Dívka a moře - Keporkakové III.

Keporkakové

(duben 2003)

III.

Zatím si na druhém konci ostrova užívala dívka další den na útesu. Natočila chobotnice, jak využívají mimikry k maskování. Opět narazila mezi útesem a pobřežím na žraloka tygřího, který patří na stupnici nebezpečnosti mezi silnou čtyřku. Tentokrát nelovil a vnímala klid, který z něho vyzařoval. Věnovala hodně času ve snaze získat zajímavý záběr, ale byl příliš líný. K vydráždění nepomohlo ani dlobání klackem. Místo toho vzal do zaječích, čímž zřejmě chtěl dokázat, kdo má víc rozumu.

Večer při návratu na břeh, zaslechla zvuk, přicházející z velké dálky. Ve vodě jej nikdy neslyšela, ale o původu napochybovala. Megaptera novaeangliae, plejtvák dlouhoploutvý, velryba hrbatá, zpívající velryba nebo krátce keporkak. To všechno jsou pojmenování plejtváka z řádu kytovců. Jedno z jmen však není zcela správné. Zpěvu, který je tolik proslavil, se věnují pouze samci. Samice používají ke komunikaci jinou škálu zvuků. Vědci se značně liší v odhadu na jakou vzdálenost je zpěv slyšet. Někteří tvrdí, že i dvou set kilometrů. Pro lidské ucho jsou většinou slyšitelné asi do čtyřiceti.

Tak rychle z vody ještě nikdy nebyla. Ploutve s maskou a šnorchlem skončily na cestě k bivaku, kde měla lodní pytel s vybavením. Ani neoprén nesvlékla a s dalekohledem pádila na skalní výběžek, dokud ubývající světlo dávalo naději, že něco zahlédne. Byla již tma, když pozorovatelnu zklamaně opouštěla.

Celou noc se převalovala v síti a každou chvíli byla vzhůru. Konečně přišlo rychlé svítání rovníkové oblasti. Popadla krajíček suchého chleba a běžela pozorovat, zda velryby dorazily. Hladina byla stále pustá. Kolem desáté hodiny se z ničeho nic spustil prudký tropický liják. Byla tak zabrána do pozorování, že netušila, odkud připlul osamocený mrak. Za deset minut bylo po všem a slunce dívku rychle usušilo.

Chvíli po skončení deště se dočkala. Několik kilometrů od břehu zahlédla gejzír vody. O původci nemohlo být pochyb. Oproti ozubeným kytovcům, jako jsou třeba delfíni, vorvani nebo kosatky mají keporkakové dva dýchací otvory a proto je možné podle vyfukované vody při výdechu tyto vzdálené příbuzné odlišit. 

Vyskočila na nohy, jako by pouhý půldruhý metr navíc pomohl lépe sledovat pohyb rodiny. Asi ano, již viděla i mohutné hřbety, když se velryby vynořily nadechnout. Zato ona téměř dýchat přestala. Dvanáct obrů, co připlavali přezimovat od pobřeží Antarktidy.

V hlavě si rovnala vše, co o migraci keporkaků věděla. Ač jde o jeden druh, tak ti, co žijí na jižní polokouli se s příbuznými ze severu nikdy nesetkají. V době, kdy Antarktidu začíná svírat mrazivý krunýř zimy, vyrazí vykrmené velryby na pouť do teplejších oblastí, ale rovník nepřekročí. V té době již severní část populace míří do vod Arktidy, bohaté na kril a malé rybky. Během léta musí uskladnit spoustu energie v podobě tuku, protože při pobytu v teplejších vodách subtropického a tropického pásma téměř nežerou. Rodina, co dorazila k jižní části Guinejského zálivu, připlula zřejmě z oblasti Weddellova moře u Orknejských ostrovů.

Bylo krátce po poledni, když velryby předvedly několik skoků jen pár stovek metrů za útesem. Dvě třetiny až čtyřicetitunových těl vymrštily nad hladinu, aby dopadly zpět s mohutným plácnutím slyšitelným až na břeh. Nikdo přesně neví, proč tyto exhibice provádí. Možná je to ukázka síly sokům v lásce, zahánějí tím od rodiny kosatky nebo se nárazem na hladinu zbavují kožních parazitů.

