Písmenka

Skládal jsem písmenka, pěkně vedle sebe.
Nezmeškal jsem snídani, ani tebe.
Bohulibě pro svou výsadu znalce.
Posílil jsem umění na kus žvance.
Teď to mám černé na bílém.
Tak jsem to chtěl, to bylo mým cílem.
Přes ten kus papíru vsadil bych sebe.
A pak vláčel se do nebe.
Však dnes to ještě cítím.
Ty pravidla, podle kterých se řídím.
Vtluču si pěkně do paměti.
Co z toho mám, jen smetí.
A písmenka jsou jako děti.
Poslouchaj, žijí v napětí.