náhrobek

Jsme každá jiná (myslím sebe a švagrovou). Navíc oni s babičkou žijí na Moravě, my jsme zase žili s mojí maminkou v Čechách. Proto jsem si říkala, že mi nepřísluší to jakkoliv rozebírat. Jen ten trpký úsměv, když jsme u takto upraveného hrobu byli s babičkou poprvé, na ten asi nezapomenu. 

Ona vždycky zbude spousta otázek, na které už nedostaneme odpovědi a ve výsledku je to i na pozůstalých, jak si to zařídí. Myslím, že dcera s matkou to má snažší, než tchýně se snachou...

Marcelo, děkuji za podělení se ... možnost respektování přání je podle mě hodně důležité, stejně tak hovořit o těchto náležitostech raději otevřeně, předejít, dokud je čas... a raději, ať ho je jestě dost...:)

Silenko, pěkny večer přeju, my si rozumíme, i když rozebíráme z různych stran...:)

Atkij, urna ne pro babičku tchána, ale pro manželku tchána :-( Letos to bude už 25 let, co tam prázdná čeká. Když to jejich mladší syn s manželkou takhle "nachystali", nějak jsem to nemohla rozdýchat. Nevím, jestli si to takto babička( moje tchýně) přála. Neměla jsem odvahu se ne to zeptat.  Faktem je, že měla dědu - manžela dlouho v urně doma na skříni. Nechtěla ho dát na hřbitov. No čas letí. ani se mi věřit nechce, že už je to  tak dlouho, co tu děda není. Měla jsem ho moc ráda.

Když čtu tvé řádky o tom, jak si to tvá maminka přeje a chystá, třeba je chyba v mém pohledu. Třeba to tak i babička chtěla...ale tehdy, když jsem to viděla poprvé, jsem měla dojem z tónu jejího hlasu, že tohle nečekala. 

Moje maminka měla jen připravené peníze na pohřeb a na to, abychom hrob mohli upravit a opravit. Jak - to už nechala na nás. Myslím, že jsme to zvládli podle její představy a že se ji to líbí ;-)

(atkijko, ještě mě napadlo, že k předloženému senrjú je prospěšné oprášit si Teorii tygra, ale tak víš, jak já to mám se čtením žánru. Jsem v tom fakt nebezpečná. Každopádně zmíněná teorie by mohla objasnit, že tu nešlo o problematiku špatného napsání autorkou výše publikovaného literárního textu, jako spíš... no nic.) 

Jaké složitosti... jde mi o to, že naše konkrétní smýšlení nejsou nutně sjednocena v jediném mustru. A od rozmanitosti rozvíjí se pohled.

Nic víc. 

Marcelo, díky za komentář. Jen nevím, jestli jsem pochopila. Kamenná urna nachystaná pro babičku tchána. Na klasickém hrobě, asi. Už jsem to tak mnohokrát viděla. Ale to už mi přijde lepší se rozhodnout (na základě přání) pro urnový hrob či pro klasický. Příbuzní, děti by samozřejmě měli přání respektovat. Stejně jako já. Máma měla jasnou představu, jak má její hrob vypadat. Včetně citátu, zdobeného kříže, druhu kamene. Je pravda, že tudy bych, dle svého vkusu, nešla. A je to takto naprosto v pořádku. Jen je pro mě prostě zvláštní se očisty hrobu společně s mámou účastnit. A samozřejmě to dělám, stejně jako rozvážím výzdobu, kytky ke dvěma křížkům, o které s láskou pečuje, byť sama není zdravotně příliš v kondici. 

Silenko, nehledat v tom nějakou složitost, věci jsou, jak jsou napsané. Pro někoho možná až příliš srozumitelně. Pro někoho třeba špatně, či nepochopitelně. A možná nezaznamenávám ty správné okamžiky, které se do haiku, senrju lépe hodí:))

Vedle oné, zřejmě primárně podsouvající se praktické organizační varianty nabízí se ještě druhá, pro mě trochu jemnější. Jistě kdekoho napadla. Někdy stačí zastavit se cestou od svých u hrobu, který s vámi sdílí numerálie. A tento drobný motiv podle mého názoru odsouvá možnou interpretaci textu od trpce satirické roviny spíše k zamyšlené, smířené, účastné a pokorné. 

Zařaditelnost textu z hlediska ročního období ustupuje, ano, a antropocentricky skýtá náhled na třetí ze čtyř sezón lidského života. Ale vlastně i na čtvrtou. 

Některé maminky jsou organizačně velmi zdatné :-)

Já mám jiný příběh - je mnohem smutnější.

Je o prázdné kamenné urně, která je od úmrtí tchána nachystána vedle té jeho, pro babičku. Jsem snacha, která by toto nedokázala. Letos to bude už 25 let, co to druhá jejich snacha takhle " prakticky " zařídila....

Pavle, Evži, KK, Silenko, Alenakar, děkuju vám tak moc...

Někteří lidé, a znám jich dost, mají už za živa předchystaný hrob včetně vytesaného jména a data narození. Nechtějí asi, aby pozůstalí do nich museli po jejich smrti něco investovat.

Posílám variaci a típek.

Jarní úklid

Úporně čistí

na zatím prázdném hrobě

své jméno

(Dobře, tak přeleštím aspoň vitríny. To mi to zase trvalo...)

Aké ľudské. Najradšej by som tvoju mamu pozdravil ale či tá vôbec tuší, že si ju tu takto spomenula? A ešte keď je tu preberaná táto téma, síce odbočím, ale napadlo mi, či by mohlo haiku poslúžiť ako epitaf. Ktovie, či ho už niekto nemá na náhrobku.

Vždy připraven!

Je to takové trefení hřebíku na hlavičku. I to je život. Je to bolestné, ale je v tom i moudrost.

Prima.

Katu, díky moc. Jsem ráda, že jsi to vyslovila za mě. Vyměním na správno. Pěknou sobotu přeju:)

tohle je satirický text s motivem lidkského bytí/ nebytí. K haiku navíc schází časové zařazaní.  Server kategorii senrjú nabízí, využila bych jí. 

Za text *

... některý stavy věcí prostě jsou a zbývá jen je přijmout, protože všechna slova již byla (zbytečně) vyslovena. Měj se hezky, duše dobra:)

No - ty - vo - le... Promiň, atkij, ale tohle je fakt těžkej kalibr. Podobně jako ty - nevím, jestli mě to víc pobavilo nebo porazilo :) Výběr!!!

Díky oběma. Mějte prima zvytek dne. 

Chybí náhubek

kalhoty vzaly za své

moc radost není

Činorodost vítězí, Jituš... a s ní úsměv.