Marion

Dík, možná se k tomu ještě někdy vrátím.

k3, jo, právě vím, že ty na připomínky reaguješ docela v pohodě, proto mě ten argument trochu překvapil.

K3: Zkus možná Marion (verze 2). Bylo by to zajímavé. Teoreticky k porovnání. Jen nápad, samozřejmě nemusíš tak.  

Stejně jako samotné téma, kolik čeho do textu vložit, co už naopak ne, co zatajit atp. Obecně zajímavé. Na hodiny posedlosti. 

Silene, Luzz, ale i Majaks. Asi to z mé strany vyznělo jako výtka nebo fňukání. Ne tak jsem to nemyslel. Bylo míněno jako pouhé podotknutí všeobecně. Jednak text si určitě nezaslouží nějaké sáhodlouhé rozbory. Mám v sobě dost sebereflexe  a proto vím, že se mám pořád co učit. A hlavně ve výtkách máte samozřejmě pravdu. Hlavně ty některé obraty, stydím se za ně už teď. A po soutěži opravím. Dík za vaše komentáře.

k3, ten argument "tahle se to fakt stalo, takhle to bylo, resp. byl jsem v úžasu..." mně připadne takový začátečnický - myslím, že ho nemáš zapotřebí... prostě tvůj úžas, prožitek, pocit se nepodařilo předat.

mimochodem, růžové froté mi taky asociovalo ručník.

Ona Marion nemusí jet ranním vlakem ve velké večerní ani v little black dress, ale mělo by mi cosi naznačit, že v těch džínech vypadala vážně skvěle. Ne/ošoupanost možná... je zrovna příkladně sporná: občas jde o módní styl, předpírané džíny, co stojí Asii tolik vody a Asiaty zdraví, mohou být rovněž samá ďuzna, ale včera zakoupené v exkluzivním předraženém obchodě. Žena v nich má buď nadváhu a celulitidu, nebo naopak zrovna ladně pluje po přehlídkovém mole opálená dívka 90-60-90. Některé z informací text celkem zdárně sděluje, jiné naopak nikoli.   

Možná ještě v rámci nechtěné komiky: div jsem se neprozradil, 

hráli na schovávanou? 

Ale opravdu přeháním. Závěr: puzzle z celého textu prostě nefungují správně, nejde sestavit obrázek z víka krabice, nabídnuté dílky potřebovaly přebrat a sesypat do škatule, některé jsou možná z jiného obrázku nebo jiného rozměru. 

K3: Možná je potíž nikoli ve čtenářově představivosti, ale v popisu. V míře vyjádření tvého obdivu k dané kombinaci oblečení, no anebo musí být nějak appetitlich popsané, 

takže čtenář muž si třeba hned představí ze slovní skládanky do textu vložené, jaká je ta Marion šmrncovní kočka, což u vět:

Trhnul jsem sebou překvapením. Kde se tu tak náhle vzala? Pouze ona neměla ošacení z předešlého dne. Tentokrát to byly neošoupané indigové džíny a froté růžová tunika. Nemohl jsem z ní spustit zrak, div jsem se neprozradil. Říkal jsem si, že nejspíš pracuje v nějaké lukrativní firmě.

tak úplně nefunguje, cosi schází nebo naopak přebývá. Pravděpodobně může z trhnutí překvapením čtenář vyvodit např. úlek; růžová froté tunika nespecifikuje představy o střihu, spíš ručník; 

. nemohl jsi spustit zrak = vypadala svůdně, nebo zrovna podivně, příliš excentricky, v tom ručníku? Rozhodně byl hrdina zaujatý.

. spekulace o práci v lukrativní firmě (pominu-li spornost zvoleného adjektiva, viz M. komentář) může potvrzovat, že se jednalo o oblečení, které působí exkluzivně, ručník byl rozhodně s kvalitní smyčkou, vysoké gramáže a z pravé egyptské bavlny = měla na něj prostředky, příp. musela vypadat reprezentativně. No, jezdila ale vlakem, byla tak ekologicky uvědomělá, nesnášela pocukávání vozem v zácpách, nebo neměla vůz k dispozici?    

