Něco k haiku

Haiku mě fascinuje, ale ne a ne ho zvláfnout, jeho forma je příliš, přespříliš spoutaná pravidly, takže chvilková nepozornost a přehnaná volnost a je z toho něco jiného. Pokaždé jsem vytvořil spíš miniaturu, když už haiku, nakonec trochu víc sernjú, když tedy sernjú, mohlo to být haiku, ale pořád s úpravou. Tím chci říci, že se stále učím. A ten, kdo haiku zvládne, toho obdivuji. A přitom...není to složité, není. Jen to chce dodržet pár zákonitostí a lup haiku je na světě rychleji, než sakura v jókóhamá ótevřé svůj květ.

jasně, díky

děkuju za zpracování to co semm ti poslal od spolužáka dobrý? hodilo se,

P  A  R  Á  D  N  Í  komentář!

Tohle je dobrý počin. Jsme na literárním serveru, nejenom tvorba, ale i příspěvky typu "jak to vidím já" tu mají své místo. Otevírají diskusi. Takže jak to vidím já.

Není pochyb o tom, že tradiční japonská haiku obsahují metafory. Když půjdu k podstatě, k zen buddhistickým kořenům, dávám za pravdu kamamurovi, že obsahem haiku bylo původně satori, okamžik probuzení. Zenový mistři, když mluví o probuzení, říkají řasto něco v tom smyslu, nic zvláštního, mysl probuzeného je obyčejná mysl...

Nemyslím si, že by Bašó řešil, jestli mají být v haiku metafory, či nikoli. Ale ta obyčejnost je podstatná, nejobyčejnější obraz, ve kterém vnímavý čtenář najde celý vesmír. To je podle mne dokonalé haiku, takové jsem ještě nenapsal.  Pro toto vyjádření není metafora vhodný nástroj. Jednoho zenového mistra požádali, aby vysvětlil zen. Přinesl květinu a uklonil se. Naprosto dokonalé vyjádření. Kde je tu nějaká metafora? je to naprosto dokonalé a konkrétní. Svým způsobem to je haiku. Je to tathátá, dokonalost světa ve své takovosti, ke které nemá smysl něco přidávat.

Na druhou stranu si myslím, že by bylo naivní zastávat názor, že za každým druhým japonským haiku se nachází satori. I v japonsku nejspíš bude spoustu jak říká Radovan pohlednicových haiku. Myslím si, že se haiku vyvynulo v samostatnou literární formu, která je v současnosti na zenovém buddhismu nezávislá. Otázka obsahu satori, je subjektivní vnímání vnímání čtenáře. Ideálně objektivní vímání probuzeného. Kdo to může o sobeě říct? Literární forma potřebuje jasně definovat, co ji tvoří.  Objevují se tu snake_01 a Můra 73, dlouhodobě se zajímají o problematiku haiku. Důvěřuji jim.

Na druhou stranu, je pro mne podstatný obsah, občas mám díla na hraně, vím o tom a nelpím na tom, že moje díla musí být za každou cenu haiku. Ikdyž je často jako haiku publikuji. Je to příslib zajímavější diskuse. I v tom tkví krása definovaného literárního útvaru.

Pěkná a zajímavé konverzace na haiku

pěkný

S Kamamurou se shodnu v jednom jediném: japonské a české haiku jsou naprosto rozdílné literární útvary, které si jdou pokaždé jinou cestou. 

Přesto mám tu drzost, že si střihnu od pasu svůj překlad:

První zimní déšť -

Roztřesená opička

sní o kabátku

Tip za slovo do pranice.

česnek medvědí

trhají ho sousedi

na mé zahradě

a jo

No... ty píšeš ty haiku, a já jsem si dovolil napsat jednu "senrjú", tak v tom smyslu. Neboj, nevím kde bydlíš, ani jsem se nestěhoval! ;-D 

nebojím se, ... jak to myslíš s tím sousedstvím?

A tak dík, teď jsme vlastně sousedé. Neboj se, už ti nebudu házet granáty do zahrádky s b(o/a)n(s/z)ajemi, vyřádím se pro změnu v jiných žánrech...

Kamamura - ještě dodatek, to senrjú máš bezva

Právě s ochotnými argumentovat vůbec hádka není, se zde komentující jsme si toho ve slušnost a pohodě napsali spoustu. Jiná věc je s nezralými jedinci, ale to se mě nedotýká, takže to mám jako ty.

Blbá ruka, holý neštěstí

Věčná hádka... jen já už jsem se vnitřně osvobodil natolik, že se jí nemusím účastnit! ;-D 

===========================

Hrozí netipem,

a soupeř zase pěstí.

Přeji všem štěstí!

============================

nesnáší kecy

haiku je ideální

jedno za roky

Miluje stručnost

rád si čte v knize haiku

pořádná bichle  

mně taky

Líbí se mi překlad A. Limana. O haiku si vždycky rád přečtu.

však jsem vděčný za zdroje odsud, poskytnutých spoustu pramenů, diskuse a připomínky, pokud není člověk ignorant, je to k růstu (na ten si musím dát bacha, už nedopnu kalhoty)

Já zas vím, že dlouhodobě studuješ různé zdroje a je ti bližší květnatost, kterou jsi u některých autorů haiku objevil... předkládáš nám svá poznání z oblasti haiku, což hodnotím pozitivně.

Gora, já vím, mně se ty, jak říkám - pohlednicové - taky líbí a pohlížím na ně jako na křišťálovou studánku kde nejhlubší je les. 

Majaks, ano přesně tak, jako autor si můžeš vybrat, napsat co chceš a jak chceš. 

Radovane, díky za příklad /a překlad/. Teorie není nikdy dost.

Opravdu - každý si může vybrat to své. Jiný autor - jiný pohled.

Mně jsou bližší haiku bez metafor, která píše např. R. Szpuk, K. Soustružníková, P. Martinec, J. Fialová, J. Hort, E. Límanová, P. Kovalik ze slovenských autorů ... za senrju Jan Hofírek a někteří další.

Se zájmem jsem si přečetla i novou knížku, prezentovanou jako sbírka haiku, Záblesky Z. Zimmermannové /Literární salon, 2021/. Z 54 haiku se mi naprostá většina jeví jako miniaturky ve formě haiku. Jedno /vlajkovou loď - dle názvu/ si dovolím zde uvést...

Záblesky

Světlušky noci -

nezapomenuté sny

v temném tunelu

ani, dík, to zveřejni

Majaks - jasňéééé, výbornýýýý!

dík za komentář

a k tvé výborné analýze ještě přidám další moudro - komentátor poví komentářem o sobě daleko víc než o komentovaném díle.

Venku mrholí

Co takhle v žáru ohně

napsat si haiku?

:)

Už zase poučuješ ? Sedni si do lavice a poslouchej