kol, nebo co, tak chápeš závody jsou moc důležitý pro prezentaci státu, než ochrana lidí před katasrofou Evropskýho formátu, takže vůbec nenasadili jódový tablety, neměli ani patřičný obleky, ale chemický, takže i ti co to zasypávali, tak snad umírali. zkrátka si představ, když dement velí dementovi, oni si tam prostě otevřeli, já tomu říkám okno událostí, bez toho, aniž bys neotevřela příslušný okno událostí, tak k tobě nikdy žádná událost nepřijde, no a při Černobylu si kaskádově otevírali okna udalostí dementi, předávali si to jak štafetovej kolík :D:D
Tak dej o Černobylu něco k dobru, o něm toho moc nevím. Když to bouchlo byly mně tři roky a možná ta radiace způsobila, že jsem podle kolegů trochu mutant.
to já mám za sebou taky hromadu zlých životních rozhodnutí, myslel jsem to tak obecně, je to jako se dívat na havárii Černobylu, což je mimochodem moje oblíbený město :D
Co se týká katastrof, buď klidný, nejsi v tom sám. Jen u mě to je spíš v životě než ve tvorbě.
Aru, určitě nic nemaž ani nepředělávej a klidně pokračuj. Jako dílo pro radost ze čtení je to přece dobré. Jestli Ti nevadí moje občasná oponentúra, alespoň bude o čem pokecat. Hlavně nic nevzdávej.
proto že se autoři ve starověku neshodli na tom jestli byla původně na začátku krásná, nebo ošklivá, respektive, v prvních známých verzích byla jenom ošklivá, pak byla krásná, ale přišla o krásu, kým a jak, není take jasné, proto jsem zasáhl do toho prvku, který už v antice nebyl vůbec stabilní a stínat Medúsinu hlavu je navíc zvrácenost i s tím, jak je s její hlavou dál zacházeno. navíc tento text je pořád povídka, nikoli historický rozbor mýtu/ů (první prolog si z antických verzí ironicky utahuje a druhý prolog začíná tím, že tento příběh nebude tentýž jako vzor/y: "představme si na chvíli možná méně fantastický příběh..."), to je jako vyčítat Jiráskovi, že ve svých románech nebyl historicky přesný, protože byl romanopisec a ne historik. už v názvu povídky ja psáno nové zpracování, tedy jsem doufal, že je hned jasné, že tato povídka se bude lišit od antických autorů, i zásadně.
asi jsem odsouzen k dalšímu nezdaru, tak jako tomu bylo vždy. co jsem napsal jsem napsal, stojím si za tím, nebudu to přepracovát ke stínání Medúsiny hlavy, asi plno čtenářů bude nespokojeno s Medúsinou a Perseovou rolí a že nakonec král Aikrisios dostal rozum a postavil se svému strachu a tím nad sebou vyhrál, že rány osudu nedopadají aktérům na hlavu jako tvrdá kovadlina, ani že příběh není plný křivd a nespravedlností, ale s tím už nic neudělám.
příště budu chytřejší a zůstanu u svých příběhů :D
Aru, já přece nejsem naštvaná, to o ženách byla jen poznáka, jak to ve světě chodí.
Pravdu máš, že každý mýtus má nějaký základ. Ten vprůběhu věků lidé doplňovaly a také obměňovaly, jako nyní Ty. O tom žádná. Každý z těch autorů si vyložil mýtus podle svého a vnesl do něho novou myšlenku. Netvrdím, že musí být bezpodmínečně chybná. Pouze rozporuji užití logiky ve spojení s mýty s ohledem na historickou vzdálenost. Ještě k tomu každá teorie zůstává pouze v teoretické rovině, pokud ji není možno podložit fakty nebo hmatatelným důkazem.
Čili, ráda bych naší diskuzi uzavřela závěrem, že vytvořil jsi zcela nový obraz Medúsy + spol. a je docela zajímavý. Zůstává však opět pouhou domněnkou. Jediné, co mi na tom kapku vadí, a prosím, neber to ve zlém, že jsi postupoval podobně, jako to dělají Amíci při zfilmování nějaké historické události, kde jsou například schopni obsadit herečku černé pleti do role anglické královny.
díky Benetko, o to mi šlo, vidět věci pod jiným úhlem, než jenom přidávat nekonečnou řadu příšer a stínat za nic hlavu Medúse.
kdyby byl Perseus chlap, tak se postaví Polydektovi hned, nebo odejdou rovnou s Danaé z jeho království, antičtí autoři v Medúsině příběhu si libovali v nesmyslech, křivdě a nespravedlnosti
Nooo... Už jsem ti to psal minimálně jednou - Tebe je tu škoda!
