ZEMĚ

s gravitací mám své zkušenosti

občas spadnu, je to k zlosti

však líbí se mi, padni komu padni

jak fialenka končí tělo zadní *

Díky Radovane za návštěvu a za tip :0).

Tohle je jediná z mých básní, na které mi opravdu záleží... A díky tobě jako jediná má už 10 tipů - ale to není důvod, proč je tady. Důvod je můj objev, že jestli někde ve vesmíru existuje projevená skutečná bezpodmínečná láska, pak je to gravitace... Ani fyzikové dodnes nedokázali gravitaci prozkoumat a pochopit, je to ta největší fyzikální záhada... Ke všem stejně spravedlivá...

hutné dílo

Ono by to fungovalo i bez toho "až" až tolikrát (druhé, třetí, čtvrté, páté by se možná dalo i vynechat a smysl to neztratí)... Tip a díky ;) S.F. 

Někdy je smutek,

jindy radost zaplane,

kdo ví kde spí

má lehké srdce

...

:)

Milá Vesuvanko, děkuji ti za návštěvu a tip :0)

Milý j.f.juliane, stále dokola si čtu tvou pochvalu... Jak moc mě to těší! :0) ... Chválou jsi tedy rozhodně nešetřil :0) ! Děkuji za tvé tipy a tvé rady si samzřejmě také vážím. Čekala jsem, že mi toto někdo poradí. Já to tak totiž původně měla, ale musela jsem při čtení stále myslet na to, že některá "až" a "a" jsou na první dobu, a některá ještě před první dobou (noty mi jsou bližší než teorie poezie, proto to beru jako v hudbě), a na to je můj vnitřní lenochod příliš líný. Upravila jsem to tak, abych se nad tím nemusela stále zarážet, aby mě to samo navedlo na správný rytmus, a chci to tak nechat, i kdyby se to tak správně nedělalo. Mám zkrátka první dobu na prvním místě v řádku a to, co je před ní, to jsem nechala na předchozím. Takhle se mi to čte nejlépe. 

Jinak tahle báseň je hlavní důvod, proč jsem se po spoustě let vrátila na Písmáka, potřebovala jsem to někde vyjádřit (a tady už jsem kdysi byla doma - jako jiné zvířátko). To co v ní píšu je můj skutečný hluboký zážitek a pochopení, ikdyž v básni jsem to maximálně zjednodušila a "osekala". Chtěla jsem to někde sdílet, možná se to někomu bude hodit, až se mu stane něco podobného, a nebude se v tom muset plácat půl roku jako já, než mu to dojde...

Díky j.f.j. a určitě si od tebe také ještě něco přečtu...

Báseň mě zaujala obsahem i formou  ***

V Ruských bylinách se vyskytuje "bohatýr Svatohor".

"Nejezdil Svatohor na svatou Rus, protože matka, syrá země ho neunesla. Těžká mu byla bohatýrská síla jeho, těžká jako nejtěžší břemeno. Kdo chtěl poznati tohoto slavného, nejstaršího a nejsilnějšího bohatýra, musil si dojíti na ty hory vysoké a tam se hluboce pokloniti."        Tip.

V Ruských bylinách se vyskytuje "bohatýr Svatohor".

"Nejezdil Svatohor na svatou Rus, protože matka, syrá země ho neunesla. Těžká mu byla bohatýrská síla jeho, těžká jako nejtěžší břemeno. Kdo chtěl poznati tohoto slavného, nejstaršího a nejsilnějšího bohatýra, musil si dojíti na ty hory vysoké a tam se hluboce pokloniti."        Tip.

FAV, ty moc čteš, píšeš a mluvíš, a já zase moc filozofuju... Všechno hned vidím v geometrii a fyzikálních zákonech, které jsem si sama vymyslela... Sudá čísla samozřejmě existují, ale pro mne jen díky lichým číslům, jen jako mezistupně ve spirále vývoje k zjemňování vesmíru, který je nekonečný, jako ta guma s opičkou (ten vývoj určitě, vesmír možná).

Neuvědomila jsem si, že jsi kancelářská krysa a udržuješ si pořádek i v básničkách (já si to domů z kanceláře nenosím, většinou si do deníčku ani nenapíšu datum...)  