. a čtenářka žena, která si to třeba myslí o sobě, že je atraktivní, hned chce získat do šatníku daný model nebotakněco. 

Víš? Ale jasně, jsou to vážky a je zapotřebí rozebrat text na šroubky, aby sis byl jistý, že každý můj předložený rychlonápad a pokus o argument je tou správnou spekulací. Avšak vše bych měla najít v textu a nikde jinde = ne v následném objasňování. A měla bych být čtenář, co je schopen v textu hledat a vyvozovat z něj, abych nabídla, co potřebuješ. Schválně tolik přeháním a dělám si trochu legraci, abych demonstrovala, co se může u čtenáře přihodit. 

Alan Bradley a jeho dívčí hrdinka: jde o takové příjemné konzumní detektivky, neříkám, že o kdovíco. Zajímavé je určitě právě ono pozorování nuancí, kterak se autoru, jímž je muž ve zralém věku, podařilo vypořádat s naturelem dívčí hrdinky. U tvého Stalo se na Seči, ač jsem četla dávno, z textu čišelo, že sis psaní užíval, čímž samozřejmě nemohu hned prohlásit, že by se nenašly nějaké rozpory ve skutečnostech atp., to bych bývala musela číst přísně. Tehdy mě text právě bavil, protože jsem se chtěla něčím takovým obstarat, kterak uvádíš ty, ryze pro aktuální potěchu. A nic dalšího jsem tolik neřešila. Možná nějaký překlep. 

Je to spíš taková nenáročná oddechovka, někomu to mělo zlepšit náladu a podobně. Jak je vidět u mnohých se to míjí v účinku, tak asi na tom něco bude špatně. Vy jste někteří dost nároční, někdy možná až příliš, ale nemyslím si, že to je špatně, naopak. Jenže já jsem ji sledoval, zaměřil jsem se na ní a poměřoval ji s ostatními a byl jsem v úžasu, to třeba Majaks nechápe, ostatní měly na sobě taky kalhoty a košile, třeba, ale šlo o ten vkus, sladění, a v tom byla až neuvěřitelně jasná jednička. Děkuju za čtení a komentář.

nevím... mně ta zápletka přijde taková... nijaká... rozuzlení je... taky takový nevýrazný... ale o to nejde, ono i takovou historku lze podat tak, aby to nepůsobilo mdle - chci říct - ten text nepracuje s napětím nebo dynamikou, a ne, tady opravdu nejde o nějaké zvraty nebo aby to odsejpalo, to v žádným případě - spíš tu chybí jakési vnitřní napětí, pocit... 

trochu mě odrazují některý formulace; jsou divný, kostrbatý... ale upřímně, nechce se mi je znovu hledat

zkoušela jsem to číst i podruhé, jestli mi něco neuniklo, ale působilo to na mě stejně.

Majaksi, dík, v mnohém máš pravdu.

dík - a avi PM

Ano, Irčo, budu rád.

K3, mohli bychom nominovat Marion do PM?

Silene, vím, vypravěč neznamená autor, i když je to psané v první osobě; někdy mi to ale nedá. Zmíněného Bradleyho a jeho Flavii neznám. O to víc znám Suzi ze Stalo se na Seči. Tou jsem se na tu chvíli psaní o ní neskutečně stal. Zmínka o ní mi udělala radost. 

K3: Vyrozuměla jsem z ostatních komentářů, že původní autorský záměr s předloženým textem byl spíše z decentních. Pokud se tedy jedná prvořadě o onen oděvní motiv, vložila bych jen nepatrnou delikátní konstrukční podporu pozdější Marioniny zmínky o sezdaném stavu; ale určitě bych ji neodstraňovala, jedná se o jedno z poutavých míst v textu. / Vrtá mi hlavou, zda mohla mít vážně skladem až tolik oděvních komponent odpovídajících její konfekční velikosti = znovu si uvědomit, jak dlouhý časový úsek ji vypravěč sledoval, zda třeba neopsat kombinační schopnost módní stylistky atp. / Obecně k vypravěči, vypravěč se vůbec nemusí povahově ani čímkoli shodovat s autorem (jakkoli chápu jistý limit tvůrčího potenciálu u kohokoli), za sebe však automatickou shodu coby čtenář apriori nepředpokládám. Výborným příkladem je potom práce spisovatele Alana Bradleyho s jeho dívčí hrdinkou Flavií de Luce, jejíž postava se s institutem vypravěče prolíná; anebo autor K3 a jeho Stalo se na Seči. Vypravěč se může v průběhu díla i proměňovat a střídat (což je asi vhodné úměrně sladit s celkovou délkou díla, tj. román klidně mnoho vypravěčů, miniatura nutně nikoli atp.)

