Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodívej se na nebe!
Autor
Al Jal Úd
Když umiráš
podívej se do nebe
komu zvoní hrana!
Než umřeš
nejde jenom o tebe
vidím vše
a jsem na to sama
Další feťák
co žije moc rychle
a kterého bych ráda
zachránila
Měním svůj směr
hasím můj oheň benzínem
Shoř chlapečku
sejdeme se za obzorem!
Změním můj směr
respektive hořím
Dej mi oheň, dej mi žár
a hranice bořím!
Ó, já shořím
ó, já tvořím
verše pro ten nečas
slova pro ten zápas
Nežij!
Bože, pomoz mi
já nechci umřít
já chci dál tvořit
snít!
Slyšíš mě
nečinně
přežij
přežij!
I když je ten konec nevyhnutelný
i když je po všem tom stále znatelný
že nepřežil nikdo známý
jsi to ty
kdo nastaví další metu
proč žít
proč dál
to táhnout
do nekonečna
do rána?
A tak jen já
vám z okna naděje
srdečně zamávám
4 názory
Chybí tomu šťáva, je to takové suché, není tam hloubka ... to bych nevydržel číst.
Ta žena je naděje, závislost i beznaděj
a to ostatní jeho osobní pocity.
Mrknu se ještě na ní, děkuji za komentář a uvidím...
Mně se takhle zatím líbila
Radovan Jiří Voříšek
10. 02. 2022Máš to sice ve volném verši, ale občas rýmuješ. To by asi nevadilo. Akorát rým jako je: nebe - tebe, by se dal použít jen ve stavu nouze nejvyšší (zachránit vázané verše), nebo raději vůbec. Ty máš volný verš, proto nemáš důvod pro použití. Koncová slova veršů: benzínem - obzorem, můžou vypadat, že je tam autor dal, aby vytvořil další rým, který se mu ale vůbec nepovedl. Proto bych doporučil jedno z nich na konec verše neumístit. Obdobně: zmatený - nevyhnutelný.
Co do obsahu mi není jasné, kdo v básni mluví, je tam muž (hoř chlapečku) a je oslovován někým ženského rodu. Ta oslovuje jeho a místy to vypadá, že i sebe a dál tam má nějaké proklamace. Nevím, jestli jde o paní závislost, ale jestli ano, nesedí mi její zmatečnost.
Téma je to nanejvýš silné, boj o život, naděje, beznaděj. Proto by byla škoda nekouknout na to ještě jednou, říct si co chci sdělit a pátrat, jestli tam to sdělení skutečně pro čtenáře je patrné. A pak to když tak dotáhnout.