A bola vojna 5.

Lekár mi povedal že už je to so mnou o veľa lepšie!

To rád slyším Bánovská! Odpověděl Benetka. A taky je to na tobě setsakra vidět dodal ještě.

Nuž... Ale čo bude teraz?

Čo teraz opakoval si v duchu major. Hmmm...? Chodil ji navštěvovat jak jen to šlo a vždy si pak chvilku povídali. Nebylo to nic hlubokomyslného. Jen jak se daří a jestli ji to ještě bolí a zda jí chutná - kapačky už byly dávno zapomenuty a jaké je venku počasí a tak podobně.

Azda tu nemôžem zostať na vždy... Či?

Neee... To asi ne. Téda - určitě ne! Opravil se Benetka a díval se do těch jejích kaštanově hnědých očí které jej zcela uhranuly...

Poslouchej Martino... 

A Martina si uvědomila že je to snad poprvé co ji tak oslovil!

Počúvám!?

Eh! No... Jsi zajatec a až tě pustí z nemocnice tak půjdeš do zajateckého tábora. Někam do Čech. Vlastně... Teď se tam otevírá úplně nový tábor pod jménem Matylda. No... Tak asi tam. A nebo...!

Čiže nebe po vašom!

Benetka jakoby v naprostém zoufalství obrátil oči v sloup! Ale ve skutečnosti si už poněkolikáté musel sám pro sebe říct jak je ta holka chytrá a vtipná!

Ne ne Marti. Žádné nebe a ráj na zemi. Prostě tábor kde... Však víš...?

Však viem. Kde budem smrdieť pokým nezdochnem...

Neumřeš. Ne. Alespoň teď ještě ne. Neboj. Ale nebude to žádná růžová zahrada. Ale abych se vrátil k tomu mému nebo_! Nebo mi řekneš že chceš být má agentka a všechno může být jinak! Vrátila by ses k vašim a posílala mi informace......? Ne. Dobře. Slávek jí to viděl na_ Těch! Očích! Že ne. Chápal to. A taky to řekl. 

Chápu to.

A ona v odpověď zašeptala: Chápeme sa...

Takže Matylda.