Silene, ještě jednou dík, později to ještě poupravím.

Janino6, teď nevím, jestli jsi to náhodou nebyla právě ty:). Ale jak píšeš, asi je to právě tím zaměstnáním, které je dost na odiv. Znal jsem ovšem taky jednu, která šla v tomhle duchu, ale to byl zas jiný případ. Chtěla se líbit každému, až mě tím byla protivná.

Danny, i tobě dík za zastavení.

blacksabbath, díky za čtení.

Přemýšlím, jestli to může být dáno mým zaměstnáním ve službách (konkrétně v knihovně), kde se možná ženy víc snaží kvůli lidem, se kterými neustále jednají. Ale i mezi kolegyněmi (a kolegy, abych nezapomněla na vzácné chlapy - knihovníky) se oblečení tak nějak přirozeně "sleduje", nové tričko ti pochválí pět lidí, než přejdeš z kanceláře za výpůjční pult... Jsem tudíž na pravidelné střídání oblečení tak zvyklá, že mi přijde úplně přirozené. Je možné, že v jiných profesích je to jiné.

Fakt? Týká se to žen? To mě opravdu překvapuje. U mužů je to samozřejmě něco jiného. Ty vídám často nosit to samé, dokud to nezačne být cítit...

Janina6, zrovna když jsem tuhle sedoval, díval jsem se i o ostatních, ale žádné změny jsem si moc nevšiml. Zkrátka tenhle týden nosím tohle...

Renato, proč se s ní nedal do řeči, vždyť se mu líbila? Protože on, rozuměj já, zkrátka nebyl typ člověka, který se rád dává jen tak pro nic za nic s někým do řeči, natož se ženskou. Nepsal jsem to o sobě, ale o ní. Ale jeho uvažování je moje, zkrátka kozorozi tací jsou. Jakýsi vztah nebyl důležitý, šlo o to strojení.

Pozn. k výstavbě textu tak, jak zde v aktuální podobě stojí a leží v tomto okamžiku: 

Vstupní odstavec vlastně předznamenává pointu, kteréžto poznání se čtenáři dostane až s jejím dosažením. Samo vyprávění je příjemné, leč možná až přespříliš umravněné, až mě bezmála napadlo, že by se problematických pasáží dalo naopak využít, aby nezhasla stopa nadějí z příběhu křesaná.

Karle, mínila jsem to s dříve citovanou pasáží tak, že je poněkud jazykově nemotorná, přičemž o polohu výrazu přece ve smyslu výtky nekráčí; tam jsem pouze váhala, zda autorův zámysl, můj čtenářský cit říkal: možná ano.

K použití ustáleného spojení něžné pohlaví (a všeobecně si prosím ve svém textu všimni nestability přechodů ze singuláru na plurál; zajímavý jev, mírně zneklidňující: který máme možnost striktně opravit až na sterilní a vzornou nudu, nebo si s příslušným sklonem tvého rukopisu pohrát),

čili něžné pohlaví (sing.) -- speciálně na jejich (plur.) oblečení -- už vnímáš tu rošťáckou komiku? pokračuji -- tu, která se nejlépe obléká.

Hru lze perfektně provázat s razantním dialogovým otevřením Marioninou "záhadnou" odpovědí, neboť tam se zkrátka muselo cosi odehrávat, co vypravěč čtenáři ne/záměrně skryl. A vida! Ať je to záměr, bude zábava. 

