Puklý zvon

a2a2a,

děkuji za tip i za kritiku.

Se životem "na samotě u lesa" mám zkušenosti z dětství. Nebyla to sice samota jako pohádkový čertův mlýn kdesi uprostřed lesa, ale byli jsme tzv. "pasekáři", takže jsme vlastně tak nějak nepatřili ke vsi. Během desetiletí se ale situace změnila a velkým penězům se oblast pod lesíčkem velmi zalíbila a od devadesátých let ji okupují boháči. ...Smutná proměna pasek v satelitní městečko, o které jsem tu už taky psala.

Samota v mé básničce je čistě symbolická... Vyhnálov - to ještě není ta skutečná "díra". Někteří bydlí přímo mezi medvědy a vlky.

Baudelaira jsem četla po dlouhých letech a v mnoha básních, které jsem ho dříve brala příliš vážně, dnes v jeho verších cítím trpkou ironii, se kterou souzním. - Ano: i můj život je trpká groteska 

napíšu jen pocit, jednak, mám-li původnímu překladu S. Kadlece věřit, jde z tvé strány spíše o sonet na obdobný motiv. Žel bohu, o sonetech nevím téměř nic, zvláště pak o jeho současné podobě, tvá verze mi zní spíše klasickou melodiíí, ale příjemnou. Líbí se mi, jak obsahově prolínají jednotlivé sloky a líbí se mi i motto, navíc s ním velmi souzním. Snad jedinou připomínku mám k obrazu s horskou samotou, jakoby evokovala, že desatero, mohu-li to tak zevšeobecnit, je věcí jen nějakých enkláv. Ale je to jen pocit.

Lucko,

nikdy jsem nechtěla fungovat jen uvnitř nějaké bubliny. Zajímalo mě, zda bych dokázala oslovit širokou veřejnost. Ukázalo se, že ne a tak už si tady jen povídám s lidmi, když o to mají zájem. Občas se tady někdo takový najde.

Je dobré mít svou bublinu,

co znají jen naši známí,

a ti venku ať jsou sami,

nejlíp je vždycky ve stínu!

Je dobré mít svou bublinu.

Ano, je to tak. 

Alfonsi,

myslím, že my dekadeti si rozumíme.

Safiáne,

v jistém smyslu se od Litartse můžeme učit, jak se vykroutit z jakéhokoli konkrétního dotazu. Ptala jsem se ho například, proč nevede sáhodlouhé dialogy s annnie. Když píše své zdrcující kritiky mnohým relativně úspěšným autorům, tak proč z toho annnie vynechává? Myslíš, že mi odpověděl? Ani omylem. Okamžitě to zamluvil a nechtěl se se mnou o annnie vůbec bavit.

Radovane,

už jsem ti psala o tom, že páně Litartsovu komunikaci nepovažuji za skutečný dialog, ale spíše za performanci, jakési "humorné" divadelní představení, kterým se baví pan Litarts, já, ty, Safián a několik čtenářů našich sáhodlouhých "polemik".

Smekám a děkuji. 

Alenakar, to, co ty teď probíráš s panem Litartsem, jsme s ním, Radovan a já, probrali už před časem. Já navíc i hudbu a architekteru. Sa stejným výsledkem jako ty.

Já vím, se Safiánem s ním vedeme to samé už dlouho. 

Radovane,

ale pan Litarts tvrdí, že rýsuje své texty bezchybně. Mám prý si přečíst alespoň sto jeho básní, abych to mohla posoudit... Myslíš, že by se dala četba stovky páně Litartsových básní vůbec přežít?   Raději s ním diskutuji. Je to někdy zábavné. Smůla ale je, že se člověk nikdy nedočká odpovědi na žádnou konkrétní otázku.

... a křivýma pravítkama či nalomeným příložníkem

Litartsi,

já celý život píšu stejnětak básně ve vázaném verši jako ve volném verši a mohu tě ubezpečit, že tvorba ve volném verši může být i náročnější. Musíš totiž dát slovům svůj vlastní řád, který odlišuje poezii od prózy. I volný verš je verš a ty jej musíš vymyslet, respektive zkonstruovat, jak říkáš ty.

