Lísky...

Díky, Rado, za zastavení...

díky za čtení, cassy...

zajímavé čtení...haiku i komentáře...

dík moc oběma...

Iren, myslela jsem na pavouka v podvečeru, se zlatou nití. Ale snad i světlušku si vybavuji matně. U těch pylových mračen za sebe prostě vidím zároveň i svit, buď fantazijní neukázněnost vnitřího zraku, nebo základ vlastního reálného prožitku, nebo obojí. 

Hej, Luboši, zmrzlý drozd potěšeně děkuje za ohřátí a doufá, že se nedálo příliš dlouho a v pečicím sáčku. 

Občas „okomentuji“ i komentář; to je právě tento případ. A opět neprovedu odklon od svého stylu a dopustím se řádků zabejčile se snažících o humor.

Sotva zatají

že chybí jedna noha

v plavkách vidno dost

Někdy brávají

ohřát božího tvora

vděčný zmrzlý drozd

díky, sveřepko...

jo!

Silene, o pavoucích jsem měla myslím dvě, která se snad povedla - jedno, jak křižák ve večerním slunci spouští zlaté vlákno, druhé o světlušce, která v něm ještě svítí... a děkuju za verzi ala Kočkodan, tohle já můžu:-)

Stále mi instinktivně připadá, že je pro ten první obrázek sedmnáct slabik možná až moc, ale třeba jej nevidím správně. Však se časem ukáže. / Vlastně vůbec netuším, zda krom větrna mám vidět např. i sluneční svit, nebo zda bylo zataženo, jak moc ne/byl pyl nasvícen. (Pokud je to pro představu, kterou jsi chtěla vyvolat, vůbec důležité.) A netvrdím, že všechny informace se vejdou, konfrontuji v hlavě s tvým haiku o pavoučím vláknu v podvečer. / To jsem ráda, že se tu smí autorka škádlit oharky a nepodarky, tu má za trpělivost aspoň jednu legrácku v Kočkodanově stylu

odpadávají:

od chumlů bere roha

nízká oblačnost 

Dášo, děkuju:-)

moc hezké mi přijde druhé, najde se v něm místo pro spoustu smíšených pocitů :-)

Rozumím, Silene, jsem spíše autorka střídmějšího stylu, ale vděčná čtenářka všech /vydařených, ale i méně.../ způsobů, tedy nestřídmá...

O adjektivu navíc vím, možná jsem /ukvapeně/ propadla iluzi, že by to tak šlo... tato dvě haiku jsem nenosila v hlavě roky, ale jen několik dní...

(errata: sempervivum) Pardon. 

Iren, spíš myslím, že ve spojení větrný poryv = nadbytečné adjektivum

. jasně, doťukávání, kvůli tomu sem ráda chodívám.

Ještě připíši, pozdávají se mi jako haiku i ukradené momenty z básní, které jsou právě úžasné tím, že

1) buď haiku ani být neměly, a přesto v jedné rovině výkladu, pohledu být mohou (Luzzino serpemvivum, v intru; všimla si tehdy atkij)

2) případně jsou zdánlivě tak antihaiku, až ti to samy sebou ke tvému čtenářskému úžasu vyvrátí (můj favorizovaný příklad je Holanův verš: les topí zelenou chvojí)

Příslušné pojetí je asi právě velmi adaptabilní u méně střídmých čtenářů, autorů, jestli rozumíš. A přesto haiku bez ega autora. 

Jen můj názor, úsměv.  

Markel, díky... já už taky častěji koukám pod nohy než kamsi do oken vesmíru nad námi:-)

líbí *, mám revma a proto koukám často k nohám, abych nezakopla. Má to svoje kouzlo, na zemi je tolik zajímavých věcí, co penízků a jiných blýskavic jsem už našla, možná o tom i něco napíšu :-)). Být kuřák bezdomovec, byla bych králem ještě použitelných vajglů :-))

Některá haiku skládám několik roků:-), to je opravdu duševní puzzle, zvláště, když formu chci dodržet... 

nějakou dobu jsem měla větrný poryv a za ním kireji v první lince, ale to mi připadalo ještě víc dopovězené, přehodila jsem...

občas se stane, že tady někdo doťukne - a to vždy kvituji s radostí - víc hlav atd...

. náraz, nápor; ovšem právě (nemetaforický ?) poryv obstojí bez dalšího přídomku takřka jistotně

. naráz náraz asi v textu nechceš, úsměv (naráz = najednou)

. záchvěv je asi příliš jemný

. těžká puzzle, to neskládám, jak to nemá aspoň pět set dílků

Vím, vedu v patrnosti, že se držíš určité školy. Text pro radost, když ráno (jsem sova). Sama mám ty drobet neposlušné kousky ráda, kdepak, neovládneš ty je, ony tebe, jak ten vítr chuligán. (A to i v případku větrných elektráren, které také umí natropit. Třeba dravcům v jejich drahách letu.)   