Doporučuji k porozumění Majaksův Masakr ve Srebrenici. Nikoli psát jako on (ani nelze, každý své DNA spisovatelské řeči), ale perfektně u jeho práce k zobrazení, co lze mistrnou hrou vyrazit ze čtenáře a čtenářovy doposud podřimující fantazie,

a nemuset se svým textem uvadat ve vágní Chvilce pro tebe. Jakkoli vyhrocení v Masakru je samozřejmě rozkošně extrémní (až tam nikdo autora K3 nežene) a nemusí tedy pásnout každému. Leč škoda nepodumat. 

pěkné, dobrá pointa, hezky se četlo, pohodička

Povídka se mi líbila a byla jsem zvědavá, jak se příběh vyvine. Teď po dočtení musím říct, že „konec do ztracena“ mě trochu zklamal, ale přesněji z něj mám pocit, jako by výrazně volal po pokračování. Způsob tvého vyprávění a popisování je totiž takový rozvážný, nejspíš by se ke krátké povídce s rychlým spádem a výraznou pointou ani nehodil. Tohle mi prostě zní jako začátek něčeho delšího. Být to román, tak bych doufala, že ti dva se ještě za nějaký čas a za určitě zajímavých okolností znovu potkají… Neláká tě dovolit příběhu, aby se odvíjel dál?

A teď pár věcí, které mi vadily:

Překvapilo mě, že po slovech „musím se vás zeptat…“ cítila Marion nutnost okamžitě dodat, že nepůjde o milostný návrh. (Ale je možné, že byla tak neodolatelná, že už to mužům raději říkala preventivně…)

Dál mi zněla nepřirozeně věta „Byl to všeobecně velmi oblíbený spolupracovník“ – když měla slečna vypravěči vysvětlit, komu je podle ní podobný. Ta škrobená formulace se hodí spíš do nějakého dotazníku nebo zprávy. Dál mi zní nelogicky „to jste první chlap, co se mě na to ZEPTAL“, protože nešlo o žádný dotaz, jen jí „vykládal, jak ho svým odíváním fascinovala“. No a poslední věta, co mě zarazila: „Oblékala jste se pokaždé jinak.“ Nejsem už nejmladší, ale nevzpomínám si, že bych kolem sebe někdy vídala ženy, které se oblékají více dnů po sobě do stejného oblečení! Leda snad kdyby šlo o pracovní „stejnokroj“. Jinak je myslím naprosto běžné, že si žena na sebe vezme každý den něco jiného (samozřejmě to oblečení nosí opakovaně, ale zase až po několika dnech). Jedině že by vypravěč na ní neviděl dvakrát stejné šaty třeba celý měsíc – ale v tom případě bys to možná mohl v textu víc zdůraznit, aby bylo jasné, že to byl opravdu extrém.

mám ráda sekáče a staré vlaky.....ráda jsem četla

Ta moje kolegyně je taky velice elegantní ;-) ale nejezdí vlakem :-))

Moc hezký text, máš dobrý pozorovací talent. První polovina mě zaujala, ve druhé jsem byla trochu zklamaná z vyústění. Když se konečně objeví v jeho vagóně, tak hrdina dělá, že ji nevidí. Přece se mu líbila!

...nenápadně jsem mrknul okem, abych se podíval, o kterou jde.

Hned jsem ho zase rychle zavřel.

...

Seděl jsem ani nedutal.

Proč se s ní nedal do řeči sám? Mohl si taky vymyslet nějakou záminku, aby ji zase viděl.  Třeba abymu poradila, co má koupit přítelkyni, protože ona má dobrý vkus...

Jó Prométee, dík za veršovaný úsměvný komentář

Já tu teď čtrnáct dní nebudu, tak k tomu oslovení? Dost chlapů se přeci takhle "hloupě" ptá žen jenom proto aby je zaujal a získal je a zrovna tak naopak. Ale mohlo to znít lépe.

Karle, to se přece stane každému, že něco uspěchá. Mně se to líbí, tedy povídka, a už končím!!

S těmi stylistickými chybami máš nejspíš pravdu. Něžné pohlaví je fakt otřepaná fráze, stačilo by jen ženy. Dál by stačilo: Zaměřil jsem se na oblečení žen. "přece" jsem tam nechal vědomě protože se mi to tam líbilo. Čekal jsem že to bude dráždit. Dál "činnost" asi tam bylo původně jedno n, tak to byla asi taky to neopravené. Ta další věta je neobratně napsaná, souhlasím.