Radovane,

zdá se, že Litarts za báseň považuje jen dílko psané vázaným veršem. Báseň psaná volným veršem není "stavěná báseň".

Ale to je zásadní omyl. I ve volném verši je jistý řád, který možná není zřetelný na první pohled, ale je tam a musí tam být.  Pokud pan Litarts takovýto řád není schopný vnímat, pak si představuje básně pouze jako jakési geometrické říkanky vznikající na rýsovacím prkně. Hlavně na tom jeho rýsovacím prkně.

Umělče, díky.

Ráda bych se dotýkala hlubin lidských duší, ale zatím se to jen učím.

Safiáne,

ale já se od pana Litartse postupně dovídám velmi překvapující informace. Velmi mě překvapilo, že si zakládá na tom, že je "moderním básníkem", ale v čem by tato modernost měla spočívat, to jsem se nedověděla. Píše prý hluboce duchovní verše po formální stránce dokonale konstruované neboť je architekt. Podobně jako stavěl dokonalé budovy, "staví" prý dokonalé básně... O dokonalosti jeho "literárních budov" mám jisté pochybnosti, ale i kdyby byl vskutku mysteriózním básníkem březinovského typu, v čem by pak spočívala ta jeho "modernost" ? Nebyl by spíše jen reliktem z devatenáctého století? 

Litartsi,

a proč myslíš, že to není básnička? O jaký literární útvar tedy podle tebe jde?

je to tak, jak píšeš

hezké sváteční ospoledne ti přeji

Psát si může každý co chce a vydávat to za co chce.

Pro mne napsat skutečnou báseň je velmi náročný tvůrčí počin, jako v kterémkoliv jiném uměleckém oboru. Bez dogmat, tvořivě, ale s náležitostmi, které ke skutečné poezii patří. Volné veršování pokládám z tohoto hlediska za únik z této řehole, pohodlnost či neumětelství.

odpověď je mi jasná,

co mi jasné není je to, jestli to opravdu nevíš a tím pádem nerozpoznáš, jestli to říkáš schválně a nebo jde o legraci

Vyjádření myšlenky a pocitu formou zápisku,

nikoli formou stavěné básně.

Co tím myslím, je jistě jasné.

Litartsi, i když nerad, musím ti gratulovat. Píšeš, že tvé básně nesnesou žádnou úpravu. Gratulace, jsi první na světě.

A dál mě zajímá, jak se tě Alena ptá na dílo v komentáři a ty píšeš jinými slovy, že to není básnička. Co to podle tebe je?

Alenko, to je výborné. Je to schopné se dotknout toho nejhlubšího v duši. 

Alenakar, náhodou jsem sem zabrousil. Tvá konverzace s panem Litartsem je kouzelná.  Přes veškerou vstřícnost a odhodlanost jsi dopadla jako já s Voříškem. Neodpověděl ti na nic.

Kdyby to byla básnička, tak bych se k ní možná vyjádřil.

Litartsi,

já si taky občas hraju na moderní básnířku, ale čtenáři mne jako "moderní básnířku" příliš nevnímali. Když jsem delší dobu zveřejňovala jen různé experimenty, psali mi: a kdy už konečně zase začneš psát vázaným veršem? A já jsem, jak sám dobře víš , jen "komerční autorka" a tak jsem hned zase začala psát vázaně a měla jsem o něco větší úspěch.   

Myslíš, že já bych moderní básnířkou být nikdy nemohla?  Nemusíš číst sto mých básní ve volném verši, stačí, když si přečteš tuhle jedinou a odpovíš mi, zda bych i já měla šanci jako "modernistka".

Malý dvůr a dlouhý bič

Příšeří dvora s tajemstvím,

koruna lípy místo nebe,

ten šepot listí za noci,

taneční hodiny skřípavých větví,

za bouře

pak čardáš ode zdi ke zdi...

Dům podepřený vzpomínkou

a obtočený škrtící

                 pavlačovou bájí

tu ještě straší

jak temná kulisa

z vypískané hry,

jak zvěčnělý otazník

za vymazanou větou.

Záhady - dohady - sousedské soudy,

tvrzení proti tvrzení

a svědků s časem ubývá,

přibývá temných letokruhů

budoucí

dlouhohrající desky.

