Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHnojení
Autor
Umělec
Prsa jsou jemná poupata
a daleko od sebe stanuly ohně.
Daly mé duši touhy peruti
jenomže jako kdyby laterna vrhala vzorce nervů na svou zeď
šla odtud beze vzlyku?
a teď její velký korzet, pohozený na podlaze
Teď už vím, že je lež to, co jsem kdysi psal
a vy, slouho plnej vší
jako bouřlivá Adrie
ponesu vás k hrobu do růží.
Obloudit holku ze sousedství
rozstřižen bílý prapor
Život tíží tak, že touha hasne.
Teď po městě jdeš jako dřív
moje hadříky z čistého snu
ušetří mi muka zoufalá.
Tu srdce samo sebou puká
ani démoni z podmoří
ty boky jistě vytvořil
plastický umělec.
3 názory
Umělče,
líbí se mi, jak jsi neurvalý a dryáčnický. Modernisté se do této polohy většinou křečovitě nutí, ale v tvém případě se mi zdá, že je to tvůj přirozený způsob vyjadřování. Já mám ráda dynamické básníky. Tip.
Radovan Jiří Voříšek
31. 03. 2022Mezi první a druhou slokou mi chybí nějaký oslí můstek. Možná není potřeba a chybí mi jen proto, že já jsem osel.
Vnitřek básně mi přijde vrstvený více tématy tak, že sotva nebo vůbec drží pohromadě. Závěrečné dva verše naopak provazují první verše se závěrem a přece jen nějaké pojítko básni jako celku vytvářejí.
První dva verše jsou impozantní!