Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStín
Autor
Biskup z Bath a Wells
Plíživá tma postupně uchvacovala pahýly hradeb, sochu Herkula bojujícího s trojhlavým Kerberem i trojlístek mužů postávajících před hlavní bránou.
„Jdu dovnitř,“ prohlásil Samilliard. „Vy pročešete okolí. Jestli narazím na Stína, zavolám vás, jasné?“
„Jasné,“ odpověděli Thio Nu s Gurhutem současně.
„Dobrá,“ pokýval hlavou Samilliard. Vzal za závoru, která si rezavě odkašlala, a vešel na nádvoří.
„Nezmizíme, dokud je čas?“ nadhodil Thio Nu, sotva za Samilliardem zaklapla brána.
„Co když bude potřebovat pomoct se…?“ namítl Gurhut, ale větu nedokončil.
Jedna z Kerberových hlav se pohnula a odhalila tesáky, které se mu zakously do pravé paže.
Thio Nu se rozběhl k nešťastníkovi. Do cesty se mu však postavil mohutný keř s rudě planoucíma očima, který ho omotal šlahouny.
Jeho řev rázem utichl v šustění trnů.
Ani Gurhut už neřval. Na podstavci přibyla k Herkulovi další kamenná postava.
Samilliard si posvítil si stříbrnou loučí, kterou zažehl jednoduchou formulkou. Dostal ji kdysi od trpaslíků a její hlavní předností bylo, že nikdy nezhasne, a to ani když se vytáhne z kaluže.
Plamen odhalil zdobné dveře, jež sloužily jako vchod do královských komnat. Když vzal za kliku, uslyšel tlumený křik, který přicházel zvenku. Zrovna tak to mohl být vítr nebo zahoukání sovy.
Vstoupil do temné a vlhké chodby plné pavučin. Stín tu někde byl. Cítil to.
Jak máchal loučí, začal se jeho dvojník zhmotňovat, až vyplňoval celou chodbu.
Už by ho pohltil… Ale Samilliard nechtěl dát kůži lacino. Hodil louči na podlahu a dupl na ni sandálem. Řval při tom bolestí, ale nohou nepohnul ani o píď.
Ocitli se v naprosté tmě. Ale Stín byl pryč.
Dobelhal se na konec chodby. Vešel do královských komnat páchnoucích starým známým vyčpělým vínem. Pokračoval do královského sálu; konečně usedl na trůn, po kterém tolik toužil.
Pozorně si prohlédl zrcadlo lemované pozlacenými paprsky temných hvězd. Podle trpaslíků bylo zrcadlo pro lidské (a trpasličí) oči neviditelné. Tak jak to, že ho viděl jasně a zřetelně?
Posvítil si loučí. V broušeném skle spatřil krále a královnu, svoje rodiče. Pokojně oddechovali po oslavě plnoletosti jediného syna, než na jejich tváře dopadl ledový stín vraha.
Hořící louče vyhnala Stín ze zrcadla.
Samilliard se s ním objal. Poté se společně rozburáceli ječivým smíchem.
12 názorů
Biskup z Bath a Wells
07. 03. 2022dík, Aru ;-)
Biskup z Bath a Wells
07. 03. 2022Díky, výtky beru. ;-)
Ostatně, je to moje první fantasy povídka... :-)
Připojuji se k výše psaným komentářům, ještě by stálo za to pohrát si s textem, na mne je úvod dost zamotaný, pak je děj jasnější... tedy hlasuji pro méně postav, jinak dobré, má to švih, napětí, Biskupe.
Biskup z Bath a Wells
04. 03. 2022Díky za reakci; když už si to samé myslíme celkem tři, asi na tom něco bude... ;-)
Má to potenciál! Ale je to moc roztříštěné a myslím, že vím, čím to je: na text téhle délky je tam moc postav, které vlastně nepotřebujeme. Že stín vraždí, chápeme i bez nich, takhle jenom tříští dějovou linii s hlavním hrdinou a odpoutávají pozornost. Oba by se dali nacpat do jedné věty ("žoldáky, které Samilliard vzal s sebou, stín brutálně povraždil, jednoho proměnil v kámen, druhého sežral", nebo tak) a výsledek by byl víceméně tentýž. V téhle rychlosti je stejně nestihneš prokreslit, jak psala Janina6. Být autor, udělala bych druhou verzi úplně bez nich a soustředila se na protagonistu.
Biskup z Bath a Wells
04. 03. 2022Ne naopak, vrtej se, já jsem za kritiku vděčný a nemyslím to jako frázi :-)
Oba "pomocníci" jsou v příběhu spíš stafáž, aby tam nebyl jenom Sam. (a jeho stín) ;-)
Jasně, taky to cítím tak, že "na nich nezáleželo", především tedy Samovi, ale já jako čtenář si řeknu: proč jsou tak pitomí, to se mi nechce věřit. Nějakou poznámečku, jak k nim přišel (a případně proč jsou tak pitomí :-)) by tam autor dát mohl, řeknu si. Já jsem prostě čtenář šťoural .-) Ale aby bylo jasno, to jsou jen detaily v jinak super textu. Ostatně kdyby to nebyl hodně dobrý text, tak do něj ani nevrtám. Ať se daří!
Biskup z Bath a Wells
04. 03. 2022A ty taky... ;-)
Jinak vysvětlovat, proč jdou "žoldáci" s ním a co o tom ví, se mi nechtělo, neiřšlo mi to důležité, jsou to vesničtí balíci, kteří šli na smrt, možná záměrně (byl v tom nějaký záměr, třeba je použít jako volavky), možná se přimotali náhodou k nějakému zlu, které je pohltilo...
Biskup z Bath a Wells
04. 03. 2022Díky za komentář. Ta délka... to je věc, která mě dnes taky napadla, když jsem dával k publikování...Někdy je zkratkovitost dobrá, někdy ne, což může být na škodu třeba u fantastické literatury někdy...
Ten prolog je schválně, neudělal to nakonec on sám...?
Zajímavý příběh. Jsi dobrý vypravěč. Bylo to napínavé, pointa překvapila. Přesto... nemám z téhle povídky úplně dobrý pocit. Možná si ten příběh zasloužil delší, pozvolnější vyprávění. Takhle z toho mám pocit jakési zkratky, která ve mně nestačila téměř nic vyvolat. Bylo by myslím zajímavější s hlavním hrdinou pobýt delší dobu, víc toho o něm poznat – ideálně z jeho jednání, ne jen z rychlého vysvětlení vypravěčem... pak by se i ta „rozpolcenost“, která se vysvětlí až v závěru, mohla třeba v náznacích stačit projevovat a zvyšovat napětí.
Jinak mi přišlo trochu divné, že by se žoldáci dali na něco najmout a přitom netušili, „co je stín vůbec zač“, jak vyplývá z jejich otázek. Na to se snad měli ptát, než tu práci vzali, ne? A ještě začátek prologu bych trochu upravila, protože souvětí „První setkání se stínem z něj udělalo sirotka, když se vplížil do komnat opilých rodičů“ působí nějakou dobu dojmem, že to Sam se vplížil...