Proč se tak změnil?

tolik jsem se těšila na jeho esemesky,

vždy ze dvou, ze tří slov poznal, co mě trápí,

byl jemný, citlivý,

ne jako jiní chlapi,

naslouchal mi a slůvky něžně hladil,

nesmál se mým trablům, spíš mi radil,

když rady nevěděl,

alespoň potěšil.

A já se jeho vtipům smála,

když si mě dobíral,

nikdy ne potměšile,

neshazoval ani se nevtíral,

byla jsem “jeho malá”,

odsekává jen na půl huby,

přisprostlý, někdy víc než sprostý

Ach ano, změnil se

a je teď k nepoznání.

Už pro něj nejsem “hradní paní,

Netuším.

Vím jen na beton,

kdyby to byl zas on,

takový, jakého jsem znala:

“Ach, miláčku, jsi pořád moje malá,

silueta tvého těla

pro mě zdaleka nezněměla…

…zlý, hrubý, sprostý, necitlivý,

agresivní a úzkostlivý,

-že se mi to vlastně nepřihodilo už dřív,

to tvoje mlčení!

Z něho se jeden snadno pomine-

…to všechno asi ano…

…jen lhostejný,

to tedy

NE!”