To je tak když to uspěchám. Mrzí mě že jsem tě zdržel vypisováním, snad se polepším. Až skončí měsíc tak to doupravím a vezmu si k srdci. Jinak za to hodnocení, i když dobře nedopadlo, vřelý dík.  

57........................................................

možné by to bylo, ale z pohledu ženy pro mne dost nepravděpodobné, že by to takhle vyhrkla:-))... i kdyby si pro podobu s Janem Kosařem vypravěče skutečně "vyhlídla"... tak by to spíš řekla později... nebo obratněji.

Gora: Mně se to s tím manželem právě zdá výborné :) Netuším, jestli to tak autor zamýšlel, ale já si to vyložil jako potvrzení toho, že Marion celou tu dobu vypravěčovu pozornost vnímala - že ji pozoruje, vyhlíží, že se těší, až ji zahlédne. Takže potom hned zkraje jejich rozhovoru uvedla na pravou míru, že je zadaná. Zkrátka mi ta hláška odhalila, že jejich interakce je celou tu dobu jaksi oboustranná, že zrovna jako přemýšlel on o ní, přemýšlala i ona o něm - ale úplně jinak. Ale třeba se pletu :)

Šeříkem voněla, když si ke mně sedla,

Muže svého by však nepodvedla.

Souzvukem, dotykem roztály ledy,

stín obecné morálky jak podzim šedý.

šeříkem voněl jsem, když jsem se zvedl,

ani já bych svou ženu nepodvedl!

;-)

Díky, Karle. Stáhla jsem si k sobě, abych dočetla, což činím, značím si... a bylo mi fest divné, že máš text až tak divoký. Zahodím jej a přejedu novější verzi. 

V úvodu střídáš docela zajímavě my/vy/já, nejprve jsem na to hleděla zaraženě, nyní si myslím, že jde o docela fajn efekt vtahování do děje, nicméně ještě v klidu uvážím. 

Karle, přikláním se k názoru komentátorů, že první odstavec není nezbytný, možná by místo něj stačila jedna, dvě věty... anebo začít druhým s doplněním:

Kdysi jsem si krátil cesty vlakem pozorováním lidí.

Celkem romantická povídka, skutečně každodenní, která o vypravěči leccos vypovídá - minimálně jej "usvědčuje" z dobrého vkusu, co se žen a oblečení týká. Také z pozorovacích schopností. vysloveně ráda jsem si početla část, kde je konkrétně zmíněno, v čem byla Marion ten který den oblečena... se znalostmi vypočítává: Jednou lehký úplet, podruhé jednobarevný kostýmek nebo pouzdrovanou sukni s blůzkou. Jindy zase pestrou jupku.

Při navázání slovního kontaktu se záhadnou ženou ve vagónu se mi zdá zvláštní, že se Marion ihned zmíní o manželovi... vždyť na ni vypravěč nijak s ničím nedotíral:-)

Tady je dvakrát v podstatě to samé:

 A to mi vadilo. Jednou seděl přímo proti mně a udělal to. Nebyl to hezký pohled. A to mi vadilo bych vynechala... jako i další detaily, nepodstatné pro vyprávění...

padesát kilometrů zpátky, není žádný - čárka pryč

Ti co jezdili pravidelně v mém voze - Ty, co jezdili...

a pokud jim ho obsadili jiní, - místo HO bych dala např. sedadlo

ve větě začínající Zjistil jsem, že  bych nechala jen první čárku, ostatní tři dala pryč...

sami sebe, a dávají to hlasitě odiv... - čárka tam nemusí být + chybí NA odiv

ranní už myslím bylo zmíněno

Zaměřil jsem se na něžné pohlaví. Speciálně na jejich oblečení. Šaty dělají člověka přece. - pokud necháš v první větě slovo pohlaví, mělo by v další větě být - speciálně na jeho oblečení /jejich bych nechala v případě, že doplníš v první větě klasicky - ženy... a to přece a celou větičku bych zcela vynechala, je to fráze a navíc zvláštně vystavěná s tím přece na konci...