Poryv je samo o sobě slovo asi dobré, ale kterak jsem psala, zkrátka mě akurátně zaujala myšlenka, že zrovna ten bych si chtěla domyslet. Zda se dá text nějak uspokojivě vybudovat, to už je vaší (tvůrců haiku) dlouhou cestou k němu. 

Mé maličkosti by z ní vzešla leda parodie na epos, opět. 

Co mi ještě teď dochází, větrný + poryv, v rámci úspory slova asi právě nadbytek, výplň formy, ne? Minimálně jedno v textu nepotřebuješ. 

Jako free form dobré, Silene, tedy za mě... barevnost ve slovech se mi líbí...

Poryv asi není ideální, je moc dopovězen, marně hledám slovo vyjadřující rychlou změnu...

jinak - snažím se dodržovat 5/7/5, free píšu velmi výjimečně. Jen když námět stojí za ztvárnění a jinak to prostě nelze napsat:-)

Díky za to, že s námi, am. autory, pracuješ!

chomáče jehněd 

ve vzduchu 

žluto 

(Vždyť není zač = jen jsem si chtěla dodatkem zareagovat ještě i na jiný tvůj zpětný komentář, co byl adresován moľkovi.)

Omluva:-))

Věřím, že je to jehněda. Tedy oříšek. PS. Odpověď výše sice není pro mě, je pro KK, ale... huš s romantikou, vajglům patří plac. 

Silene, bádala jsem nad tím docela dlouho, zkusila hodně variant, nic kloudnějšího mne nenapadlo... a to tam byly i obláčky pylu... díky, třeba ještě do třetí řádky vymyslím...

Peter, díky, sice jsem je vajgly zbavila romantiky, ale snad i něco získalo:-)

ivi, díky, ano:-)

Radovane, nevím jistě... za mne je to spíš vtipná satira, snad tedy senrju... díky!

Aleno, díky...

Díky, Pavle, jsem ráda za tvé postřehy.

Vajglovité je asi výborné. Takový tanec na vlastním hrobě skoro. A nešlo by zařídit u prvního, aby na poryv čtenář mohl přicházet? (Ne, že bych měla v rukávu konkrétní alternativu.) 

druhé sa mi páči viac

aaa .... draci z igelitů - čtou noviny - ve větru..:-))))

myslím si, že i to druhé je haiku, i když se tam točí vajgly, kolikrát se takto točí i igelity, papíry a jiný odpad, tedy že je to popis toho, co se děje

Tip a variace:

Kuřák pod lískou -

V jarním větru se mísí

pyl a modrý dým

Haiku by nemělo být dořečené, mělo by zabrnkat na nějaký osobní prožitek To se u druhého povedlo. Když jsem byl vloni na kontrole v nemocnici oslovila mne na rohu jedné nemocniční budovy nějaká paní jestli nemám cigáro. Když jsem řekl, že nekouřím, byla její reakce taková, že evidentně pro ni v tu chvíli byla absence cigarety, bylo větší zlo než zdravotní problém.

Prvnímu není co vytknout, má vše co má mít včetně sezoního slova. Zároveň mám pocit, že mi v tom ještě něco chybí, ale to může být klidně chyba ve mně.

Díky, odborníku Karle...

Jehnědy jsou nápadné, zatímco samičích květů si všimne málokdo. Přírodní T.

Díky, Evži.

Jaro dělá divy.

Díky, Luboši...

O další dehet

máte plíce bohatší –

lékař si odpliv

Věc nevonící

poté doga i močí

vnitřnosti mákly (mrk)

Jarmilo, ono to druhé je takový protimluv - u špitálu, kde lidi hledají zdraví, vesele pokuřují, a nedopalky se míchají s tím, co padá z lísek... díky!

an, děkuju.

Jani, díky!

Jo ty chomáče různě tancují a ptáci se na ně zvykají a nosí si to do hnízda. Vajgly myslím ne, to by jim smrdělo. A jehnědy asi také ne. Ale tak mě to napadlo.

Zajímavý pohled na místo, kde bych se nepodívala.

Pěkné obrázky. Tip a.

Irenko, jsou to pěkné a živé obrázky... TIP. 

Z.E.: díky za tvůj všímavý pohled...

Abakus, dík...

Navzájem se dost dobře dopňují , ty dvě

dávam prednosť bahniatkam pred špačkami.

To druhé vidím jako senrju, díky za upozornění, dopíšu...

Díky, Renato... podle toho, co mne břinkne přes nos:-), včera to byl vichr v jinak slunném dni.

Ten přesah v prvním haiku je téměř hmatatelný, v duhém však přesah spěje do zániku.

Líbí se mi, jak dokážeš poetickou přírodu skloubit s všedností.