Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDéšť v Žižkovském lese
Autor
Alegna
57 názorů
Ano, tak měly řádky vyznít - klid a pokora, děkuji, žes je vycítila, En.
I když nevýbojná, přece celkem pěkná básnička. Ale pak citlivá slova projdou zcitující prodlevou: stromy účastní se daru života, což je v celém líčení cizí prvek. Poslední strofa, i když opět svěží, už báseň po zmíněné ráně nepozvedne.
Cítím pod rukama mokrou kůru a pod nohama zem nasáklou klidem a pokorou. Příjemné.
potkávám tu dva, jednoho s kloboukem a houpajícími se "kroky", druhého s motlitebními pásky, díky, že ses stavil sokole a lípo
K3, potěšilo mě, že znáš můj kraj a že se ti tam líbilo, Klec a kolem rybníky Víra, Naděje a Láska .... A ano, mračna komárů
Jednou jsme byli na dovolené v obci Klec. Moc se mi tam líbilo chodit mezi těmi rybníky. Mračna komárů, ale volavky a nezapomenutelný zážitek.
Třebenice jsou spíš na severu Čech, zajímavý kraj pod vrchy - Lovoš a Milešovka, oblíbený kraj Janičky vesuvanky, můj kraj jsou Čechy jižní, dá se říct, že Třeboňsko a ještě trochu k hranicím, za Suchdolem nad Lužnicí
na tom něco je, an., v dešti jako by se i čas zklidnil a myšlenky přicházejí ... díky
Pavle, nic mě nepotěší víc, než když se čtenář nad řádky zamýšlí, hraje si s nimi a třeba i tvoří ... vytvořil´s jinou verzi, líbí se mi, nese jinou náladu, děkuju
Janičko, vím a těší mě to, že máš k Žižkovu vřelý vztah a potěšilas mě, že se ti líbily kuličky voděnky, byly tam, aby náladu trochu odlehčily, díky moc
Jamardi, máš pravdu, něco jiného je být zalezlý a něco jiného být v dešti, pršelo tak jemně a to mám ráda, děkuju za tvoje slova
K3, to je tak hezké, že ti to připomnělo maminku, děkuju
pocházím z vesničky uprostřed lesů, byly naší součástí a často i obživou
Mě se to docela dost líbí. Kdysi jsem viděl (paradoxně válečný) film ve kterém padla věta, že tvorba umění spočívá v tom, zbavit se všeho co přebývá. Snažím se to brát k srdci. Začátek je moc fajn, jakoby na lidovou notu, ale pak mám pocit, že mi z básně trčí slovo bezvětří, je jakoby mimo linku a ani nerozvíjí žádnou další paralelní linku. trčí mi i účastní se daru života je to taková abstraktní defininice v jinak velmi konkrétním způsobem psané básni. Zůstalo mi jenom:
Stromy tiché, vzpřímené
Když ještě poupravím závěr na
zatímco slova jsou ohnutá
až k zemi.
Zapojuji další jinak v básni významově osamocené slovo vzpřímené do obsahu, protože tvoří kontrast se slovem ohnutá.
Celek by vypadal asi takhle:
Prší tu na stromy,
prší i na slova,
kuličky -
voděnky
po svrchníku
koulí se mi.
Stromy
tiché, vzpřímené
zatímco slova
jsou o hnutá až k zemi.
Vstoupil jsem Ti do toho asi hodně, omlouvám se. Rád se bavím o poezii, hlavně o té, která je psaná volným veršem. Volný verš nabízí volné prostředky k vyjádření obsahu. V Ideálním případě se dá jít až na dřeň emoce, nebo do oblastí kam běžná slova nedosáhnou. Myslím, že osekávání básně může být jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout. Tím netvrdím, že můj nástřel je lepší. Je to jen můj úhel pohledu.
Liduško, kuličky voděnky jsou roztomilé a dostaly mě :-))). Stromy mám ráda a Žižkov také. Slova někdy těžknou, ale po přečtení Tvé krásné básně určitě ne, TIP
Ano, déšť stromům prospívá, ale v dešti se špatně mluví. Je to síla. Něco jiného je dívat se na to, když je člověk někde schovaný.
Pěkná náladovka.
Jíst pizzu i v průtrži
zdravíčko prý utuží,
kapky padaj na šaty,
měkne jídlo placatý,
Lidunka má vůli bejka,
mokrá stylem muly žvejká,
ač jí vlhne kombiné.
„vydržím to, proč by ne!“
Tohle by se určitě hrozně líbilo mojí mámě, měla ráda stromy i v dešti. A já to mám po ní. Když si to tak pročítám, jako bych ji měl před očima.
Kočkodan:
sotva přičichla si k pizze
už si hrála na slepice
jen pár kroků od okýnka
strašnej slejvák, do prkýnka
copak je to za dívku
prve jako manekýnka
teďka spíše potápka
a z pizzy má polívku
Máš pravdu, fialko, ani jsem si neuvědomila :), v jejich blízkosti je mi dobře, děkuji
Úspěch Lubošku
v pohodě doma mám v teple a suchu
nad tvými řádky od ucha k uchu
úsměv (tak trošku)
dievča, to já děkuju za tip na procházku v lese ..... ach bylo milé a výmluvné :) ...
V Čimickém lese hučel i vítr v korunách stromu a déšt tomu zrovna nepřidal.
Jediná slova, co mne napadla: ,,Bilbo, honem domů."
Lída lesem zvolna kráčí,
déšť ji stále více smáčí,
nacucán je svrchník,
rozum říká – prchni!
však nemá s sebou navigošku,
ztratila se asi trošku,
vlhne svetřík, prádlo také,
psychika pod značným tlakem,
slušnou mluvu rychle ztrácí
(diví se i mokří ptáci),
nemá ráda “špeky” v řeči,
teď tu ale vzteky brečí,
tak je veta po majzlu,
já si troufnu na citaci,
žena zařve: „Do hajzlu!“
Tam snad za komentář poslán nebudu. ;-)
dievča z lesa
16. 02. 2022namiesto ďakujem som napísala ach*** ... tak este raz ďakujem za T I C H Ú lesnú hříčku***
ach*** ... les vie, čo so slovami ... jednoducho sú zbytočné ... ***
snad stromy prominou, dovolím si jejich jménem poděkovat, za to, že je máš rád