Vyselektovat tu, která se nejlépe obléká. - nebylo by vhodnější vybrat než vyselektovat? a místo tu napsat ženu/dívku?

 Nemusel jsem vidět něco extra, stačilo trochu oživení. - stačila trocha oživení + v další větě opět sloveso vidět

na konečkách mírně do strany, - konečky mírně...

Většinou byly stále bezbarvé a nevýrazné, den co den stejná nuda. - Většina žen byla stále bezbarvá a nevýrazná...

Můj zájem o ní rostl - o ni /a bylo to i jinde/

i po ostatních, ale nic se mezi neměnilo. - mezi nimi

 Místo toho jsem jí tiše vykládal jak mě svým odíváním fascinovala. - před jak čárka

Kdepak, všechno je jinak,“ - tři věty předtím je také jinak a na konci odstavce potřetí

vynikala, jako oživlá marioneta z výkladní skříně. - čárka pryč a navíc ve výkladní skříni nejsou /dle mě/ marionety... spíše figuríny.

Poslední odstaveček je bezvadně napsaný. 

Máš svůj poznatelný styl, Karle, rád kombinuješ delší věty s extrémně krátkými pro zvýšení napětí a aby děj nestál... a jestli se ti bude chtít zapracovat na pár detailech, bude to prima povídka...

Silen. Já se omlouvám. Vložil jsem omylem neopravenou verzi, tak teď by tam mělo být těch pravopisných chyb podstatně méně.

Ty seš teda číslo. Čekal jsem od něj spíš urážlivý tón, ale je to tak. Vím že ten začátek je komplikovaný a chtěl jsem s tím něco dělat, ale ráno odjíždím na 14 dní a chtěl jsem vložit. Pořád mi vadila hned první a druhá věta. To, že jsem nešel hned k jádru, ta první půlka, nevím proč, nějak jsem se zasek a natruc nechal tu rozvláčnější první půlku. Rozpracovávat na delší text by se mi v tomhle případě nechtělo, spíš si myslím, že by to neprospělo. Ale moc děkuju za dobrý komentář.

(zapomněla jsem: stran interpunkce jsou věty děravé až křiklavě)

Karle, přiznám se, zatím jsem nedočetla, jen část prošla a osobně trpím, text potřebuje v prvé řadě základní gramatickou korekci, ale vem to čert. 

Příklady: raní = ranní; pozor na pády: na ní = na ni, krátce, 4. pád

cit. že bych na ní jako chlap nikdy neměl. 

. celkem 5x chybně v textu, zkus používat fukci Ctrl+F pro kontrolu příslušných jevů

x

cit. Všiml jsem si ji čirou náhodou = jí, dlouze: 2. pád

. četná ukazovací zájmena, přičemž by možná nemusela být všude, obecně doporučuji bedlivěji vážit jejich skutečnou funkci v textu; potřebuje-li dané vyjádření být zaopatřeno ukazovacím zájmenem: ano/ne; případně: scházela mi aktuálně slovní zásoba, když jsem větu prve formuloval;

cit. a to mi vadilo (...) udělal to. Nebyl to hezký pohled. Od té doby

. přítomny vyloženě neobratné pasáže, koukej:

Abych si zpestřil raní čekání před příjezdem, začal jsem opět pozorovat cestující. Zaměřil jsem se na něžné pohlaví. Speciálně na jejich oblečení. Šaty dělají člověka přece. Vymyslel jsem si činnost, jež mi měla ubíhající čas zpříjemnit. Vyselektovat tu, která se nejlépe obléká.

. pozice přece k uvážení

. Samozřejmě lze vyrozumět smysl, ale místy je způsob výstavby textu či vět až nechtěně komický. Domnívám se, že nechtěně. 

(Doluštím si později.)

