Dětská vynalézavost.

Málokdo ví, čeho je dětská kreativní mysl schopná a já jsem to nevěděl až do zkušeností se svojí mladší dcerou Majkou.

Majka nám od narození nadělovala příklady, čeho je dětská mysl schopná. První zkušenost jsme získali na táboře, kde jsme dělali vedoucí oddílu. Dcerku jsme měli s sebou, protože nebyl nikdo, kdo by se o ni postaral. Byly jí tehdy dva roky, měla menší vadu nohou, ale to jí nebránilo v pohybu, zejména nočním. Seděli jsme v noci na poradě vedoucích a tu se náhle objevila v noční košilce. Vylezla ze spacáku, přešla lávku přes potok, několik lánů kopřiv a pokaždé nás našla. Žena ji poté odnesla do stanu, uložila do spacáku a za půl hodiny byla Majka u nás zas. Byla pravdu neúnavná a noc co noc nás hledala a nalézala kdekoliv v táboře.

Když už byla starší, asi pětiletá, tak si usmyslela, že nejsme pro ni ta správná rodina a že nás vymění. Chodila s kamarádkama k nim domů a tam se přeptávala, jestli by ji nechtěli. Bohudík ji to ale asi za půl roku přešlo.

Dalším zdrojem naší pravidelné zábavy byly její příhody ve škole. Měla vzácný dar na vyvolávání neobvyklých událostí. Jednou přišla učitelka do třídy po přestávce a vidí na stropě přilepenou modelínu. Tak se ptá, kdo ji tam přilepil. A Majka jí s roztomilým úsměvem povídá:

„Prosím, paní učitelko, mě tam ta formelína upadla!“

Tak jsme se to večer takhle dověděli ze zápisu v žákovské knížce. Jindy zas uviděla učitelka  Majku, jak lítá o přestávce po chodbě za nějakým klukem. Tak jí napomenula, načež jí Majka povídá:

„Poštvi se!“ Tak jsme opět měli večer zábavu nad žákajdou.

Teď už je Majka mladá dáma a dá se říct, že zmoudřela. Její kreativní myšlení se už projevuje jen ve vztahu ke zvířectvu, které chová ve svém domově. V kamarádské symbióze zde žije Majka se svým manželem, chlupatým psem, který vypadá jako zakrslý medvěd, kocourem vzhledu pruhovaného tygra a čtyřmi slepicemi, které neustále hrabou a vajíčka schovávají do nejrůznějších skrýší.