Vyhnálovský splín

Už je v rámu  :-)

Lady,

jsem ráda, že se básnička líbí tobě. Penumbra se tu vyskytuje jen velmi zřídka a už řadu let má jiné starosti než Písmák.

Kdysi jsem měla na jiném webu přezdívku skald Alenakkar a psala jsem dróttkvaéty. Úspěch jsem ale neměla. Bylo tam málo vikingů a varjagů.

Ta je krásná! Plná moře, dřeva a studeného severského světla. Posílám avízo Penumbře, o které si myslím, že ji taky ocení. :)

Lady,

posílám slíbenou básničku...

Můj život tak nějak ustrnul v jakémsi zimním spánku, což vyjadřují Vyhnálovský splín i Islandské blues. V Islandském blues je ale možná přecejen trocha naděje.

Islandské blues

Holé jsou zelené islansdské vrchy,

namísto borovic

je pokrývá mech.

Po celá staletí

gejzíry horkých vod

vyhlodávají díry

do třpytivých ledovců

a stěhovavé řeky

překreslují reliéf

šedivých štěrkových plání...

Ten smutek severských ság!

Ten vikingský pláč!

Noty bludného blues,

zelené vlčí oči

půl roku propalují věčnou tmu.

Dřevěné šíje drakkarů

uprostřed balvanů

nad zmrzlým oceánem

připomínají

lyry zlomené ve dví

a přesto z černých siluet

zubatých tlam

dál tryská ohnivý

žhavý a vášnivý, oslnivý

                        dróttkvaet

o budoucích hrdinských cestách

do prokleté mlhy.

ALFONSI,

těší mne, že se ti moje dílko líbí a když si ji i zarámuješ, budu polichocena.

Alenakar jsem mile překvapen, ba co více, jsem poctěn a dojat.

Děkuji z celého srdce mého trpkého. 

PS: Protože je to první dekadentní básnička, kterou mi kdy kdo napsal, s dovolením si ji vytisknu a zarámuji.   

Alfonsi,

taky ti věnuji dekadentní básničku. Není proč taková dílka zavěšovat do hlavního seznamu děl. Ale proč je nedarovat spřízněné duši?

Vyhnálovský jarní déšť

Dým tiše stoupá nad šindele chýší,

jak bílý had se plazí údolím.

Jen šumot deště od svítání slyším.

Lid petrolejky staví na stoly

a zírá z přítmí do houstnoucí mlhy

a stírá dlaní zadýchané sklo.

Déšť padá, tmí se nad lesy i luhy...

Co slziček se v očích zalesklo:

zas jaro, které nedává, jen bere

čas, krásné plány, slunce, naději

i víru v Boha, modlitbičky steré...

Sad, zbaven květů, stojí v závěji,

               mdle, smutně prší na okvětní plátky.

               Stesk litanie hořký jest i sladký.

Tu básničku jsem napsala včera. Celou neděli u nás pršelo a k večeru dokonce přišla bouřka a padaly i kroupy.

Rádo se stalo :-)

Alfonsi,

moc děkuji za tip a za básničku, která mi připomenula absintem zpitého prokletého malíře Vincenta.

Zelená víla

Jak prokletí básnící absintem zpití,

nenávidím všední dny a bídu svého žití.

Jak prokletí básnící absintem zpití,

nehledám budoucnost, dávno vím, že všechno je v řiti.

Silene,

tak zase někdy - až budeš mít trochu času na málo významné diskuse...

Asi bych mohla, Alenko, ale nepokládám to za efektivní využití času. Baudleairovy Les fleurs du mal mám za sebou ve francouzštině, aktuálně se ovšem zaobírám jinými projekty. Konkrétní poznámku k autorčině básni jsem zde již připojila. 

Slovní spojení "jedna z mála" rovněž spadá do vymezování, osobně nedisponuji striktními přehledy o konkrétních znalostech ostatních uživatelů, písmák je jednoduše volnočasová aktivita. 

Ode mě vše. 

Lady,

jestli se z Vyhnálovského splínu stane "jáma se zkaženou vodou", to ukáže teprve čas. O zítřku předem nikdo nic neví. Ani ty ne.

