Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVedle jak ta jedle?
Autor
Danny
Stala se mi jednou taková věc, u které si už nepamatuju konkrétní detaily, ale obecný princip: zkrátka jsem měl (možná se to týkalo i mého profesního oboru, IT) představu, že "něco je nějak" - a jednoho krásného dne jsem zjistil, že je to úplně jinak. Že jsem prostě o něčem, jako by se nechumelilo, celou hromadu let svého dospělého života měl úplně nepravdivou představu.
Proč o tom píšu? Ve svých různých "duchovních" obdobích jsem tu "nasázel" velké množství děl týkajících se toho, jak to s tímto světem "vlastně je": to jsou dost zásadní témata vzhledem k tomu, že mohou poté "podpírat" celý něčí život. Ale: i tady se můžu mýlit. A pravděpodobně se mýlím, protože nikdo z nás nedostáváme při narození nějaký ten "manuál" k realitě, ale rodíme se nazí a nevědoucí a všechno postupně zjišťujeme.
Plyne snad z toho, že bych měl všechno smazat? Že by měli všichni všechno smazat a o těchhle tématech mlčet? Jedno záchranné lano se nám tu nabízí: básnická licence. To, co píšu, ať již je to povídka či báseň, je zkrátka fikce: takový proof of concept, takové "jak by to mělo být", případně "jak mi v nějaké meditaci přišlo, že to možná je" - pro pobavení, zamyšlení, zpestření: není to žádná svatá kniha, podle které by se dalo žít. Inu - jednou jsem si myslel, že někdy v životě budu chtít napsat nějaký vážně míněný text o duchovnu: ale poté jsem si právě uvědomil, jak málo toho vím, jak moc se můžu mýlit a jak kontraproduktivně bych mohl někoho někam zavést... Takže to nechme u fikce, básnického a spisovatelského hraní s "co kdyby" a budeme všichni spokojení.
6 názorů
Hehe... Jamardi, bingo :-) Dokonce se obávám, že ono to tak je... že se všichni jenom ("bezchybně") rozvíjíme... akorát občas někdo na úkor někoho jinýho, a tam začínají problémy.
Takové úvahy si vážím.
Velmi sebejistí jsou například různí kouči osobního rozvoje a štěstí. Říkají, že když si člověk plní svoje přání, je to správné a když posléze zjistí, že něco byla chyba, tak je to taky správně, protože ho to posunulo v jeho osobnostním rozvoji dál. Takže nic není chyba. A kdyby se tím řídil každý, tak nikdo nedělá žádné chyby, jen se rozvíjí. Ale s tím se nepočítá.
Představme si hrnec, který nasvícen vertikálně vrhá stín ve tvaru kruhu, zatímco nasvícen z boku vrhá stín ve tvaru obdélníku.
Znamená to, že by hrnec byl obdélníkem, nebo kruhem?
A znamená to, že když se jeden stín hrncem vrhaný na stěnu jeskyně tvarem liší od druhého, že jsou oba lživé, nebo že je jeden pravdivější, než druhý?
Myslím si to samý. Lidi mění názory a není možný mít černý svědomí z toho, že jsi někdy něco napsal a někoho to mohlo ovlivnit. Což mohlo. A to je dobře. Ale každý si na věci přichází komplexně a vlastně sám, jen s pomocí. Navíc tvoje věci nemůžou nějak negativně ovlivnit, vedou k zamyšlení, propojení myšlenek a otevírání mysli. Takový počítačový systém, vždyť víš...
To že jsi zjistil, že něco je jinak, než sis dosud myslel, může klidně znamenat, že jsi získal větší nadhled, hlubší nebo obsáhlejší zkušenost a především sebereflexi. Všechno to vidím jako pozitivní posun. Vývoj.
A máš - li obavu, že jsi mohl svými úvahami, dnešní optikou nahlíženo, mylnými, někoho nasměrovat na zcestí, tak tě mohu uklidnit. Z vlastní zkušenosti vím, že každý je schopen vnímat jen ty rady a moudra s kterými už předem vnitřně souzní.
Zajímavé zamyšlení. b:)