Krvesaj a Nekronella XXXIII

V pátek večer čekali na upíry oba vlkodlaci v křoví u hřbitovní zdi. Byli patřičně nalíčení, což spočívalo především v začerněném obličeji a podivném prehistorickém oblečení. Emil měl na sobě dokonce i starý černý kožich po babičce, jelikož si představoval, že takhle nějak vypadá vlkodlak.

Nemuseli čekat dlouho. Hned po setmění se na jednom z náhrobků usadil Vlad Krvesaj s Nekronellou, doprovázeni jako vždy temnou Talaurou.

„Bůůů!“ zavrčel temně z křoví vlkodlak Emil.

„Neslyšeli jste něco?“ rozhlédla se Nekronella. „Jakoby tam u zdi ve křoví byl někdo schovaný.“

„Kdo by chodil po setmění na hřbitov, jedině nějaký blázen,“ zamyslela se Talaura. „Nebo upír!“ dodala rychle a podívala se na oba kamarády.

„Bůůů!“ ozvalo se znovu.

„Máš pravdu,“ zaposlouchala se Nekronella. „Znělo to jako Bůůů.“

„Bůůů dělají kravičky,“ zasmál se Vlad Krvesaj. „A občas to zkusí i nějaký vůl,“ ušklíbl se a pohlédl směrem ke křoví.

Chvíli bylo ticho.

„Jak dělají vlkodlaci?“ zeptal se šeptem vlkodlak Emil vlkodlaka Mirka, který Vlada Krvesaje taky slyšel.

„Jak to mám vědět,“ opáčil šeptem podrážděný vlkodlak Mirek. „Nejspíš Vrrr!“

„Vrrr!“ ozvalo se hlasitěji z křoví.

„To jsi ty, Emile?“ vykřikla Talaura, které se zdálo, že po hlase poznává spolužáka.

„Vrrr!“ ozvalo se s nevšední vytrvalostí.

„Mohli byste toho nechat, vy blbci?“ okřikla je Nella. „My tady máme schůzi upírů!“

V tu chvíli spustil Mirek na mobilu nahranou dost přesvědčivou sekvenci hrůzostrašných zvuků z hororu Kvílení.“

„Jestli toho okamžitě nenecháte, tak to dáme do zápisu!“ pohrozila jim Talaura tou nejstrašnější upírskou výhružkou. „Píšu si, že Emil a Mirek nás obtěžovali na hřbitově. To bude paní učitelku zajímat,“ vytáhla svůj růžový upírský notýsek.

„Jak jste nás poznali?“ vylezl z křoví rozumnější Mirek. „Jak jste mohli vědět, že to není skutečný vlkodlak? Dalo mi velkou práci, stáhnout z filmu ten děsivý soundtrack. Je tam i pravé vlkodlačí kvílení.“

„Protože Bůůů dělají jenom kravičky, volové a Emil,“ zasmál se strašlivý Vlad. „Nejdřív jste měli pustit tu parádní temnou hudbu.“

„Vrrr!“ ozvalo se nekompromisně ze křoví.

„Vylez, ty pitomče,“ poručil mu hlavní vlkodlak Mirek. „Stejně nás prokoukli už od začátku.“

Oba vlkodlaci se pak ve svém přestrojení došourali k náhrobku ke spolužákům.

„Jste sice dost trapní, ale přivedli jste mě na skvělý nápad,“ odtušil po chvíli přemýšlení Vlad Krvesaj. „Hlavně s tím převlekem a hudbou. Jestli chcete, vezmeme vás znovu do party a uděláme na škole takovou šou, na kterou nikdo nikdy nezapomene!“