Břízko,

jsem ráda, že se líbilo a díky za patnáctý típek.

Já se vždy chci bavit zásadně jen o literatuře. Když mne ale někdo napadne většinou si to nenechám líbit.

Ale máš pravdu, měla bych útoky ignorovat a vždy stočit diskusi vždy jenom na konkrétní literární problém. Budu se o to pokoušet.

Silene,

hned krátce po vstupu na Písmák mne při četbě kritik fascinovalo, že se velmi často vůbec netýkají básničky, pod kterou se vyskytují. "Řešen" je velmi vehementně jen autor, to jestli je "náš", nebo není "náš", jestli patří do té naší party, jestli sdílí naše "svaté" názory a jestli se podřizuje kastě místních autoritářů.

A zase jsme u toho - ty řešíš můj "etický profil", aniž by ses jediným slovem dotkla Baudelaira a mé reakce na něj. A při tom jsi přece jedna z mála, která by mohla Baudelaira, dekadenci, alexandrín a konzervaativismus rozebírat...

Lady de W., ach ano, léčba D. T.

K původní pozn. Závěrečnému dvouverší by pomohla úprava slovosledu.

cit. (...) Vždy znova ptám se karet, / proč Bůh mě opustil a pohřbil do separé.  

A debata dále pokračuje více než týden. Vyhnálovský splín všech zúčastněných se prohlubuje a stává se z něho jáma se zkaženou vodou, v níž se postupně rozpouštějí poslední zbytky kdysi zajímavé básně.

- moc krásná *

k debatě:  - opravdu je zábava drásat si duše navzájem více, než je nezbytné?

Všechny sensitivní bytosti snad musí tušit, že toto je pouze náhražka přímé omunikace - bez gest, mimiky, intonace .... 

vydáni jsme na pospas svým vlastním démonům

- a morálnímu kokainismu bližních

Alenko,

i já pociťuji jisté dejavu stran tvé vypjaté reakce vůči uživatelce Janina6. Nedává přece žádný smysl sama se zaklínat právem na nezávislost a jiným uživatelům kázat, co smějí, případně nesmějí číst; klást na ně náročné požadavky stran jakési vynucované loajality ve věcech, o nichž nemusejí mít ani ponětí atp. Máš-li takto maximalizované nároky na "morální kredit" svých čtenářů, pravděpodobně se to vylučuje s možností získat vyšší počet tipů, o nějž usiluješ, jednoduše není od koho. 

Nezapomínej prosím také, kolikrát ses tu zaklínala, že ráda čtenářům a zdejšímu prostředí o sobě cosi experimentálně namlouváš. Máš jistě právo si hrát, ale pochop, proč by tedy zrovna tehdejší tvé tvrzení o zranění mělo být nutně reálným zraněním? Jakkoli asi bylo a opravdu jsem ti nic zlého nepřála, ba naopak; čtenář přece nemá k dispozici důkaz v podobě osobní známosti či dokonce tebou sdílené faksimile lékařské zprávy; důkaz, aby snadno rozlišil, co ještě patří do hry, co už do do reality. 

Naši společnou kauzu si klidně připomeňme, 

Umbratica: Ruce (vázaný verš)

Umbratica: Pianino (vázaný verš)

Na odobný způsob umně vedené svaté války registruji také proti mnoha dalším uživatelům, napříč zdejší historií. Věz, že mě tento tvůj umanutý přístup dlouhodobě mrzí, neboť při tvých tvůrčích schopnostech nemáš tuto zjevnou charakterovou vadu naprosto zapotřebí používat na až tak podpásový způsob boje. 

Pochopitelně není vůbec podstatné, co se domnívám, pro tvůj subjektivně nezávislý názor. Na jakosti tvým veršům pranic neubírá. 

Janino,

otevřhuba byl zlý oplzlý agresor. Když mu v diskusi se mnou došly argumenty, začal mi nadávat " ty pi...".

Ten samý člověk ještě pod pseudonymem Starej Rendl mě po nocích napadal a psal mi takové věci, že bych ho za to mohla i zažalovat.

