Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAzzurra innamorata
29. 05. 2002
5
0
2425
Autor
Bebitka
Až zaklapnu dveře za dnešním dnem a realitu zamknu do komory, až vyrovnám dluhy a dloužky vteřin od půlnoci do půlnoci, až hlídka u prahu říše snů zdřímne na okamžik...
pak zburcuju všechny bludičky, víly a divoženky
a něžnou silou si tě přivolám.
Rozlámu tvoje pečetě a převedu tě přes propasti, bažiny i vodopády. Pozvu tě do své krajiny, kde nikdy nesněží a přece jsou dny plné zlatavých krajek a dračího mámení. Všem květům přilepíme lístky a oheň na nás nedosáhne.
Jedno jsme a v jedno se proměníme.
Vždyť já vím, že jenom do probuzení.
Nenávidíš Buka? A žehlííš si to Fífekovi? ;o))))))))
Ne, nebudu protivné. Po fromální stránce to má svoje mušky, ale co z toho, je to takové odsrdíčkové a do toho nemá hlava co kecat ;o)
MOc milé, díky ;o)
m.
Bebi, velice zajímavé, i když do tipu mi tu něco chybí.
Báseň v próze vůbec není snadná forma, tak klobouk (který nenosím) dolů.
taky mi připadá jen jako námět (a to bez byť i jen přibližné představy výsledku): Co tím chcete, nebo nechcete... měla byste vědět. Psát jen tak, bez rozumu: Proč?
bebitka blond
29. 05. 2002bebitka blond
29. 05. 2002
pěkně poetický mi to příjde ... ( ne sice to úplně ono; ehm, to bude asi tím, že Bukowskiho mám rád :-)))) ), ale čtení je to příjemný a za příjemnost je tady TÍPek :-)