A na tom trvám.
Každopádně hezky jsem si početl a rovněž popustil uzdu své fantazii jak to třeba mohlo ještě být i úplně jinak... ;)
myslel jsem, že dva prology jsou dostatečné na to aby objasnily, jak staré Medúsiny příběhy, tak tento Andreino :D
na tuto verzi není důvod být naštvaná pro to co se děje ženám, protože se to v této povídce neděje, nevšimla sis?
v každém mýtu je nějaký dávný základ, proč byl napsán, tato verze tím že se odlišuje v tom co mají předchozí příběhy za kánon, staví Medúsu do jiného světla, plus Perseus je až k bitvě s Medúsou vysloveně komická figura
Aru, v mýtech přece nelze hledat logiku, možná i proto jsou to mýty.
To, že Medůsa je vinna proto, že je žena bylo jen rýpnutí, ale... Častokrát jsme již pracovali v místech, kde vládne tvrdý islán, a piš si, že tam je to pravda. Díky své povaze a zálibě v nedostatku oblékání jsem mívala i dost potíže.
první prolog je naprosto ironický výklad toho kolik už má verzí pověst o Medúse i bez tohoto zpracování, různé verze se rozcházejí i v tom jestli byla kdy krásná nebo byla vždy ošklivá, nebo kým o krásu přišla, Athénou, nebo Minervou? ty verze se neshodnou na naprosto základních informacích a jak už jsem minule našel je to proto, že se další a další verze snažili zakrýt dávnou reálnou křivdu, ale tím mýtus, díky navyšujícím se verzím postrádá o to víc logiku. už jen to, že v jednu chvíli je po smrti Medúsy na jednom místě Perseus, její dvě sestry, Pegas, obr Chrýsáós, nechybí ještě někdo z nějaké míň známé verze? :D
no, vtipněji už to nemohli vymyslet, je to jako ten zástup klaunů co jde z malého autíčka :))
rozhodně si nemyslím, že Medůsa je vinna tím, že je žena, nebo svou krásou, co je to za nesmysl?
K předmluvě bych měla jednu poznámku - je naprosto jasné, že za své znásilnění mohla Medúsa sama, vždyť to byla ženská a ještě k tomu krásná. To už je sama o sobě dost velká vina.
Píšeš to pěkně, takový poloarchaický styl, který člověka vrací do minulosti. K obsahu bych však měla zásadní připomínku. Děláš v již tak zmatené mythologii ještě větší guláš. Myslím, že pokud to čte nějaký Řek, nikdy byste se neměli potkat.
Možné následky Tvého výkladu předvedu na jiné legendě, která má prokazatelný historický základ (zkopírováno z jiného webu, kde jsem to uvedla jako doplňující vysvětlení ke své básničce):
Legenda o Bludném Holanďanovi vychází z reálného základu. Jde o loď Holandské výchdoindické společnosti De Kroonvogel, která se potopila při pokusu o obeplutí mysu Dobré Naděje v prudké bouři a kapitán se odmítl vrátit.To jsou doložitelná fakta. Horší to je již třeba s kapitánem. Různé verze uvádějí asi šest nebo sedm jmen. Asi nejpravděpodobnější je van der Derecken. Také o jméně Bludný Holanďan není jasno. Někteří autoři písemného zpracování legendy jím označují kapitána, jiní loď. Někdo mu přisuzuje proklínání Boha, jiný smlouvu s ďáblem. Někteří dávají šanci vykoupení, další věčnou pouť po rozbouřeném moři až do Soudného dne. Lidi v tom prostě nadělali maglajz. Podle jednoho zdroje je prý dokonce legenda anglická a Holanďané ji ukradli.To všechno z chudáka Holanďana nadělali různí autoři slova psaného i veršovaného (teď i tím pádem i já). Ke všemu ještě došla legenda několika zhudebnění a údajně prý byla uvedena i jako balet (no potěš pánbůh).