V nitrech Blaníků

Mezi štíty domů

pohoří města

přecházejí poslední blaničtí rytíři

zaopatřují vše potřebné

pro vnitřnosti hor

Vcházím do sopek města

jícny dveří

Uvnitř lucerničky

hřejivým světlem

ozařují útulné interiéry

V teple podzemí

se permoníci svlékají

hledají zlato lásky

Všude nalézám velké zvíře

které ještě není Bůh

ale prodlužuje můj jícen

až k prameni

Prodlužuje

moji močovou trubici

až do čističky

i za cenu potkanů mykózy

Myslím na rytíře

opustí někdy horu?

spasí outdoor?

Když se utiší vítr života

ukáže se

že šlo jen jehlany vln

na hladině pomíjivosti