Řetěz moci Irián 28 díl

Řetěz moci Irián 28.díl

Bylo to čím dál těžší. Stojím na okraji propasti, do které bych mohl spadnout. Možná bych měl prostě nechat Ziela vyhrát a opustit toto místo. Podíval jsem se na místo, kde kdysi stál jeden z nejkrásnějších domů. Vypálené zdi a zbytky padající ze střechy. Brzo se to celé zhroutí. Ruku přidržím na hrudi a cítím moc ukrytou v květině. „Pane Rene viděli Ariana.“ Křičel na mě strážný  a já se okamžitě dal do běhu. „Víš to jistě?“ Vydýchával jsem se po vyběhnutí strmého kopce. „Okamžitě ho přiveďte. Nechci přijít o nikoho dalšího rozumíš?“ Zasalutoval a okamžitě nasedl do připraveného auta. Zmizel z dohledu v oblaku prachu na cestě do města.

Dnešek nebyl nakonec, tak špatný. Pomyslel jsem si a vracel se k farmě. Něco bylo jinak. Rozhlédnu se a nemůžu na to přijít. Nelíbí se mi to. Mám divný pocit. Na hrudi mě začíná pálit tetování. Mělo mě to varovat, abych se nepřibližoval, ale já pokračoval, až k závoře. Hlídka byla na svém místě. Jakmile jsem kolem nich procházel zastavili mě a obklíčili. Zbraně připravené k útoku a krk mi obtočil bič. „Znovu se potkáváme a tentokrát to bude naposled.“ Ziel se drsně zasmál. „Tohle.“ Přitáhl si mě blíž. „Je moje.“ Strhl mi řetízek z krku. „Obě jsou moje. Bez téhle cetky nejsi nikdo.“ Vysmíval se a užíval si své vítězství. „Drel to vymyslel skvěle budu ho muset pochválit. Rozptýlit lidi a vniknout sem přes druhou stranu. Opravdu brilantní plán.“ Zadíval jsem se mu do očí a řekl. „Zieli, tak proč nezabil mou matku? Snaží se jí použít proti tobě, ale ona utekla. Copak, neřekl ti to?“ Ten kamenný výraz byl k nezaplacení. Sice nevím jestli je to pravda, ale stále mám pocit, že je naživu. Zastavil se a v rukou svíral můj přívěšek květiny. Jeho zaťatá pěst začala krvácet. „Ten červ. Zašlápnu ho!“ Na povrch se dral hněv a z krásné tváře byla zrůda uzamčená v těle. Démon prahnoucí po moci se zjevil. Bič se mi zaryl víc do krku. Skoro mě uškrtil. „Vezměte ho.“ Nevím, proč si to rozmyslel, ale pustil bič a sevření povolilo.

Ještě, než mě nacpali do dodávky ukryté za domem jsem uviděl Mary. Měla svázané ruce a na ústech roubík. Všimla si toho. Na mou nevyřčenou otázku zavrtěla hlavou, takže Mel je v bezpečí. Nesmí se setkat. Pokud to Ziel zjistí padne celé město. Pokud se z tohohle dostanu. Zachráním tě! Slíbil jsem si to při pohledu na Mary a ona věřila, že udělám vše co budu moct. Ziel se nebezpečně přiblížil. „Počkejte.“ Prohlížel si Mary. „Tahle je moje. Nechám si ji.“ Natáhl ruku a prsty jí projel ve vlasech, ke kterým přivoněl. Ucukla před ním a kopla ho do nohy. „Mám rád dračice. Však nakonec budeš poslušná holčička.“ Vzal bič a rukojetí jí zvedl bradu. „Já si tě zkrotím.“ Olíznul si rty a nechal jí odvézt. Kde je vlastně Mel? Stihla se dostat pryč z farmy? Možná se schovala nebo Mary našla ukrýt a donutila jí schovat se?  Tomu bych věřil víc, protože by sama nikdy jedna druhou neopustily. „Pojedem.“ Někdo mě ze zadu praštil.

„Pane Rene. Vstávejte. Jste v pořádku?“ Točila se mi hlava. Chvíli jsem přemýšlel co se stalo, než si to uvědomím. Opřu se o zeď. Stěží rozeznávám obrysy místnosti a někoho, kdo je přímo přede mnou. „Pane. To jsem já Ariane.“ Zubil se na mě mladík. „Ariane! Taky tě chytili?“ Zavrtěl hlavou. „Já se nechal zajmout.“ Nechápal jsem proč to udělal. Hlava mi třeštila a nic nedávalo smysl. „Tohle je určitě sen. Nepřepadli farmu. Nevzali Mary a mě. Všechno je v pořádku, jen se musím probudit.“ Zavřel jsem oči a zkusil je znovu otevřít. Ariane se nikam nevypařil. Máknul jsem si na hlavu a nahmatal bouli po ráně. Bolest se vrátila s větší intenzitou. Za chvíli se to v malých kroužcích uklidňovalo. Snažím se zaostřit na věci rozházené po zemi. Nakonec rozeznám deku a džbán na vodu. Pár okoralých kůrek a v rohu čenichala jedna velká krysa. „Pane!Nespěte.“ Ariane mi vrazil facku a to mě dokonale probralo. „Vážně se to stalo. Mary. Chytili ji. Musím jí dostat do bezpečí.“ Chtěl jsem vstát, ale stále se mi točila hlava. „Oni chytili Mary? Pokud jí zkřivý jediný krásný vlásek zabiju je. Zabiju je všechny.“ Nepoznával jsem ho a pak si to uvědomil. Mohl za to jediný důvod. „Máš ji hodně rád? Neboj se, zachráníme ji. Ona se tak snadno nevzdá.“Přikývnul a vstal ze země. Bylo to poprvé, kdy jsem viděl Ariana rozčíleného. Tak rychle dospěl. Pomohl mi vstát. „Opatrně. Tady, trochu vody.“ Napiju se. Ani mi nedošlo jak moc velkou žízeň mám dokud jsem hltavě nevyprázdnil celý obsah a pak se rozkašlal. Díval jsem se na Ariana a musel se ho zeptat. „Proč ses nechal chytit?“

https://povidkyodkat.blogspot.com/