Phantasia XV.

Jsem na nějaké pouti a hledám svou dceru. Je tma a do noci září spousta stánků a nejrůznějších atrakcí. Všude kolem postává prochází se baví a popíjí hromada mladých lidí. Nakonec se ocitám uprostřed jednoho velkého hloučku a tam na zemi leží. Nad ní se sklání nějaký muž. Když příjdu blíž otočí se ke mně a já vidím že to je stařík s bílou bradkou. Říká mi: Drogy jsou špatné! A tahle nová je ze všech nejhorší! Proč prosím vás? Ptám se já. Podívejte odvětí a já se dívám. Na ležící dívce směrem od chodidel se šuměním mizí svalová tkáň a zůstávají pouze kosti. Už zbývá jenom hlava když mi stařík říká: Můžu jí zachránit aspoň hlavu ale bude to stát milion třistatisíc. Ano! Souhlasím já i když vím že tolik peněz nemám.

Beru si hlavu s sebou domů a pokládám ji na polštář na posteli. Mluvím na ni ale nikterak nereaguje třebaže vím že je naživu. Náhle někdo přichází a říká: Musíme jí dát robotické ruce a nohy a zase bude jako předtím! Já to zařídím. Poté se hlava zvedá a počne se na svých nových končetinách pohybovat po místnosti. Kovové nohy a ruce příšerně skřípou a vržou. To byla chyba! Ozve se za mnou. Otáčím se a vidím stejného staříka jako prve. Mohu udělat aby byla stejná jako dřív. A jak? Ptám se já. Nechte se překvapit! Měl jste mi rovnou říct že jste čaroděj! Reaguji... Jen se usměje a mávne jakousi hůlkou. Od hlavy odpadnou umělé údy a počnou růst nové. Vypadají jako roury naplněné kouřem. Rostou tak prudce že se po chvilce začne hlava ztrácet vysoko nade mnou. Celé tělo se začne podivně vlnit a mne pojímá hrůza. Dám se na útěk a...

...procitám zalitý potem do sobotního dopoledne. Na budíku je 9:27...