Co myslíš, Litartsi, o čem ta básnička je?

Přečtěte si alespoň 100 mých básní zde a potom o nich něco piště. Moje básně mají často filosofickou myšlenku a vždy jazykovou úspornost i básnickou přesnost architekta, jímž také jsem. Nesnesou žádnou úpravu v převedení do jiného jazyka.

Litartsi,

kdybys chtěl, mohla bych ti některé tvé básně přeložit do ruštiny.

Vladimír Holan byl, stejně jako ty, moderní básník, a jeho básně přecejen byly mnohem složitější a těžší na pochopení, než jsou ty tvoje a přece byl hojně překládán zvláště do španělštiny. "Odpovídající jazykové a umělecké vyjádření" se najdou, pokud se najdou dobří překladatelé, mající zájem překládat. Nevím ale, jestli by se tady na Písmáku našel někdo, kdy by tě chtěl překládat třeba do francouzštiny, která je tu oblíbená.  Musel by ses překládat sám.

Světovost neznamená psát v různých jazycích. Překlady svých básní do němčiny, angličtiny nebo francouzštiny si vůbec nedovedu představit. Nebylo by možné pro ně nalézt odpovídající jazykové, umělecké vyjádření.

Litartsi,

teprve nedávno jsem se od tebe s překvapením dozvěděla, že se považuješ za moderního básníka. ( Já bych tě považovala spíše za konzervativce. ) Moderní básníci jsou ovšem většinou multi - kulti globalisté a píší česko - anglické makarónské písně (viz třeba annnie nebo Lady de Winter) a nebo aspoň občas píšou jen a pouze anglicky, aby byli světoví.  Modernista přece nemůže psát jen česky. Jsi sto let za opicemi.

Nyní píši své básně na pěti serverech:  Pise.cz, Písmák.cz, Basnicky.cz, PeopleLovePeople.com, Blog idnes.cz. Dříve to byli také Psanci.cz, Poatikon.cz a Blog.cz.

Přeložit mé básně do angličtiny, to nemyslíte vážně! Psané jsou pro český jazyk.

Litartsi,

pokud je tedy pro tebe důležité básně jen zveřejňovat, pak ti přeju, abys našel co nejvíce literárních serverů, kde budeš moci svá díla publikovat. Kdybys je ale přeložil do angličtiny, tvé publikační možnosti by vzrostly o několik řádů.

Nestěžoval jsem si, že si mých básní nevšímáte, jen je vhodné, pokud se k nim nějakým způsobem vyjadřujete, se s nimi seznámit. Ne provokovat vlastními úpravami!

Pro mne je důležité, že své básně mohu zveřejňovat na internetu, a na všech serverech, kde je to možné. Nesleduji komerční úspěch, to nejsou moje cíle. 

Litartsi,

měla jsem na dnešní den přichystaný "překlad" tvé básničky "Předsevzetí" do alexandrínu. Stěžoval sis přece, že si tvých básní nevšímám. Teď mi zase píšeš, že nemám "svou komerčností" na tvé básně "sahat".

Jak si přeješ. Nebudu si tě tedy už všímat. Pokud ti záleží hlavně na čtenosti, přeju ti čtenost v řádu tisíců. Měj se hezky.  

blackie,

moc děkuji za koment pod vkladem "Srdce" a za odkaz na fr. originál. Překlad jsem smazala. Potvrdilo se mi, že tady o překlady není zájem.

Opakuji Vám, na moje básně svou komerčností nesahejte, to Vám odpovídám ve své ohleduplnosti a vlídnosti.

Na Pise.cz mívám i komentáře, měl jsem i známkové ohodnocení, které jsem v postední době z funkcí vypustil, přestože bylo častým projevem vyjádření názoru. Důležitější je návštěvnost blogů.

Litartsi,

právě jsem si dala tu práci a skutečně jsem si vyhledala tvůj profil na www.Píše.cz. Našla jsem tě celkem snadno podle fotografie. Nechala jsem si vyjet všechny tvé básně za březen 22 a pod všemi stojí psáno: žádné komentáře. Nezlob se, ale úspěšný "blog" bych si představovala poněkud jinak.