Tentýž člověk pod pseudonymem Starej dobrej svatej Salvátor mi psal, že už bych konečně měla chcípnout a vyletět komínem i s berlemi. 

Ale tobě se prostě líbí, jak ten pán píše. Jistě mu budeš dávat opět tipy, až se tu zas objeví. Nezlob se, ale já už s tebou nechci nic mít. Říkám ti to s chladnou hlavou. Mám stále chladnou hlavu. Možná až příliš. 

Dávám tipy, když se mi něco líbí. Otevřhuba není nikdo, s kým bych chtěla kamarádit, ale pokud jsem mu něco otipovala, asi mě to něčím zaujalo. O.k. Vím, že můlj komentář nebyl příjemný, ale třeba někdy později s chladnou hlavou tam najdeš něco k zamyšlení, a když ne, tak se holt nedá nic dělat. 

Ale ne, Jani, vůbec ses mě nedotkla. Já chápu, že štika v kapřím rybníčku je vždy nežádoucí.

...-Registrovala jsem tvé tipy pro oevřhubu a bylo mi jasné už dávno, že bychom si nikdy nemohly rozumět.

Jen jsem se ti snažila naznačit, co mě odrazuje k tobě chodit. A udělala jsem to proto, že už jsem poněkolikáté zahlédla tvoje "loučení s Písmákem" a chtěla jsem ti říct, že problém nemusí být vždycky v tom, že se tvoje poezie nelíbí... Chápu, že jsem se tě dotkla, s tím jsem musela počítat. Přiřaď si mě kam chceš, i když se necítím být tím, kdo tě "nesnáší", jen chodím jinudy.

Janino,

nechceš ode mne dostat žádnou "nálepku", ale ty sama na mne lepíš jednu nálepku za druhou. Připadám si už oblepená jako cestoovní kufr ze šedesátých let. Ale neděláš to jen ty. Místní Klepařov už mě patřičně ohodnotil a ocejchoval před dávnými lety.  - Já jsem ta věčně nespokojená, příliš soutěživá, bažící po úspěchu atd, atd, atd.   ...Kdybych chtěla mít co nejvíce tipů, psala bych prostě to, co lidé chtějí číst, po čem tady baží a snažila bych se být za dobře s "důležitými lidmi", tak jako to dělá každý kariérista. ...Vidíš snad, že bych se takto chovala? 

Beru na vědomí, že jsi další, která mě tady nesnáší. Zveřejním ještě dvě poslední básničky z vyhnálovského cyklu a dál už budu psát jen komentáře. Prostě ty komentáře nečti. Nevšímej si mě, já si tě taky nebudu všímat. Nikdy jsem na tebe neútočila jako teď útočíš ty na mě. Prostě si tě jen přiřadím k agresorům jako otevřhuba, Starej Rendl nebo Marcela K.  

Mě třeba vázané verše zajímají hodně, ale - odpusť mi upřímnost - k tobě už moc nechodím, protože mě odradily právě tvoje diskusní příspěvky, vesměs kritizující, jak tě tady nikdo nedoceňuje, jak tady poezie vlastně nikoho nezajímá a podobně. Jsi dost konfrontační a neustále "soutěživý" typ, na ty já nemám :-) Člověk od tebe záhy dostane nějakou nálepku a tomu já se snažím vyhýbat. Hodně tlačíš na pilu, řekla bych. To jen čistě za mě. Proč nemáš u básní 30 tipů opravdu nevím, ale na druhou stranu, opravdu je ten počet tak důležitý? Všímáš si například, že se u tebe pravidelně zastavují ti nejšikovnější redaktoři poezie? A opravdu se zájmem se vyjadřují k tomu, co píšeš? Co by za to někteří jiní Písmáci dali? Možná máš mnohem větší nároky, než takovýhle litweb může uspokojit. Já už sem chodím hlavně číst a povídat si s těmi, "co mi zbyli". Je to málo? Mně se to zdá aspoň občas hodně, povzbuzuje mě to i v tom reálném životě. Ale "díra do světa" v oblasti literatury se tady, aspoň to tak vidím, udělat nedá. To by byla naivní představa.

smazat (ještě 14 minut)

Tady nejde ani tak o soupeření ( i když o to jde rovněž ) jako o pocit, že člověk má pro koho psát. Kdysi jsem mívala pocit, že mám pro koho psát. Z Písmáku ale zmizelo spousta čtenářů, které zajímaly vázané verše. A nemohla jsem si nevšimnout toho, že mnohé nicky tu sice zůstaly, ale přestaly komunikovat a to nejen se mnou, ale i mezi sebou navzájem.