Zvláštní je, že opravdu se tu teď vyrojilo vzpomínání ve velkém. Má dávná historie na Písmáku smazaná ještě není, ale už jsem někdo jiný, tak se k ní nehlásím (jen se těším vzpomínáním). Úplně mě fascinuje, že jsme se tu obě po letech vylouply téměř současně a hned jsme se tu tak sešly! Ptala jsem se tě, kde píšeš, abych si mohla od tebe něco přečíst - určitě by se tam našlo i něco, pro mě, když jsi to proměnlivé TAO. Já moc po internetu nebrousím, (radši po lese se psem), tak nevím, kde se tam dá na tebe natrefit. Všudezdejší je moc hezké :0), to by si mnozí lidé přáli, ale málokdo je tak přizpůsobivý, aby byl všude jako doma (my lenochodi jsme velmi citliví na změnu prostředí a někteří jsou kvůli tomu na vyhynutí, protože nikde jinde nepřežijí, než tam co jsou...).

Podle Tebe neexistují sudá čísla? Podle mě existují.

Některá svá dílka mám uložená nebo vytištěná, takže když potřebuji, vím, kde co najdu. A evidentně nejsem sama, začínají se tu objevovat díla různých autorů se vzpomínkami, což je dobře. Je třeba vzpomínat na to pěkné a hezké. 

Kde jsem psala a píšu? Po celém českém netu, kde se dá. Jsem taková všudezdejší.:-))

FAV, to je dobře, že jsi lichá ( je jedno, že ředitelka), protože podle mne sudá čísla neexistují. Všechny sudé body se spolu navzájem vyruší a nezbyde nic. Sudé věci jsou jen teorie, skutečnou existenci všemu dává ten lichý přebývající bod, který se s ničím nevyruší. (Tomuhle lichému bodu říkám prvotní hřích.) Sice to byla otrava, být tím prostředním sourozencem, který je přebytečný, ale aspoň vím, že svět díky tomu nezanikne. Harmonie nebude nikdy dokonalá a to bude svět udržovat v neustálém vývoji k lepšímu (proto mám radši čínských 5 živlů, než naše 4...). K Dědovi Vševědovi mám tedy hodně daleko, zvláště s mou zhoršující se pamětí, měla bych to nejspíš vzdát úplně... O to víc mě fascinuje, že ty si pamatuješ číslo svého díla na Písmákovi, když už je dávno smazané, a datum své první návštěvy zde. Já už jsem datum mého prvního vstupu zapomněla, a to je jen pár dní zpátky... A to je dobře, že víš, že jsi Tao, to jsme všichni, jen o tom většinou nevíme. My, co čteme Castanedu, tomu jen říkáme Nagual ( název pro to, co nemá název. ). Zajímalo by mě, kde tedy píšeš, když ne tady?

Souhlasím s tím, že na odražení ode dna potřebuješ důvod. Na to jsem zapomněla. Děkuji za připomenutí. Jsi hodná.

Pratchettovky mám všechny, akorát Posledního hrdinu jen v samizdatu (šel najít pdf soubor, tak jsem si ho vytiskla, knihu jsem nikde nesehnala), ostatních čtyřicet mám v knihách, plus nějaké jeho další knížky.

Jsi první Děd Vševěd v ženské variantě, kterého potkávám. Těší mě. Upi byl taky Děd Vševěd, ale v mužské variantě.

V občanském průkazu mám u pohlaví písmenko F čili femina čili frnda. Celkově tedy Foemina Anna Václavíková, což je dlouhé, proto zkratka FAV. Na Písmák jsem poprvé zavítala dne 11.9.2001, prvotina měla název Quo vado a bylo to písmácké dílko s číslem 32657. Mou tehdejší přezdívku ani dílko už tady nenajdeš, smazala jsem je už dávno. Byla to jen stopa v písku na pobřeží moře, jako hejno následujících. Lidé ze mě a především z mého psaní mají různé pocity. Už mi i nadávali, že píše skupinka lidí nikoli jeden člověk. Nemohu za to, že neumím být omezená na jedinou polohu. Jsem jaká a jsem, a komu se to nelíbí, ať si prdku políbí.:-)) A jestli to dokáže, ať se nechá na důkaz vyfotit.:-))) Nejsem ani pouhý jin ani pouhý jang, jsem všechno, jsem tao (tao není Tao.), jsem lichá ředitelka Zeměkoule.;-)))

Ahoj FAV, děkuju moc za tip a za pochvalu :0) (vyřídím to múze lenochodí). Prattcheta mám moc ráda, hlavně ty knížky o Toničce Bolavé a dalších čarodějkách, to je tak geniální, vtipné a hluboce moudré... Pyramidy ty ještě neznám, snad se k nim také někdy dostanu.

