Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePéťovy těžký časy
Autor
annnie
Péťovy těžký časy Matylda, sobota 12.3.2022
Bylo to po válce
Padesátý léta
táta pekař – najednou bez pekárny
a máma byla ráda,
že má vůbec ňákou práci
Těžký, těžký, těžký časy
Dali mi štěně
vzpomíná ten chlap
obrovskej, zarostlej jak medvěd
Jak já ho miloval
jak já jsem se s ním vyblb
ze školy vždycky běžel jsem hned za ním
měl boudu na dvorku
Dal jsem mu jméno Péťa
Byly to
těžký, těžký, těžký časy
Máma mě učila otčenáš
a paní učitelka o sluníčku našem - Stalinovi
Z rádia smál se šťastný mladý sbor:
Na gar-mooo-šku bu dooou hrát
všich ni bu dem tan coooo vat
mi lo vat se
mi lo vat se
ra doooo vat...
Šaty děděný dál a dál
a někdy ještě ke všemu
po starší sestře!
záplatovaný, zašívaný
Kdo si to dneska umí představit
Hračky? Ále,
nač kluk potřebuje hračky...
Knížka, to byla vzácnost.
Maso?
Tak sotva na neděli,
a jenom kousek, a ne vždycky
Ta vůně dodnes ve vzpomínkách
když přivřu oči
táhne celým domem
Jednou mě pro něco poslali
Víte, jak kluci loudají se,
když maj něco přinést
a jak pak spěchaj zpátky,
sotva jim začne kručet v břiše...
Jo! Z kuchyně to voní jako z nebe
Tady to nesu, mami
No to je dost, že jdeš,
povídá máma měkce,
umej si ruce,
honem ke stolu
Slupnul jsem králíka
knedlíkem vytřel talíř
Děkuju, bylo to moc dobrý
Můžu teď za Péťou?...
...a koukám,
táta s mámou
podivný maj oči
Bylo to před půl stoletím
a medvěd znovu hledí
přes mlhavou rokli času
do těch zahanbených,
povinilých,
utrápených očí
a láska zas ho – jako tenkrát -
bolí k nesnesení:
Jak on mě miloval...
Už nikdy v životě
jsem tolik nebrečel
Jak jste to mohli udělat!?!?!?
Byly to těžký, těžký, těžký časy
31 názorů
Black, ahoj. Smutná doba - smutný reminiscence.... Díky! Měj se krásně, navzdory tomu všemu... Pá a.
Janino, díky moc. Já zas asi nemám odvahu některé věci nenapsat, protože jinak mi dělaj v hlavě a v srdci nesnesitelnej tlak... Tak to vyblinkám na písmák a vy to pak tady máte...
Měj se krásně, pá a.
blacksabbath
14. 03. 2022..................................
Moc povedené. Uvědomila jsem si, že některé příběhy bych asi neměla odvahu napsat.
Bixley, díky. Doufejme, že do podobných máme dnes ještě daleko...
Měj krásnou neděli a.
Alegno: pohlazení? Myslíš "povídá máma měkce"??? To je hezký, jaký obrazy si kdo k tomu textu vytvoří...
Ovšem, já se trochu snažila, aby v tom ta zneklidňující předzvěst bublala, aby to pak nebyl pro čtenáře příliš velkej šok. Tak jestli to pro tebe byl, mrzí mě to.
Díky za tvý čtení, obrazotvorbu i zprávy!!! Měj krásnou neděli, pá a.
PavleK, přesně tak. A taky jak se to může změnit... Jsem ráda, žes tenhle text našel, když už za něj můžeš :)
Přeju krásnou neděli a.
Cassy, mně vyprávěla babička, nejlepší vypravěčka mýho života. Vyprávěla pohádky, romány Alexandra Dumase, příhody ze svého života, prastaré rodinné historky... a vždy tak barvitě a zajímavě... I já bych ráda znova vlezla na gauč a zaposlouchala se...
Je nádherný, že se pod takhle smutným textem nakonec potká láska k tvýmu dědovi s láskou k mý babičce... Takže výzva: ty napiš (báseň?) o něm a já o ní, zasloužej si to. Co ty na to? a.
Kočkodane, když už i tobě došel humor, to je co říct... Díky. Měj lehkej den a.
Je to drsný.
Když podobný věci čteš, uvědomíš si, jak se máme dobře.
jako dítě jsem miloval vyprávění svého dědy...jakmile všichni odešli...sedl jsem si v kuchyni na židli...a on začal ze tmy let minulých vynášet příběhy...i když vím...že nejsi můj děda (pousmání)...když čtu tvé řádky...chtěl bych zas sedět na té staré oprýskané židli...a to nejde zapomenout...
Benetko, přesně tak. Člověk je potvora. Navzdory tomu: měj pěknej večer a.
dnes je všeličo zničené ... a vôbec nevadí, že o tom píšeš ... možno je čas všetko, čo sa dožilo krivdy a na čo si len spomenieme, vziať do náručia a pevne to držať až do konca ... pretože svet je naruby***
Theo, Čudlo, Evženie, díky. Ano: hrozné, silné... Ten obrovskej chlap v plný síle, co uzved snad sto kilo, táta dvou dospělejch dětí, měl pořád ještě lesklý oči, když mi to tenkrát vyprávěl. Přesto, že dávno pochopil i odpustil.
Snažila jsem se na to zapomenout a skoro se mi to povedlo, nebýt toho, že po letech přišel den, kdy se potkala válka s básní PavlaK... Vlastně se omlouvám - musela jsem to napsat, abych to vydechla, a vy jste to odnesli. Protože hned je to snazší, když to s váma můžu sdílet.
Mějte krásnej večer a zapomeňte, že jste to četli :) Pá a.
Evženie Brambůrková
12. 03. 2022To je prostě hrůza.
To je hrozné! Já to tušila už od zmínky, že dostal psa. Ale dokázala jsi to tak citlivě popsat! Závěr skoro až pohladil všechny ty těžké časy a kruté činy.
dievča z lesa
12. 03. 2022ach ............................................