Volá Charkov...

Středa 23. února 2022 k večeru

„Máš někoho na skypu!“ volám na Richarda do koupelny. Rychle vylézá z vany a obléká se. Skype už mezitím přestal se svým typickým zvoněním.Richard spojení obnovuje.

„To je Valja,“ informuje.

Valja je Ruska žijící v Charkově, v Československu byla někdy v osmdesátých letech a od té doby je s Richardem v kontaktu. Píše docela zajímavé povídky.

„Zdravstuj, kak u vas?“ ptá se Richard s obavami.

„Nu, trevožno,“ odpovídá Valja. Není divu, že je jí úzko. „Granica blizko,“ dodává. Charkov je třicet kilometrů od ruských hranic.

Richard s ní prohodí ještě pár slov a  ubezpečí ji naší podporou.

Čtvrtek 24. února 2022 odpoledne

„Volals té Valje?“ ptám se. „Kolem Charkova jsou tuhý tankový boje, prý zasáhli i sídliště.“

„Zkoušel jsem jí volat, ale nehlásí se.“

„Třeba jim nejde internet,“ uklidňuju spíš sama sebe.

Čtvrtek 25.února 2022 večer

„Valja mi nechala na skypu vzkaz,“ oznamuje Richard a čte: „Ja v bezopasnom meste. Napišu pozže.“

Oběma se nám uleví. Valja je v bezpečí. Snad nám zase brzy podá zprávy. Nezbývá nám než čekat…

26. února 2022, v podvečer

Valja se zatím nehlásí, naopak jsem našla na youtube informace o konsolidaci života v Charkově

28. února 2022, ráno

"Ozvala se už ta Valja?" ptám se.

"Ano, večer mi na skype napsala zprávu, že je v nějaké vesnici na Krymu, ještě jsem se nedíval, kde to je."

Uf, oddechnu si poté, co jsem si přečetla zprávy o těžkých pouličních bojích v Charkově.

9. března 2022, dopoledne

Po několika dnech vzkazů přes skype jsme dnes opět s Valjou navázali přímé spojení.

Dověděli jsme se, že Valja je ve městě Chmelnickij, asi 800 kilometrů od Charkova, ví že je Charkov celý rozbitý, ale že její dům zatím stojí. Byla si v obchodě koupit nějaké potraviny. Vypadá velice vyhuble. Nabízíme jí pobyt u nás v Praze. Zatím prý ne, dostat se na hranice je složité, přijela by až tak za čtrnáct dní s dcerou a vnukem.

16. března 2022

Před pár dny nám nechala Valja vzkaz, že je v moldavském Kišiněvě. Trochu jsme zapochybovali: je to správný směr útěku před Putinem? Ale ozvala se dnes znovu, je ráda, že v Kišiněvě neslyší žádné sirény.

18. dubna 2022

Opět dorazily čerstvé zprávy od Valji. Je v stále v Kišiněvě, ale přestěhovala se do jiného bytu. Dcera s vnukem odjela do Velké Británie. Syn zůstal v Charkově a pracuje jako překladatel pro Lékaře bez hranic. Bombardovali v Charkově sousední ulici.  Valja děkuje České republice, že jako první poslala Ukrajině zbraně, aby Ukrajinci mohli bojovat s "rašistami", tedy ruskými fašisty.

4. května 2022

Jak často píše Bohumil Hrabal, neuvěřitelné se stalo skutkem! Po dvoudenním skypování, kdy Valja přijede z Kišiněva do Prahy, je konečně v Praze! Jela přímým autobusem z Kišiněva přes dvacet hodin, na hranicích Maďarska stáli dvě hodiny a vyřizovali jí vstup do Šengenu. Richard ji vyzvedl na Florenci a přijeli domů asi ve dvě. Já zatím vařila zeleninovou polévku a bramborový guláš. 

Sotva jsem Valju uviděla, tak jsem se zhrozila, byla téměř vychrtlá. Prý je nemocná, bolí ji žaludek a žlučník. Nejprve si musí udělat nějakou léčivou vodu, nějaké léčivé byliny zalít horkou vodou. Teprve potom může jíst. Polévku jsem podle ní moc osolila, tu nejedla, ale guláš jí chutnal. 

Ukázala jsem jí povlečenou postel a skříňku, kam si může dát věci. Zavolala domů, a potom si šla brzy lehnout, aby si odpočinula.

5. května ráno s ní šel Richard na náměstí OSN vyřídit registraci a další věci týkající se uprchlíků z Ukrajiny. Já zase vařila, tentokrát kuře a rýži. Valja je na dietě. Chtěli tam jít brzo, tak Richarda vzbudila v domnění, že je půl šesté, ale protože měla ještě v mobilu kišiněvský čas, bylo ve skutečnosti teprve půl páté. 

Po obědě jsem ji vzala do holešovické tržnice, kde si v Šatníku vybrala sukni a halenku (přijela jen s notebookem a taškou léků, měla s sebou jen noční košili, trepky a věci na sobě. Taky jsme nakoupily nějaké dietní jídlo v Penny.

Na pátek jsem ji objednala ke kadeřnici...

7. května 2022

Tak Valja je už od pátku hezky ostříhaná od jiné Ukrajinky, která přijela před měsícem. Trochu taky Valju zainstruovala stran různých dobrovolníků, kteří Ukrajincům pomáhají, na koho se má obrátit. 

Odpoledne jsme ji s Richardem vzali na procházku po Pohořelci, kolem Lorety, sešli jsme na Nový svět a došli až k Pražskému hradu. přitom jsme jí vyprávěli různé zajímavosti z české historie a ukazovali sochy Jana Nepomuckého, pamětní desky Tycho de Brahe, Jana Nerudy, domovní znamení a podobně. Na Hrad jsme nakonec nešli, byla tam spousta lidí. Valja byla nadšená, vše si fotila na mobil, že to dá na svůj Facebook. Nakonec jsme sešli Nerudovkou na tramvaj a jeli domů.