Myslím, že tady na Písmáku se ti nakonec věnujeme nejvíc, tvé básně zde mají aspoň nějakou odezvu a ten tvůj "úspěch na jiných serverech" jsou jen samé báchorky.

Litartsi,

doufám, že poslední sloku tvé básně "Předsevzetí" budu tentokrát citovat bezchybně:

Ve znění pravd, lží našich,

klade si i za úkol

větších ohledů vůkol,

předsevzetím ctnostně.

Pokud tomu dobře rozumím, zavazuješ se k ohleduplnosti, potažmo k laskavosti a trpělivostí. Tak proč nejednáš ohleduplně a vlídně se mnou, když s tebou chci konečně spolupracovat, vytvořit z tvé básně alexandrínový sonet a "přeložit ji" do trochu srozumitelnějšího jazyka? 

Na hloupé otázky neodpovídám.

A ty už se zase kroutíš jako had. Pokoušíš se utéct od každé konkrétní otázky, kterou ti člověk položí. Proto se znovu ptám: ten mystický "on", který chce být v tvé básni lepší a lepší, to máš být ty sám?

Připopmíná mi to Tornádo Lou z filmu Limonádový Joe, která se chtěla stát "jinou - lepší..." (s pomlčkou)

"Kapitola - zas jiná", to odsazení pomlčkou je tam důležité pro zdůraznění obsahu verše. No vidíte, už mně to kazíte, jen na něco sáhnete.

Litartsi,

neustále mi vyčítáš, že tvé básně nečtu a že se jim nevěnuji. Dobře - budu se tedy na chvíli věnovat tvé básni "Předsevzetí".

První strofa je velmi neurčitá:

Večer světlo zhasíná,

než den k spánku ulehne.

Z dějů snů pak probouzí

kapitola zas jiná.

Teprve během dalšík slok trpělivý čtenář začíná chápat, že hrdinou básně je jakýsi mystický "on", který se chce stát lepším a ještě lepším člověkem.Ten mystický "on" - to jsi jako ty - Litarts?

V básni je jasně vyjádřena. 

A mohl bys mi hlavní myšlenku své básně "Předsevzetí" v krátkosti vysvětlit?

To je ono, kdybyste lépe četla a porozuměla obsahu, našla byste hlavní myšlenku v poslední sloce básně. Na moje díla vlasními výtvory nesahejte!

Litartsi,

já si ale občas nějaké tvé dílko přečtu. Seznámila jsem s tvým "Předsevzetím" a dokonce jsem uvažovala, že jej přebásním a udělám z něj alexandrínový sonet. Marně jsem ale hledala hlavní myšlenku, kterou bych mohla čtenářům přetlumočit. Ať  jsem hledala, jak jsem hledala, nic jsem nenašla. 

Kdybyste četla mé básně a byla schopna jim porozumět, stála byste umělecky či čtenářsky někde jinde. Ze světa, ve kterém žijete, nebo i ti zdejší vtipálci a kritici, to ale nejde. Já jsem v pohodě a píši si dál... 

Litartsi,

tentokrát jsi mě doopravdy rozesmál. Tvůj narcismus je až velkolepě chorobný. Dovedeš si prý představit, že někdo napíše "Litarts je génius"...

Já si taky dovedu představit, že to někdo napíše a že to bude nějaký místní vtipálek na Písmáku. Třeba Nami nebo MilanH.

Řeka Léthé pochází ze starořecké mythologie. Je to řeka zapomnění v Hádově říši. Mrtvý, který se přes ni přeplaví, zapomíná na svůj život. Ale je spojována také s tím, kdo bude zapomenut...

Zmiňuji se o problémech tohoto překladu Baudelairovy básně, jak zní mým poetickým a jazykovým potřebám.

Jana Kratochvílová? Já patřím trošku do jiné kultury! To, že by nějaký komerční recitátor měl na tričku nápis "Litarts je bůh" si představit nedovedu, ale to, že jednou někdo napíše "Litarts je génius" si představit dovedu.

Na druhém břehu řeky Léthé, co to je? Nepřeháníte to už trošku s těmi básnickými archaismy?