Dnešní Písmák - to je už zcela jiný Písmák než třeba v roce 2016 nebo 2017.

Koukám na diskusi a

zaujalo mě:

"pomalu se loučím s Písmákem. Zůstávám sama sebou a nehodlám přijmout ani ň z vaší modernistické víry"

"pokud bych, jako konzervativní autorka, chtěla být protiváhou místních modernistů, musella bych mít stabilně 30 až 35 tipů. Bejvávalo ..."

- Nedivím důvod nezůstat sám sebou a ani přijímat modernistickou víru. Ty nějaký máš?

- K počtům tipů mě napadá: Není možné být tou protiváhou i s třeba deseti tipy? Proč soupeřit s modernisty? Je tip to jediné, co ukazuje onu váhu básně? Proč vůbec soupeřit s něčím tak odlišným? Je málo být vlastní "klasikou" třeba jen zpestřením a rozšířením spektra typů zdejších básní? 

Safiáne,

ale vždyť já mám na současné "modernisty" často obdobný názor jako ty.  Mnozí "modernisté" jako třeba Kamamura se tu neustále hlásili k dadaismu, ale to už je hezky letitý směr, jehož počátky lze vystopovat za první světové války v neutrálním Švýcarsku mezi zbabělci, kteří nechtěli narukovat na frontu. A stejně letitý směr je surrealismus, pro který horují zase jiní místní "modernisté".

Poe se snažil být novátorem v oblasti vázaného verše. Ale kdybych se pokusila o totéž, kdo by si toho tady všiml? Ty možná - ještě někdo? Jaký by to tedy mělo smysl inovovat strofické formy?

Radovane,

myslela jsem, že negativistická dekadence už tady na Písmáku nenajde žádné příznivce. Dnes je přece žádoucí být veselým optimistou.  A Ejhle! Objevil se dokonce i výběr. Díky.

Alenakar, trochu si protiřečíš. Na komunitním, byť s literárním zaměřením, serveru chceš získat masový ohlas výlučnou, na vzdělání a umu založenou a ještě k tomu tematicky i provedením do minulosti orientovanou poetikou? Na Písmáku jsou básníci, které bys ty označila za liberály.  Přitom jsou hluboce konzervativní. Dělají to, co dělaly generace před nimi. Snaží se v soudobé reálitě najít její poezii a zobrazit jí soudobou řečí.  Takovému Zborovi se to daří docela dobře. Podívej se třeba na Horův sonet Okno a bude ti to jasné. Máš tu i jiné souputníky. jsou obecně považování za soudobé, ale, možná nevědomky, se pohybují v poetice staré tři čtvrtiny století. Co dělají jiného, než děláš ty? A ta semknutost přátel vázaného verše? Kolem čeho by ses chtěla semknout, když ty, kteří přesáhli alespoň trochu nejprimitivnější základy, bys spočítala na prstech jedné ruky? Možná jsi měla dát nějaký podnět. Mně si ho dala zmínkou o Poeově veršování.  Můj vázaný verš je ale pouze aplikační ( ten tvůj také) a postavit se k němu tvůrčím způsobem  by znamenalo začít znovu. Omlouvám se za nedůtklivý tón. Jediný důvod, kterým bych si dokázal vysvětlit tvůj odchod, leží mimo poezii.

Klasicky konzervativní, ne však konzervované. Příjemné zpestření v proudu moderní poezie, ve které se mnohdy nedá najít poezie. A to proto, že tam prostě není.

