Teambuilding na Chlumu

Přichází březen. Ona toužebně očekávaná část roku, v níž archanděl zimy Gabriel ustupuje archandělu jara Rafaelovi, lidé odkládají čepice, šály, hubertusy a o překot se hrnou do lůna přírody zahnat zimní splíny, deprese a společnou procházkou posílit upadajícího kolektivního ducha. Ovšem ráz pondělního rána nezavdával mnoho důvodů k optimismu. Neblahé předpovědi počasí, ponuré výjevy za okny a bezútěšné zprávy o sněhové kalamitě na mnohé spolupracovníky zapůsobily jako krájená cibule. Vedouce řeči smutné, odmítali obohatit své fádní životy novými událostmi a pozdvihnout se k výšlapu, řkouce, že zimní povětří je beztoho plné jedovatých par, které přinášejí zlé neduhy a ukládají o lidské živobytí. Bývají takové podivínské povahy. Najdou se však mezi námi i tací, kteří byvše u vytržení z pohledu na bělmo snivých luhů i dálné modro hor nelitují času ni potu, leč by se povznesli z kalu a rmutu všedního života uspořádáním dobrodružné zimní výpravy.

Počtem nás výletníků bylo devět. Záměr byl ten, že vzdor nevlídnému povětří, za pomoci železné vůle, mocného sebezapření a s použitím nevídaných sportovních výkonů vejdeme v lůno přírody. Řečené lůno jsme hodlali oslavovat častým zvoláváním obdivných citoslovcí, jásotem, zpěvem a pojídáním opékaných buřtů. Od kuropění, pravda, hustě sněžilo a sledování krajiny bylo stejně záživné, jako pohled z okénka v pražském metru, k polednímu se však počalo časit a po obědě už nemilosrdně žhnulo slunce (objednávku počasí zajistila A. V.). Když tedy bylo dostatečně krve vypoceno a houkání oznámilo konec šichty, přímo od píchaček pustili jsme se rozbředlým sněhem podmáčenými pěšinami, rozbahněnými poli i pichlavými křovinami vstříc očekávaným dobrodružstvím (výběr trasy zajistil M. H.). Za krátkou chvíli ovšem slunce zlomyslně zalezlo. Arktický mráz, závěje sněhu, skučení vichru a zlověstné dunění padajících lavin signalizovalo, že tohle není nástup jara, jaký bychom si přáli. Znáte počasí, to si dělá, co chce. Ani nevím, kdo první pojal myšlenku, že i menší polární expedice poslouží dobře k otužení a utužení pracovního kolektivu. A jak se později ukázalo, opravdu – náš kolektiv ještě nikdy nebyl tak tuhý. Ale nepředbíhejme.

„Vrchol Chlum je jenom jeden a čtyři sta dvanácti metrů nad mořem nedosahujete každý den,“ motivoval skupinu M. H. s neoblomným výrazem Chucka Norrise.

„No ovšem, taky můžu skočit do Macochy, pod vlak, nebo na oběd do závodní jídelny, což by jistě byla sebevražda nejtrýznivější,“ pomyslel jsem si a štrachal se davu v patách po zledovatělé polní cestě. Až se divím, kde se ve mně uprostřed bílé pustiny vzalo tolik černých myšlenek. Jenže vždycky může být i hůř. A bylo.

„Andělíčky! Pojďme dělat andělíčky!“ znělo ze všech hrdel a houfec se bezhlavě vrhal do umrzlého firnu. Nic proti sněhovým hrátkám. Něco podobného jsem už v televizi viděl. Omrzliny na nohou a rukou, jakož i nachlazené ledviny, mají jistě také něco do sebe. Svým způsobem jde mnohdy o zážitek, který člověku vydrží celá léta. Ale není to nic pro mě. Já byl natolik zmrzlý, že když jsem se klepal zimou, tak jsem chrastil.

V lese alespoň přestalo foukat. Převýšení, adrenalin a lihové nápoje činily postup snesitelnějším. Dokonce divoká zvířena, jindy plachá, stála ve špalíru podél cesty a udiveně zírala na bandu bláznů, kteří se hrnou do hvozdu, když rtuť teploměru ani nevykoukne z baňky. Cestu k vrcholu Chlumu nám zpestřovalo sedm tematicky pojatých zastávek:

1)    ochutnávka domácí bábovky, u níž převládal názor, že se jedná o tzv. mramorovou bábovku, anžto se vyznačovala mechanickými vlastnostmi, které jen zřídka nacházíme u betonu (zajistila A. G.)