Litartsi,

pokud jsi napsal, že alexandrín je pro českou pozii "příliš dlouhý verš", (a to jsi napsal, to nemůžeš popřít) vyplývá z toho logicky, že dle tvého názoru je ještě "únosný" verš jedenáctislabičný, protože mužská verze alexandrínu má slabik 12 (6 + 6). Můžeš tedy psát například blankversem jako Shakespeare (to je dle tvého názoru ještě v pořádku) třeba veršované divadelní hry.    ...Ale jestli držíš dobře rytmus, to je otázka.

Hlaváčkova báseň "Svou violu jsem naladil co možno nejlouběji" je jednou z černých perel české poezie devatenáctého, je dodnes populární i na YouTube, je hojně recitovaná, byla i zhudebněná a zpívala ji například Jana Kratochvílová.  Jeden z recitátorů na YouTube měl dokonce na tričku nápis Karel Hlaváček je Bůh.   Dovedeš si představit, že by nějaký recitátor měl na tričku nápis: Litarts je Bůh?

Já se sama taky příliš vážně neberu. Jsem jen zcela neznámá diletantka na amatérském literárním serveru. Ale ty možná už skutečně stojíš "na jiném břehu" - nejspíše na druhém břehu řeky Léthé. 

Safiáne,

srovnání překladů starších básní s poučenou interpretací starších hudebních děl je skvělá myšlenka. Proto by mě velmi zajímal tvůj názor na Holanův překlad Baudelaira, ve kterém dokonce používá novotvary.( viz můj vklad "Rozjímání")  Ale interpretace uměleckého díla je také vždycky osobním vkladem hráče, který, tím, jak skladbu hraje, ukazuje, jak ji vnímá právě on, jak ji chápe, jak jí rozumí. Stejně tak si mnozí překladatelé - básníci přisvojují cizí báseň a dělají z něj své vlastní dílo. Dělal to Kadlec, dělal to Holan a mnozí další. Kadlec si hraje s aliteracemi a s vnitřními rýmy, které v originále jistě nemohou být a do jisté míry i tak trochu upravuje obsah po svém. ...Já jsem to ve svém "překladu"(viz můj vklad "Srdce") posunula ještě o kousek dál a možná jsem si vlastně udělala z Baudelaira svého osobního mluvčího.

Hudební interpret musí vždy zahrát stejné noty. Překladatel ale nikdy nemůže používat úplně stejná slova a každý překlad je vždy jen přibližný a "interpretační umění" překladu může být někdy skoro volnou tvorbou.

Každý tvůrce-umělec je paličák, musí být, aby si uhájil svůj názor a svoji tvorbu. Nikde jsem nenapsal, že by český verš měl mít maximálně 11 slabik. Mně se ale nejlépe píše ve verších od tří do devíti slabik, kdy mohu udržet dobře rytmus i zkratku obsahového sdělení, pro pozornost čtenáře.

Mně zase připadá směšná a básnicky neúnosná ta Hlaváčkova báseň, kterou jsem si nyní přečetl celou. Něco tak utahaného a topícího se samo v sobě jsem ještě nečetl. Tady ty prohřešky v rytmu a v počtu slabik ve verších bijí až příliš do očí.

Paní Alenakar, já Vás příliš vážně neberu a nebloudím ve Vašem labyrintu, já stojím na jiném břehu.

