IX

Zpíval jsem láskám, které liché byly

a bděl jsem nad prázdnými hroby

zíral jsem do mlh, které hrůzu kryly

a spával jsem s prapodivnými tvory

Tělo strhané pažemi ďáblovými

zoufalo, ale směrem bez naděje.

Zdrcená duše kryla se štíty svými

by neznala marnost, kam bytost spěje

Na konci světů, kde se propast nicoty otvírala

zastavil jsem se, a nesměle ohlédl.

Vždyť minul jsem ji, co mě srdcem hřála!

Tam jsem se z ďáblova tance vysmekl.

Kde jsi? Volám. Ale nenacházím

Nepřestanu hledat. Živote, 

                                                tebe

                                                           vsázím