Představení trpělivého úsilí a velkého umu. 

Pomlaskával jsem si.

Jamardi,

pokud bych, jako konzervativní autorka, chtěla být protiváhou místních modernistů, musella bych mít stabilně 30 až 35 tipů. Bejvávalo. Současný Písmák už má jiné ikony... S tím jsem se musela smířit. Stále je tu dost lidí, kteří se pokoušejí psát vázaným veršem v "klasickém stylu", ale ti se nikdy nesjednotí. Každý hraje svou vlastní hru.

Alenakar, jak si představuješ dostatečný počet milovníků konzervativní poezie? Dívala jsem se kolik míváš tipů, není to nejvíc, ale není to ani málo. Já sice nesouzním se vším, co napíšeš, ale tvůj styl se mi líbí a i mnohé tvé básně.

Je to jako v jisté pohádce. Musíš umět říct: hrnečku dost!

to zní jako velký divadlo. A copato, že už nehodláš tvořit? :)

netWoore,

ještě budou následovat tři básničky... Musím to nějak teatrálně uzavřít.

Lady,

velmi si vážím toho, jak pořád zdůrazňuješ, že mluvíš jen sama za sebe. Jsi jedna z mála. Všechny "autority" tady na Písmáku vždy naopak hlásaly, že "to vidí objektivně", prostě mi oznamovali svůj náror jako neotřesitelnou pravdu na slovo vzatých znalců. Já jsem ale od dětství velmi nekonformní a takovýmito kategorickými "pravdami" jsem se nenechala zastrašit. Jenže lidé chtějí hierarchický sociální systém, chtějí mít své modly a většina se ochotně zařadí ke své příčce na žebříku.  Jistěže tu byli vždy i kverulanti a revolucionáři, ale když moc zlobili, čekala je kyberpoprava.

Píšeš, že nevěříš, že by člověk mohl zíkat na sociální síti pocit, že je milován. Já mám z Písmáku zcela odlišnou zkušenost. Existuje zde jakýsi ústřední "šťastný kolektiv" a když nejsi jeho členem, tak můžeš psát třeba jako Sapfó a stejně ti to nebude nic platné. Já jsem byla vždy členkou tohoto kolektivu tak nějak napolo a proto jsem se tu udržela tak dlouho.

Nemůžu mluvit za Písmák, ale můžu mluvit za sebe: myslím, že se na věc můžeme klidně dívat tak, že "patření někam" je v éře sociálních sítí především tvoje osobní rozhodnutí. Ano, tvoje poezie vyvolává protichůdné názory a mnohým se nelíbí. Ale to je možná pořád lepší situace, než kdyby nevyvolávala vůbec žádné reakce, kdyby každá tvá báseň dostala tu a tam tip od nějakého náhodného kolemjdoucího a víc by se o ni nikdo nezajímal. Samozřejmě tedy hledat na sociálních sítích pocit, že je člověk milován, je předem odsouzeno k nezdaru. Pohybuju se na nich dvacet let a ne, tohle opravdu neumějí - naopak, dokážou člověka opravdu jedinečným způsobem vykoupat v pocitu marnosti, bezvýznamnosti a pomíjivosti všeho, do čeho chudák investoval obrovské kusy vlastní duše. Stalo se mi to mockrát. Ale to ještě neznamená, že nemůžeme patřit tam, kam jsme se rozhodli patřit, a že si nemůžeme vážit jeden druhého i tam, kde jsme opravdu úplně odlišní. Jak jsem psala, nemohu mluvit za celý Písmák. Ale mohu mluvit za sebe a za sebe říkám, že sem patříš ty i tvoje poezie. A pokud ne, tak jen proto, že ses tak sama rozhodla.

Lady,

liberalismus může být tolerantní a netolerantní. Ty jsi pro mne příkladem tolerantního liberalismu, jsi prostě člověk, se kterým by se dalo mluvit. Já jsem se tu ale setkávala spíše s liberálními fanatiky, kteří se považují za jakési misionáře a snaží se každého obrátit na svou víru. Je ale fakt, že vy liberálové držíte spolu, zatímco, konzervativci, pokud se tu v průběhu oněch osmi let nějací vůbec objevili, "hráli hru" jen každý sám za sebe.