Alenakar, na tvém názoru, že by básně z 19. století měly být překládány do tehdejší češtiny něco je. Připomíná trochu tzv. poučenou interpretaci v hudbě. její výsledky jsou opravdu pozoruhodné. Na druhou stranu může zapouzdřit schopnost některých skladeb oslovovit nejen posluchače, ale i skladatele a interprety jiných časů. Krásně jsem to viděl na Schubertově Nedokončené. Poučená interpretace? Krásná, ale působí trochu stylizovaně, jako by říkala: Tak to má být. Ale interpretace Bruno Waltera z  50. let, rozhodně nepoučená, velmi niterná, ukazuje, jak asi Schuberta po osmdesáti a více letech vnímali Dvořák, Mahler (Walter byl Mahlerovým žákem a důvěrníkem) a jejich následovníci. Najednou to bylo dílo, které mohl napsat kdokoli z nich. To zase  zajímá mě. Ten posun. Jak se inspirace z různých dob znovu objevují a zanikají. Z tohoto hlediska vnímám i překlady.  Třeba takový překlad Góngorových kulteranistických básní nemůže pracovat s původním jazykem, protože mnohé z jeho neslýchaných novot mezitím ve španělštině zdomácněly a v tehdejší češtině by se těžko hledal ekvivalent. K čemu by také byl. Vždyť Góngora se znovu dostal ke slovu ve chvíli, kdy poezie dospěla k abstrakci nejen v obsahu, ale i v řeči, kdy jeho zakladatelský význam mohl být oceněn. U nás tedy mnoho let poté, kdy Hlaváček básní Hrál kdosi ... otevřel tuto cestu i české poezii. Holan musel ve svém přebásnění Góngorova Polyféma použít mnohé inovace. Je to krásná báseň. Přesto revolučního účinku, který musel Góngora ve své době vyvolat, nedosáhl. Podle Černého, který byl Holanovým poradcem, představil Holan Gógoru jen přibližně. Černý byl přísný kritik. Podle něj neexistuje ani adekvátní překlad Mallarméa. Kdysi prý sice neoficiálně ocenil překlady od Nechutové. Později se ale o nich nezmiňoval.

Pen,

ano, chtěla jsem, aby to právě tak působilo. Chtěla jsem, aby v tom byla ona "truchlivost", kterou mi tak vyčítá Norsko. Ale stejně jako je v truchlivosti Baudelairově skrytá ironie, je ironie skrytá i v celém mém cyklu "Vyhnálovský splín". Pokud mne někdo bere příliš vážně, jako třeba pan Litarts, pak bloudí v labyrintu, ze kterého se nikdy nedostane.

blackie,

díky. Jsem ráda, že se líbilo.

Zajíci,

ten vtip o farářovi se mi moc líbí. Řekla bych, že nespí právě proto, že počítá ovečky. Nejspíš je může počítat na prstech.

Někdy, právě když už začínám věřit tomu, že diskuse na Písmáku není možná, dojde občas pod některým mým dílkem k diskusní explozi. Nepočítala jsem s tím, že to bude práve "Puklý zvon".

supizme,

někdy si rozumíme a to mě moc těší.

Litartsi,

souhlasím, že Kadlecův alexandrín je poněkud zvláštní, ale mně se líbí i tak. Pěkně zní a má svou atmosféru.

Český alexandrín je ovšem nedílnou součástí českého písemnictví, někteří autoři jej zvládali přímo báječně ( viz Mácha, Březina nebo Hlaváček ) a já se snažím na ně navazovat.

Tvé přesvědčení, že český verš by měl mít maximálně 11 slabik a že počet slabik v alexandrínu ( 13 = 6 + 7 a 12 = 6 + 6 ) je už "nadpočetný", mi připadá velmi směšné. Jednou z nejkrásnějších česky napsaných básní je totiž Hlaváčkova b. "Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji", ze které uvádím aspoň první dvě sloky:

Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji

a tichý doprovod k ní pozdě za večera pěji.

Hráč náruživý zádumčivých, sešeřelých nálad,

chci míti kouzlo starých ironických ballad....

Tato báseň je velmi oblíbená i u slovutných recitátorů a má stále na internetu velký ohlas. Jen si spočítej, kolik má ta báseň slabik ve verši.

Safiáne,

jsem ráda, že se můj sonet z beskydské samoty líbil. 

Pokusím se napsat variaci na Kadlecův překlad, která by byla více jambická.

Jamardi,

když umře někdo na horské samotě třeba během zimy, vesničané dole v údolí se o tom mohou dozvědět až najaře.

Alegno,

díky. Charles je pro mne velmi inspirativní autor. Začínala jsem jako dekadentka a na stará kolena se k tomu vracím.

vesuvanko,

díky za chválu za sebe i za Svatopluka (1898 - 1971). Jeho překlady mi připadají tak nějak adekvátně archaické. Modernistické překlady Baudelaira, třeba ty Holanovy, mohou být zajímavé, ale myslím, že k francouzské básni z devatenáctého století se spíše hodí čeština z devatenáctého století. 

