Dívka a moře - Mangrovy I.

Mangrovy

(květen 2003)

I.

Mangrovové porosty jsou členěny do pěti skupin typů dřevin. Vyskytují se v tropech především v místech ústí řek, kde dochází k mísení sladké a slané vody. Shodným znakem všech druhů jsou takzvané dýchací kořeny, které vystupují z vody. Díky jim a schopnosti filtrovat sůl, dokáží přežít v trvale mokrých podmínkách.

Co však potápěče zajímá nejvíc, je bohatý život mezi kořeny. Přirozených úkrytů využívají některé větší ryby pro kladení a oplodňování jiker. Vylíhlý potěr potom přežívá v relativním bezpečí klecí z kořenů. Mangrovové porosty také s oblibou obývají korýši zastoupení především kraby, langustami a v některých oblastech i raky, kteří se přizpůsobili vetší salinitě vody. Rovněž je to ráj hvězdic, ústřic nebo sasanek.

Z větších tvorů lze v bludišti potkat zástupce plazů jako želvy popřípadě některé druhy krokodýlů. Ve vodách západního pobřeží Afriky smrtelně jedovatí vodnáři a vlnožilové nežijí. Jejich doménou je především Indický oceán s částí jižního Pacifiku. Z hadů se zde proto vyskytují jen nejedovaté nebo mírně jedovaté užovky.

I mezi rybami však mají porosty stálé obyvatele. Jsou jimi především dravé barakudy, které díky štíhlým tělům dokáží mezi kořeny dobře proplouvat, dále několik druhů rejnoků a pilouni.

Zatímco na podmořských útesech si život udržuje trochu regionální charakter, v mangrovech panuje naprostý chaos. Jednotlivé druhy živočichů nerespektují teritoria a díky značnému provozu dochází občas ke kolizím. Oproti lidem však mezi rozumnými tvory nekončí rvačkou nebo nadávkami. Zda se viník omluví, se vědcům zatím zjistit nepodařilo.

Od ostrova Svatého Tomáše, kde dívka zažila setkání s keporkaky, zamířila Mary na sever. Sezóna byla úspěšná. Mimo materiálů průběžně posílaných do firmy, leží v pokladně sada disků s extra vydařenými záběry. Za ty bude muset firma připlatit, a šéf chce také vypíchnout zásluhy jediné ženy v týmu pro zvýšení jejího platu.

Kromě úspěšné sezóny vyšetřili i čtrnáct dní času. Kapitán nabídl, že mohou plout přímo do Marseille a protáhnout dovolenou, nebo se zastavit v ráji potápěčů. Tak je někdy nazýváno souostroví Bissagos, tvořené více než osmdesáti ostrovy u pobřeží Guiney-Bissau na západě Afriky. Členy posádky stejně nikdo v přístavu nečekal, tak rozhodování netrvalo dlouho. Boloma Biagós, biosférická rezervace plná mangrovových porostů a písčin s nepřeberným množstvím živočišných druhů, je pro potápěče neodolatelným lákadlem.

Zakotvili mimo území rezervace, a šéf s Ichtylem vyrazili na ostrov Bubaque. Stejnojmenné město bývalo kdysi sídlem vlády, ale v současné době zde má hlavní stan pouze správa autonomní oblasti.

Vedle nákupů, kterými je pověřili dívka s Čočkou, mířili na správu rezervace pro povolení k potápění. Tedy ne, že by bylo důležité, ale mohlo jim ušetřit spoustu peněz. Velitelé lodí pobřežní stráže si rádi přivydělávají do vlastní kapsy inkasováním plateb za povolenky. Turisté nachytaní na území parku dostanou na výběr. Zaplatit částku několikanásobně převyšující platbu na správě nebo jim zabaví loď.

Kapitán před odjezdem výslovně zakázal, aby někdo lezl do vody, a provokovat nechtěli. Zatímco pánská část posádky mastila na zadní palubě karty, dívka se věnovala oblíbené činnosti. Ležela na plošině sklopené těsně nad úroveň hladiny a sledovala pomocí rámečku s proskleným dnem dění pod vodou. V encyklopedii položené na židličce vedle sebe se snažila identifikovat živočichy, které zahlédla. Mary kotvila nad mělčinou, kde nebyla větší hloubka než tři metry. Díky křišťálově průzračné vodě měla o zábavu postaráno.

Ono však ležet na ocelové děrované plotně člověka po nějaké době různě otlačí. Proto vždy po chvíli vstala, aby se protáhla. Při jedné takové přestávce zazněl z paluby varovný výkřik.

„Prcku, k zemi!!!“ zařval Plešoun.

Než zareagovala bylo pozdě. Kolem prolétlo několik okřídlených projektilů a jeden našel cíl. Prudká rána do zad způsobila totéž, co měla udělat na Plešounův příkaz. S tváří zkroucenou bolestí lapala po dechu.

Exocoetus volitans neboli letoun měkkoploutvý je drobná rybka rodu letounů patřící do čeledi letounovitých. Dorůstá dvaceti centimetrů a váhy půl kila. Při úprku před dravými rybami kmitá prudce ocasem, čímž vyvine potřebnou rychlost. Někdy využívá i vln, z jejichž hřebenů může lépe vyrazit nad hladinu. Potom plachtí vzduchem až v šestimetrové výšce do vzdálenosti zhruba padesáti metrů. Jsou však známy případy, kdy let dosáhl i několika stovek metrů. Ani takový úctyhodný výkon však nemusí znamenat záchranu života, neboť se stávají potravou pro ptáky chytající je ve vzduchu.

Dívka měla smůlu. Přímý zásah i drobnou rybkou plachtící sedmdesátikilometrovou rychlostí dokáže s člověkem pěkně zacvičit. Než se vzpamatovala seběhli k ní muži z paluby.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se soucitně Čočka a pomohl jí vstát.

„Co… co… to… bylo?“ lapala po dechu.

„Tahle malá potvůrka,“ ukazoval Pumpička nebohého létavce, který se také pomalu vzpamatovával a dával mrskáním ocasní ploutvičky najevo nespokojenost s pobytem mimo vodu.

„To se dělá?“ oslovila rybku a opatrně ji vzala do dlaní. „Mohlo mě z leknutí klepnout. Nejdřív se nauč kormidlovat, než začneš skákat do vzduchu. Teď mazej zpátky.“

Hodila rybku do vody a ta okamžitě zmizela. Místo ní vykoukla hřbetní ploutev delfína, důvod úprku létajících ryb. Nebýt toho, že Plešoun dívku zarazil, skočila by mezi stádo upalující za zádí lodi. Měla je ráda, i když plavání mezi divokými delfíny nemusí být zrovna bezpečnou kratochvílí. Lidé si mnohdy pletou jejich dovádění s krotkostí, což může být osudná mýlka. Člověk je pro ně cizí tvor, a pokud se přiblíží ke školce uprostřed stáda, tety dohlížející na mláďata mohou s vetřelcem udělat krátký proces. Bez respektu se pustí i do mnohem většího žraloka, když usoudí, že může zaútočit.

„Plešounku, aspoň chvilku,“ škemrala a docela zapomněla na bolest způsobenou létající rybou.

„Neblbni,“ krotil ji Zrzoun, „kdyby se šéf vrátil, máme průšvih všichni.“

„Běž,“ rozhodl Plešoun, a když na něho překvapeně pohlédla, dodal, „než všichni uplavou.“

„Díky,“ špitla a zmizela pod hladinou.

- pokračování -