Srdeční zíležitost

Srdce z geneticky modifikovaného prasete transplantovali američtí lékaři pacientovi, aby mu zachránili život. A já se táži: Ptal se někdo toho prasete?
Toto je povídka o třech prasátkách.

První si postavilo dům na skále. Přišel zlý kardinál Vlk a povídá: Hle, můj chrám jest okupován prasetem. Alou, čuníku, ať už tě tu nevidím! Prase se polekalo a uteklo. Kardinál Vlk zatančil tanec Svatého Víta a byl doma. Důležité viděl srdcem.

Druhé prase si postavilo penzión. A sjezdovku. A v penziónu pak poráželo další prasata. Až přiběhlo ono výše zmiňované první prase, a povídá: Chro chro chro!
Druhé prase se dlouze zamyslilo nad tím neskromným přáním, i vece po chvíli: Chro-chro chrochro chro-chro! První prase bylo tou nečekanou odpovědí zaskočeno. Odskotačilo kamsi do škarpy, kde si zlomilo nohu v koleni. Bylo označeno a uhynuto. Důležité nebylo schopno vyjádřit slovy.

Třetí prase se obětovalo. Toť úděl hrdinů. Pilně žvýkalo každý den noviny. Rovněž pilně milovalo svou prasnici. Až jednoho dne se v předžvýkaném tisku objevila ta zpráva. Člověk s prasečím srdcem žije. Prase vytřeštilo svá prasečí očka, pomilovalo narychlo prasnici, zbalilo si své špeky a uteklo neznámo kam. My jen víme, že pokud otruby nebyly geneticky modifikované, a pokud tisk nebyl otrávený, nejspíše žije mezi námi. A pokud né přímo toto prase, pak jeho srdce jistě.

Čtrnáctého února si lidé dokazují svou lásku. Jednou v roce. Dopřejte jí i prasatům, nechte si voperovat jejich srdce. Stačí také jen jednou v roce. Co v roce, jednou za život! Třeba vám narostou štětiny. To důležité však vidět nebude. Chro chro.