Takže tu vaši soudržnost a pospolitost vám přeju. Většina lidí raději splyne s nejpočetnějším kolektivem a "zařadí se", neboť jednou ze základních psychologických potřeb je potřeba "být milován a někam patřit". Písmák je malá sociální síť, která mnohým umožňuje "někam patřit" a možná i "být milován".

škoda, že zrovna končí ti, co něco umí ...

Vidíš, a já přitom tvou poezii naprosto respektuju jako nějakou zvolenou formu individuálního sebevyjádření, která mi dává smysl. Snad právě jako hluboce přesvědčená liberálka zcela ctím právo každého autora - a každého člověka vůbec - na svobodné individuální sebevyjádření. Předepisování lidem, co mají a nemají dělat, byla přece vždycky primární výsada konzervativců. Liberál, od slova libertas, svoboda. Včetně svobody být ultrakonzervativní dle libosti.

Co víc, četla jsem tvoje básně ráda. Samozřejmě se míjíme v životní zkušenosti, zřejmě nejen individuální, ale i generační (je mi čtyřicet a odhaduji, že jsem zřejmě mladší než ty), při psaní používáme jiné výrazové prostředky a máme jinou představu o tom, jak by literatura měla obecně vypadat. Ale takové odlišnosti mohou být podnětné. Poezie (a literatura obecně) je ve finále nahlížení do cizí duše a já nejsem ten typ, který si takové nahlížení vybírá na základě co největší podobnosti s mou duší vlastní. Nedělám to ani u poezie, ani u prózy, ani v publicistice, ani v odborné literatuře. Měla bych chuť tě požádat, ať neodcházíš, ale zase respektuju, pokud to potřebuješ udělat. Kdysi jsem odsud sama na celou dekádu vypadla, protože jsem měla pocit, že neustálá palba subjektivní arbitrární kritiky začala hluboce narušovat autenticitu mého literárního projevu. Máš-li ten pocit taky, rozumím, že balíš kufry. Tak ti aspoň popřeju vše dobré.

netWoore, díky.

Pomalu tady jako autorka končím. Budeš to muset vzít za mne.

Lady,

pomalu se loučím s Písmákem. Zůstávám sama sebou a nehodlám přijmout ani ň z vaší modernistické víry. Protože jsem teatrální jako všichni prokletí básníci, odcházím teatrálně. Samozřejmě by mne více bavilo, kdybych zde nalezla dostatečný počet milovníků konzervativní poezie. To se ale nestalo a není šance, že by se to někdy stát mohlo. Naše společnost je beznadějně liberální.

tradičně super

Ten poslední rým to trošku kazí. Dát jedinou nepřesnost v jinak dokonale formálně přesné básni zrovna do pointy mi nepřijde jako úplně šťastný nápad. Jinak báseň je to výživně depresivní a jde zajímavě dohromady s jinými tvými básněmi, kde si naopak pochvaluješ svou izolaci od zprofanovaného dekadentního světa. Jako čtenáři mi to ukazuje tu určitou typickou hořkost tvých veršů z jiné strany. Jakoby si teď ty básně dodávaly navzájem větší hloubku, než mají zvlášť. 

Jamardi,

předpokládám, že prokletí básníci a dekadenti měli ke svým životním pocitům více důvodů. Jednak to bylo naprosté nepochopení ze strany kritiků a čtenářů a na druhé straně často též jejich zdravotní stav. Baudelaire byl od mládí nakažený kapavkou, nemocí v jeho době neléčitelnou. Věděl, že dříve nebo později nemoc zasáhne mozek a dostaví se mozková mrtvice... Dostavilo se jich několik a ty poslední z něj udělaly invalidu.  Karel Hlaváček, bezpochyby Baudelairův žák, měl zase tuberkulózu, kterou v jeho době rovněž přežil málokdo...

Fakt že je někdy člověku úzko, na druhé straně jsou lidé, kteří musí skoro u každé příležitosti něco takového říct, aby.....