Tvá otázka tlačí lenochoda, aby se stal něčím, čím není, ale na férovku odmalička obdivuji Děda Vševěda, dnes mu říkám Vševědomí (a ostatní ho zvou Akáša) a díky doušku ayahuasky jsem měla tu čest na vteřinku se jím stát... Z té druhé možnosti je mi blízké hlavně to slovo Zeměkoule (jak je vidno z mé básně), ale slovo ředitel mi nic moc neříká. Jako že něco ředí? Já jsem zkrátka lenochod ;0).

Ty ale na férovku přiznej, že nejsi ty! Píšeš, že moc píšeš, a přitom na Písmákovi ani písmenko... Že máš ještě jinou přezdívku a spoustu děl a sbírek? A nemohu se zbavit dojmu (teď se prosím neuraž, pokud to tak není), že si píšu s chlapem. Tvůj projev je zkrátka takový přímý, jangový. Co ty na to?

"Nekonečnem vesmírů a bezbřehostí času nosívá nás na zádech, jak lenochod řasu."

Tak tomuhle říkám skutečná lyrická filozofie. Blahopřeji a dávám zasloužený tip. Mistr spisovatel Terry Pratchett umístil svět na krunýř želvy Velké A'Tuin (viz např. jeho kniha Pyramidy str.5). Záda lenochoda mi přijdou příhodnější a intimnější. A také tahle sloka vysvětluje můj pocit, že vidím další ředitelku Zeměkoule. Mistr spisovatel Jiří Kulhánek v jedné ze svých knih (tipla bych Vyhlídka na věčnost) píše o tom, že americké tajné služby vidí Čechy jako skupinku lidí, z nichž si polovina myslí, že je Děd Vševěd a ta druhá, že je ředitěl Zeměkoule. Nejen u translidí člověk neví, na čem přesně je, takže se ptám na férovku: S čím dokonaleji rezonuje Tvá duše? Co Tě víc oslovuje? Děd Vševěd? Ředitelka Zeměkoule? Sáhni si do svědomí a věz, že přiznání je polehčující okolnost.:-))

Ode dna se dá odrazit jen pokud ti zbývá aspoň troška síly, aspoň jeden jediný důvod. Jinak se tam válíš půl roku, než ti dojde, že to neviditelné, ale silně citelné, co jsi tam našla, je ten zázrak, pro který stojí za to se zase zvednout a někam pokračovat. A je jedno kam, protože tahle síla, tahle obrovská bezpodmínečná láska, tahle gravitace, je všude, kam se vydáš. Neopustí tě a vždy se bude snažit si tě přivinout na svou milující hruď. I kdybys byla to nejstrašnější stvoření ve vesmíru, ona se tě nevzdá, ona tě neodežene a bude k tobě stejně spravedlivá jako k ostatním. Vždy a všude ti bude oporou... ( pokud nejsi kosmonaut ;0) )

Milá Bubulínko, moc děkuji za pochvalu a za tip a za to vše, co už jsi mi napsala, čím už jsi mě zahrnula i za dárek v podobě obrázku lenochoda, který je nyní velkou ozdobou a chloubou mého profilu... Je moc fajn pocit, že jsem na Písmakovi jenom pár dní a už tady mám kamarádku! :0) Jako kdybys tu už na mě čekala a skočila po první "návnadě", kterou nahodím... O bylinkách a o vodě ti napíšu raději do zprávy. Krásný večer :0).

A ze silného pocitu se zrodilo silné dílko. Ta čtvrtá část je naprosto dokonalá. Rytmická, s myšlenkou, evokující pohled na Zemi z Venuše. Básnička, u které se dá říct jen: Jo, to se mi líbí. Tip jak Brno.

První část mi připomněla písničku Heleny Vondráčkové: Přejdi Jordán. https://www.youtube.com/watch?v=D6Jn8OLVuW8

Bažinám sebelítosti se už snažím vyhýbat. A když mi k nim nožičky přece jen kloužou, upnu se k pravdě, že dno má tu báječnou vlastnost, že se od něj dá odrazit. Pozorováním jsem přišla na to, že sebelítosti převelice svědčí jakákoliv závislost, takže se uvnitř sebe  pravidelně prohlížím, protože nikdo mě nezná tak dobře, jako já sama. Takový originál je prostě jen jeden. I když podobných je na světě habakuk. Klenoty řek. Klenot Ohře. :-)) Díky panu Smetanovi může být kdokoli Klenotem Vltavy. Mimochodem, nikdy se Ti nezdálo o řece? Jaká v ní byla voda? Průzračně čistá nebo zakalená? Byly v ní ryby?

Báseň krystalizovala od loňského léta a zrodila se dnes. Včera tu ještě nebyl ani název.

Jen ten silný pocit...