Lady,

překvapilo mě, že někdo vnímá tenhle sonetek jako text. Ale těší mě to. Pokoušela jsem se v minulosti psát texty, jenže v tomto případě jsem chtěla napsat jen svou variaci na Charlese. Zvon je ovšem pro textaře velmi inspirativní a když o tom teď uvažuji, znám spoustu písňových textů, kde zvon hraje důležitou roli.

Pane Litartsi, před chvílí byl ohlášen nový objev: Země je placatá. Tak dlouho jsme se mýlili.

při čtení (alespoň pro mne) plyne jako hluboká řeka; beze spěchu, chmurně, skutečně

Je odůvodněná, báseň každý čte podle toho, jak mu zní. V tomto případě by v ní mělo být autorem jasně dáno, jak verše číst, ne jakýmsi dávnověkým předpisem, který běžný čtenář nezná. Z nikoho tady pitomce nedělám, jen reaguji jako běžný čtenář, kterého nezajímají zkostnatělé  školometské poučky, ale básnička, již čte. A nejlepší básníci? Mně tady ty překlady Baudelaira zní jako od špatných básníků.

Pane Litartsi, omlouvám se. Asi jsem zapomněl poslat avízo.

Pane Litartsi, ta pomlčka tam není nutná, protože v tomto případě je existence pauzy předem dána typem verše.  V alexandrínu je mezi  šestou a sedmou slabikou  rozluka (dierese) - prostě pauza, povinná.  Nejen že vaše kritika nebyla odůvodněná, dělal jste z nejlepších básníků přímo pitomce. A to mi vadí.

Krásné verše!

Pane Safiáne, je až trapné, jaká obvinění na mou adresu vznášíte, kvůli odůvodněné kritice zde psaných veršů, se vztahem i celkově na mou tvorbu.

Pokud se tento verš má číst takto:

Je sladkobolno snít za zimních večerů

Tak by neměl být napsaný:

Je sladkobolno snít za zimních večerů

Ale spíše takto:

Je sladkobolno snít - za zimních večerů

Pane Litartsi, je od vás sice hezké, že chcete po tolika staletích napravovat chyby básníků, kteří alexandrín pěstovali. Jistě to bylli samí pitomci, že na to nepřišli sami. Ale spíše myslím, že byste si měl zopakovat základy čtení. Ve své poznámce jsem jasně napsal, že alexandrín rozděluje na dvě poloviny závazná pomlka.  Tu jsem si nevymyslel já, ta tam je už od 13. století. Kdysi, v době, kdy převažovalo ústní šíření, umožňovala recitátorovi nádech. A protože je závazná, je tam vždycky, třeba uprostřed věty. V češtině  nahrazuje lehkou dobu a zabraňuje tak nepříjemnému (a nerytmickému) sledu přízvuků v šesté a sedmé slabice, který vy řešíte tím, že nepřirozeně přesunete přízvuk z předložky, z níž uděláte nepřízvučnou předrážku, na další slovo. To jsou ovšem tak základní věci, že by nikoho nenapadlo, že o nich, zvláště když tak rozhodně odsuzujete  "nepřirozenou délku" alexandrínu, nemáte ani páru. Tak mě napadá, že si děláte legraci a ignoranta jen hrajete. Vaše vlastní verše ale svědčí spíš o opaku.

To právě splněno není, ty příliš dlouhé verše vyvolávají problémy, o nichž se zmiňuji výše. Někde pomůže interpunkční znaménko, jinde jsou až upovídané a pro celek strofy či básně nepřehledné.

Přirozeněji tu zní:

Je sladkobolno snít, za zimních večerů

Pane Litartsi, hezký pokus, ale ... Má-li se jednat o alexandrín střídající mužské rýmy s ženskými ve vzestupném metru, měla by být na konci přízvučná slabika. Také jste zapomněl na dieresi po šesté slabice. Ta rozdělí verš na dvě samostatné poloviny. Klidně byste je mohl napsat pod sebe jako samostatné verše. Takže vaše volání po kratším verši je díky půlveršům splněno.

Je sladkobolno snít // za zimních večerů

Je sladkobolno snít                                                                                                      za zimních večerů

Přijde nevyspalý farář s kruhy pod očima k psychologovi a povídá, že nemůže spát. Psycholog na to řekne, ať zkusí počítat ovečky.