Dobré. Souhlas s yss - také já bych uvítal větší soustředěnost přímo na Marion než na vše kolem. Také by se mi to možná více líbilo bez prvního odstavce, ten se mi sice sám o sobě zdá dobrý, v kontextu celku mi však připadá opomenutelný a jen zbytečně oddalující "osudové" setkání. Pointa mi tam seděla a moc se mi líbil také celý ten dialog. "Ne, tak to nemyslím, manžela bych nikdy nepodvedla." je skvělý dialogový twist, přitom naprosto přirozený, ostatně i jako ten zbytek. Mrzí mě, že jsem se toho o Marion nedozvěděl víc, respektive klidně si toho o ní mohl vypravěč domýšlet mnohem víc, ale chápu, že to nebyl v tomto případě záměr. Uměl bych si to představit i v rozpracovanější podobě než pouze jako povídkový nához jedné situace. V souhrnu se mi to ale líbilo.

Marcelo, děkuji za čtení i za komentář. Tahle žádnou úchylku neměla, jinak byla tichá a nenápadná. Ale elegantní.

To nie je vec pravdy, každý vníma text po svojom.Sprostredkovala som ti svoj dojem,text som čítala viackrát/dá sa dohľadať/ iba mi tie opisné pasáže prišli dosť na veľkom priestore,vzhľadom k tomu,ako "rýchlo" alebo na akej ploche si potom dospel k pointe...jednoducho povedané prišlo mi to asi až príliš prepitvané,ale je to iba môj súkromný názor a pohľad. 

To jsem bral spíš jako oddechovku pro dobrý den:).

yss, možná máš pravdu, alespoň tady na Písmáku. To je tu všeobecně, nic ti nevyčítám, takový, někdy mi přijde až dost nezdravý spěch. Očekává se napětí, spád, akce. Ale výtky přijímám. Děkuju za čtení.

Měla jsem v práci kolegyni, která měla úchylku v chorobném nakupování... ta neměla jedno hnědé triko, ale hned několik v různých odstínech. Dokonce i v práci si měnila naušnice, aby jí barevně ladily s uniformou. Každý den jinak oblečená - sladěná. Manžel ji z jednoho pokoje udělal šatnu, kde měla spoustu oblečení i s doplňky. Jednou za čas přinesla pytel s oblečením a darovala to kolegyním. Vlastně byla chudák nemocná...Ta by se ti do té pointy asi hodila víc ;-) 

Ale četlo se to dobře. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne.

*oprava v súvise,ukrátená*

Úloha rozprávača ti sedí,si vypísaný autor,prejdem priamo k veci.Trocha mi vadila statickost niektorých pasáži / v živote by som nepredpokladal že to poviem v suvise s oblečením / ale práve tie opisy mi prišli predsa len zdĺhavé a trocha nudné.Z môjho pohľadu by som asi vynechala niektoré opisy,dala viac priestoru Marion,s väčším dôrazom na ňu...celá tá pointa mi prišla potom tak veľmi narýchlo nejako vzhľadom k textu /dĺžke/ aj ukratená..aspoň teda mojimi očami 

Vesuvanko, děkuju za čtení.

Dobře se mně četlo. Ráda jsem si připomněla kouzlo páry a vůbec cestování vlakem, nakonec i ty sekáče :-))), TIP

Jamardi, to jsem si vymyslel. To jsem bral podle sebe. My jsme do sekáčú chodili zkraje, protože tam mívali často lepší věci než v obchodech. Pak jsme s tím přestali. Děkuju za čtení a za komentář.

Ráda jsem četla. :)

Taky jsem nějakou dobu jezdila vlakem za prací, takže co se týče chování cestujících, můžu potvrdit. Ještě je možné číst, ale spíše odpoledne než ráno, bývá to tak, že se světlo pořádně nerozsvítí, protože se šetří.

Jen se divím, že někdo takový jako ona - kdo má vkus - musel zavřít. Co vím, většinou skončili sekáče s divným namačkaným oblečením, které páchlo. Myslím si, že sekáče, kde je majitelka ochotna nakupovat pro sebe, jsou jiné. 

Děkuju, annnie. Pointa by měla být v tom bazaru. Ta žena skutečně existovala a já jen zíral jak je každý den jiná a dokonce si ke mně přisedla, ale jen jsme se pozdravili... Dík za čtení.

To je příjemnej příběh, hezky se mi čet. Já bych možná navrhla ještě trochu promyslet pointu (dějovou či myšlenkovou), ale beru to tak, jak to máš. Tip a.

PeS: pouzdrové šaty