Mýty, pohádky, zkazky

I.

Valkýry v zemi Sfing

předlouho bojovaly,

devět zim

utkaly kopí a meče,

desátá zima

byla písek.

 

II.

Daleké jsou země,

když domov

je vzdálen

a valkýry padají

v cizích bojích,

jak královské měšce

se prázdní.

 

III.

Z osudu lidí

jsou poházené kosti

a vítězové staví si

z malichernosti sochy,

když davy milují

v opilosti cizí zabíjení.

 

IV.

Jednu valkýru,

téměr nedýchala,

odnesl proud

do země Lišek,

tam uzdravila se,

kromě paměti,

která tiše zamkla

to co by srdce neuneslo.

 

V.

Po nocích

přecházejí těžké sny

a dny jsou horké

k zalknutí,

i bez paměti

tíží valkýru

přeludy ze stínu.

 

VI.

Zatímco přemítá valkýra,

utíká času 3×3 méně

v zemi jež ukrývá cesty

liščím ohonem,

před vnějším světem.

Rychleji se stárne,

jsou-li chrámy strženy

a kněžky vyhnány

pro blaho mincí.

 

VII.

Lidé zamykají

slova do knih,

v časech hasnoucího

plamene paměti,

později zbývá

jen smích 

jimž se zavřely oči.

 

VIII.

Přešla staletí

a valkýra odešla,

na cestu domů.

Na víčka,

snesla se jí smrt

dohánějící ztracený čas,

bez hlesu klesla

na zem spánkem mrtvých.

 

IV.

Dožene každého

bez meškání

v závoji nevěsta smrti,

ty kdo odejdou

ze skrytých zemí,

tam kde vědomí

plíží se při zemi.

---