Již neváhala. Navlékla se do neoprénu a vybavena kamerou i foťákem vyrazila. Absolvovala půlkilometrovou štreku závodním tempem, než dosáhla rodiny gigantů. Vmísila se do skupiny čekajíc na nějakou reakci, ale zřejmě velrybám takové malé nic nestálo za námahu. Po chvíli již bez respektu obtěžovala poněkud odrostlé mládě, které natáčela z bezprostřední blízkosti. Dokonce si zkusila sednout na prsní ploutev velikosti plachty slušné jachty, ale to již dorostenci došla s malou otravou trpělivost a zmizel do hlubiny.

Začala pátrat po nové oběti, která by s ní mohla mít víc trpělivosti. Po chvíli ji zaujalo několikanásobné vychrlení vody z nosních otvorů asi padesát metrů od ní. Pustila se tam a narazila na velrybu spočívající téměř nehnutě těsně pod hladinou. O něco níž, pár metrů za její ocasní ploutví, stejně klidně plavala další samice.

Natočila dlouhé záběry, až si všimla stavu kapacity baterie. Vzala sebou tři, ale dvě vyplácala na útesu. Netušila, co všechno bude potřeba ještě nafilmovat, tak raději vyměnila kameru za fotoaparát. Cvakajíc fotku za fotkou obeplula obě samice zvědavá na důvod podivného počínání. Ichtyl jí předal o keporkacích hodně informací. Předpokládal, že až se s nimi setkají nebude na výklady čas. O něčem takovém však nepadla ani zmínka. Vypadaly, že spí, ale nespaly.

Právě pořizovala detailní snímek oka velryby, když ucítila silný nápor vody. Aniž zjišťovala příčinu vyrazila k hladině. Necelých deset metrů od ní vyrazilo z vody tělo samce a vlna vzniklá při dopadu na hladinu dívku přehodila přes velrybu, která se právě také vynořila nadechnout. Raději nedomýšlela následků, kdyby byla blíž k místu keporkakova dopadu.

Čekala zda velryba bude na samcův skok reagovat, ale ta zachovala klid. Při opětovném ponoru zjistila, že ani druhá samice nezměnila pozici. V té chvíli zahlédla v hloubce stín a rychle zapnula kameru. Kdo ví, možná bude první, kdo natočí výskok keporkaka nikoliv nad hladinou, ale zespodu. Ještě ke všemu z bezprostřední blízkosti.

Ani na okamžik nepodezřívala keporkaka z útoku. Takoví nejsou. I když brání mládě, samice s vůdčím samcem je chrání svými těly, ale nikdy neútočí. Tady však žádné mládě nebylo nebo… ? Intuice dívce napovídala, že chování velryb není obvyklé.

Bez úhony přežila další rázovou vlnu schovaná pod obrovskou prsní ploutví velryby. Vyrazila k jejímu ocasu a pod břichem zhruba v místě, kde má na horní části těla malou hřbetní ploutev, zahlédla ve vodě kalný obláček. Vše jí došlo. Proto samec předváděl svou velikost tak blízko družky. Pochopila, že bude svědkem té nejúžasnější události v přírodě. Zrození nového života.

Vyplavala nad hladinu, kde naplnila plíce řádnou dávkou vzduchu. Chtěla vydržet pod hladinou co nejdéle, aby porod zdokumentovala. Potom zaujala polohu pod tělem matky, ale ještě se rozhlédla, kam zmizel samec. Pár metrů od nich zřejmě sledoval, co má mrňavý vetřelec v úmyslu.

Po chvíli z dělohy vykoukla ocasní ploutev. Asi minutu se nic nedělo, než vyklouzla další část těla. Dívka úzkostlivě sledovala stav baterie kamery a v duchu se modlila, aby vydržela. Velrybí mrňous byl ze dvou třetin venku, když musela nad hladinu. Několik prudkých vydýchání, nádech a opět dolů. Chytla to akorát. Třímetrové miminko vážící kolem jedné tuny právě vyklouzlo do vody.

- pokračování -