2)    znalecké hodnocení, zda je lepší punč ze Château Mouton-Rothschild s hltánkem rumu Zacapa Centenario, jenž se pyšnil komplexním buketem se stopami po vanilce a čokoládě, v závěru s dotekem minerálnosti a ostružin (zajistil I. D.) nebo svařené Château Margaux, jemuž dominovaly rafinované třísloviny v harmonii s tóny vyzrálého ovoce, marmelád, topinek, karamelu a hřebíčku s badyánem a skořicí (zajistila A. G.).

3)    ochutnávka loňské úrody jablek z Určic, konzervovaných formou destilace (zajistila K. L.)

4)    ochutnávka úrody švestek z Lešan z roku 2013, konzervovaných rovněž formou destilace a zušlechtěných v dubovém soudku (zajistil S. Š.)

5)    ochutnávka chemické napodobeniny jahodového aroma rozpuštěného v bramborovém lihu za účasti sladidel, antioxidantů, regulátorů kyselosti, barviv, konzervantů, stabilizátorů a emulgátorů (zajistil neznámý sponzor, pravděpodobně Spolana Neratovice)

6)    celkové odbahnění, kochání se (alkohol fungoval jako umocňovač estetických zážitků), fakultativně návštěva houštiny za účelem tvorby žlutého sněhu

7)    dobytí Chlumu, zápis a zákres do knihy vyvrcholení (zajistila A. G. s odůvodněním, že už lovci kožešin na svých cestách ledovou pustinou pečovali o svůj zápisník, kdyby cestou umrzli, aby po nich alespoň nějaká zpráva zbyla a pokud by jí někdo někdy našel a zveřejnil, znamenalo by to, že neumrzli zbytečně)

Na Chlumu se všichni pokochali malebnými výhledy do krajiny, s výjimkou P. P., která je poněkud menšího vzrůstu a ve výhledu jí bránila kosodřevina. Poté M. H. po vzoru skautů založil oheň jednou sirkou, respektive jedním zapalovačem a nedomrlý plamen rozdmychal do mohutné vatry vlastním fukem, což nebylo obtížné, vzhledem k vysokému podílu etanolu v jeho dechu. Když mu následně dámy blahopřály k bohatýrskému výkonu, který na ně udělal grandiózní dojem, usoudil, že je povolán k velkým činům a rozhodl se o úspěchy podělit se všemi přáteli na Facebooku.

To už ale P. P. společně s J. P. krájely chléb, chystaly zeleninu a úhledně nakrojené špekbuřty zručně napichovaly na zašpičatělé klacíky, mrazu nedbajíce. Sám Eskymo Welzl by si nepočínal lépe. Špekáčky s neobvykle vysokým procentem masa (zajistila A. V.) měly onu delikátní chuť jídla, které neplatíte, a tak jsme si spokojeně olizovali prsty pokapané lepivým omastkem a moudře hovořili o tom, že uzenka a slivovice na čerstvém vzduchu je chutnější než Cuisses de grenouille a Bordeaux Chateau de Laborde v zakouřené restauraci, a že zimní opékání buřtů by se mělo stát tradicí, anžto v létě to umí každý, k tomu není třeba žádných mimořádných schopností, přičemž se nám ta idea náramně zamlouvala. Tím ovšem nechci ani v nejmenším naznačit, že se musíte bezpodmínečně zbláznit, abyste se stali šťastnými a spokojenými.

Ještě chvilku jsme jen tak civěli do plamenů, které v člověku odpradávna vyvolávají fantazii a vzbuzují roztodivné představy, a když bylo dostatek roztodivných představ vzbuzeno, zatoužili jsme silně po horké vaně a suché peřině a tak se šlo domů. Beztoho oheň dohoříval, tma houstla a mráz sílil tou měrou, že jsme vypadali jako sraz Šmoulů.

Zpáteční cesta byla zpestřena dopíjením zbytků lihovin a skupinovým focením na památném místě „U křížku“, kde byly za velmi tajemných okolností nalezeny žalostné trosky volejbalového míče BV 5121 S z našeho mateřského závodu (zajistil neznámý vandal). Vrak meruny, který tam nejspíš ležel už dlouho, neboť byl podle odéru už značně odleželý, přijal pojmenování Mr. Wilson a byl přinesen zpátky domů, do Krasic, do Galy, do…