---

S tou diskuzí asi přeceňuješ kapacity a potenciál Písmáka. I já znám prokleté básníky jen povrchně a největší zájem bych měl o Verlaina a Rimbauda. Tuším však, že jsem tu už někde zmiňoval skvělou knihu Aleše Pohorského Prokletí a básníci.

Je sladkobolno snít za zimních večerů (jamby, anapest)

Zde celkově narážíme na problematičnost takto dlouze psaných veršů, kde jazyk český není schopen, v souladu s obsahem básně, uhlídat jejich dostatečnou rytmickou plynulost a odvádí pozornost i od obsahu. Lépe je psát v kratších verších, kde můžeme dosáhnou větší dokonalosti celku.

Krásný sonet. Tentokrát to není konzerva se starými časy. Kdo jezdí po venkově, setká se, zejména v Sudetech, s podobným obrazem. Tam je umírání starých časů přímo hmatatelné. Trochu nechápu reakce přátel pozitivního myšlení. Tady se přece podařilo podat pravdivý obraz. A to je pozitivní. Můžeme se kochat stavbou sonetu a hledat (dobové) inovace, prací s metrem, hudebností verše atd. Ti, kteří posuzují všechno prvoplánově jen podle "obsahu", jsou ovšem o podobný zážitek připraveni. Jejich hedonismus se štítí takových obrazů, pro nápravu skutečnosti ale nic neudělají.

Rád bych diskutoval, ale nemám čas. Poukáži jen na jeden problém v rytmické konstrukci. Použití dvou daktylů v šestislabičné polovině verše při jeho mužském zakončení. Budeme-li je chápat jako daktyly, tedy  dvě tříslabičná slova  s jediným přízvukem na první slabice, pak ta poslední nebude přízvučná a nevyhoví podmínce mužského zakončení. Stejně se stane budeme-li šest slabik těchto tříslabičných slov chápat (vysloveně teoreticky) s přízvuky na první , třetí a páté slabice - půlverš bude trochejský s nepřízvučným koncem. Jediná představa, která splní podmínku přízvuku na poslední slabice a bude v souladu s postupy českého jambu je představa přízvuku na první, čtvrté a šesté slabice. Druhý daktyl se tu sice teoreticky, ale s dopadem na recitaci, promění na Za zimních večerů Zajímal by mě tvůj názor.

Lidé na horských samotách si musí najít něco jiného než kostelní zvon.

umíš

Krásně napsané  jak překlad, tak Tvoje báseň, TIP

A úplně shodou okolností jsem v posledních dnech hodně vzpomínala na Ulrychovic písničku, která mě kdysi v raném mládí hodně oslovila. Určitě ji znáš, kdyby ne, posílám jako poděkování za silný zážitek nad touhle básní.

https://www.youtube.com/watch?v=lTtFG0jCAAo

UFFF, tak to mi zas jednou šel mráz po zádech. Potlesk.

Norsko,

truchlivost je přece krásná, ba vznešená. Velebně trvá, zatímco sarkastický škleb "Veselého mrtvého" časem degraduje v nevkusnou sádrovou posmrtnou masku.

Litartsi,

já jsem též pozitivně myslící čllověk, po svých specifických životních zkušenostech však optimismus považuji jen synonymum pro nedostatek informací.

Vím, že dnešnímu světu vládne trh a tak je mi jasné, že na písmáckém tržišti mé archaické vázané verše nemohou patřičně "bodovat". Doufala jsem tedy alespoň v to, že zde vyvolám literární diskusi např. o dekadenci, o vlivu Baudelaira na českou dekadenci a symbolismus, nebo o tom, proč právě Baudelaire + další prokletí básníci jsou považováni za praotce moderní poezie.   ...Pochopila jsem, že takovéto otázky tu ovšem nikoho nezajímají a tak mi nezbývá nic jiného, než už nic dalšího nezveřejňovat a jako písmácká autorka skončit.   Nic mi ale nebrání v psaní kritik a v diskusích. Třeba s tebou.

Ó, truchlivosti. Proč mne tak jímáš

Já jsem pozitivní, optimistický člověk, byť mám i svoje těžké chvíle.

Toto je ale tak truchlivé, že jsem to, i díky jazykové těžkopádnosti těch dlouhých veršů, sotva přečetl.