Dívka a moře - Mangrovy II.

Carmino, děkuji za pozornění na chybějící písmenko.

Co se týká odborných textů snažím se je používat pokud možno převedené do lidské řeči, ale vím, že se to vždycky nedaří. V obsahu používám jednak ověřená fakta z odborné literatury , které máme na lodi naštěstí dost, potom internet (ne z wikipedii) a snažím se doplnit i osobní zkušenosti. Podobné je to i se zeměpisnými popisy. Vycházím z faktu, že valná většina čtenářů je během čtení líná cokoliv dalšího dohledávat, i když má k dispozici odkaz. Proto raději vkládám popisy přímo do povídky. Komu vadí, může ho přeskočit a těm, kdo si nějakou zajímavost přečtou třeba v hlavě i něco uvízne. Potom, když sledují přírodopisný film v TV jim může naskočit - Hele, o tomhle jsem už četl/a.

Tak raději zase předesílám, že tyhle příběhy miluju  .. opravila bych toto - "Paní delfínová byla překvapen(a) ..." ...  a pak se mi zdá, že odborný text a vyprávění spolu nesouznívají.  Vložený odborný text na mě působí násilně. Zahrnula bych ho do vyprávění tvými slovy ... a někdy je lepší méně než více. (i když v tomto konkrétním díle toho není přesmíru, spíš se odkazuji na jíné povídky a především zeměpisné popisy) Koho to zajímá, snadno si cokoli dohledá (nebo se dají dát pod text odkazy)

Ivi, malá už dávno nejsem, ale kus té dětské naivity ve mě zřejmě zůstal. Pořád věřím, že jsou zvířátka hodná.

uvnitř zůstala malým dítětem, které nepřestalo věřit na pohádky o hodných zvířátkách.

Ireno, Tvůj komentář mne moc potěšil, jsem vděčná, když příběhy z moře zaujmou. Ani ne tak kvůli mému psaní, které žádnou hitparádou není, ale kvůli těm tvorům, co pod hladinou žijí.

Díky za opravu, provedena.

Občas se u tebe kochám - zvířaty, neobvyklými situacemi ve tvých příbězích, tvou svéhlavostí a třeba i humornými přezdívkami, jimiž stručně a trefně charakterizuješ postavičky kolem Prcka.

Laskavé čtení!

.............

Kroužili ostražitě kolem - kroužily

Maruško, již jsem se kdysi dozvěděla, že Prcek není tvrdohlavá, ale zásadová. Tak nevím. Já bych spíš vsadila na tu tvrdohlavost.

Danny, jsou moc prima, a ke všemu takové drbny oceánu. Když je člověk dobře zná, leccos se z jejich cvrčení, hvízdání a chování nechá vydedukovat. Pro necvičené ucho jde o stejné zvuky, ale není to tak. 

Jaroslave, podle něčeho takové asi muselo vziknout přísloví, že "Když kocour není doma, kočky mají pré". Na druhou stranu, kdyby se neflákal kapitán po nákupech, nestalo by se to.

Kočkodánku, trochu jsi mi připomněla mou jedenáctiletou neteř, která dokáže neuvěřitelným způsobem sypat na konkrétní téma verše přímo z rukávu. Protože je mimochodem i pěkné kvítko, tak to občas praktikuje i ve škole k obveselení spolužáků, když se na něco kantor zeptá. Důsledky si asi umíš představit. 

Mirku, známe se už nějaký pátek, viď? Kromě toho, že se netoužím připojit k žádné vládě, bys mohl také vědět, že nejsem nadána přílišnou fantazií. Nedokáži vymyslet příběh, i když bych o hlavních hrdinech věděla hodně. Já potřebuji skutečný přiběh, abych ho dokázala sepsat. Vyjít z něčeho, co se stalo. A suplovat wikipedii, i kdybych do toho vnesla své zkušenosti nechci. Také, kdo by mi věřil. Četl jsi mou povídku "Tak trochu podraz". Ta nedůvěra učených hlav mne provází celým životem na moři. Mockrát jsem se si už naběhla ve snaze je přesvědčit o zjevném faktu, ale zbytečně. A když zjistí, že jsem měla pravdu, nejradši by mne postavili na hranici. Ne, odborné statě nepíši ani populární formou. 

prcek je krásne adoptované nepovedené delfíně ... aj trošku tvrdohlavé***

super příběh, delfíni jsou chytří :)

 To se to skotačí, když je kapitán pryč.

Andrea chce za delfíny,

Čočka má však názor jiný,

dívku dolů nechce pustit,

objeví se třecí plochy,

ovzduší je lehce hustý,

trochu známe přeci hochy,

nyní velí chlápek s pleší,

říká “oui,” což Prcka těší,

úsměv šíře jako vrata,

ve vodě je natotata,

zaměří se na mláďata,

není třeba mnoho práce,

vyjde k skokům provokace,

kdy se dalo tušit vcelku -

žáci předčí učitelku.

Mozek ztrácí záběr, sílu

(je snad rýmy odřený?)

stručně vezmu závěr dílu:

Pětka vidí kořeny.

My Delfíni jsme už takoví, Andrejko!;-)

By the way, nepřemýšlelas o tom, že bys o těch vodních tvorevh i o těch z jiných živlů sepsala něco samostatně o jejich životech? Skag přece takhle získal místo u indické vlády. Víš o nich víc než suší vědátoři. Vzpomeň, co Skagovi řekl ten vůdce mahutů ohledně Nut Kuta...:

-D

Mirku, děkuji, tohle je pro mě největší odměna.

S předstihem jsem si i tuhle kapitolu přečetl jinde a nikoli poprvě či podruhé. K tvým dřívějším věcem se rád vracím, mají pro mne zvláštní kouzlo stejně jako i ona dívka...:-D

Aničko, dělfíni jsou na svou rodinu dost fixováni a nikdy nenechají mládě bez pomoci. Bylo to fajn.

"Po pár metrech ucítila silné šťouchnutí do boku. To jeden ze samců střežící zadní voj ji popoháněl k rychlejšímu tempu. Potom následovalo šťouchnutí i z druhé strany. Delfíni nikdy nenechávají mláďata bez pomoci. Jelikož samice neprotestovaly proti dívčině přítomnosti, samci zřejmě usoudili, že jde o nějaké adoptované nepovedené delfíně."

milé stretnutie:)

Květoni, již v komentáři na první část jsi ukázal, že to máš v hlavě správně srovnané a i tady jsou Tvá slova hodna vytesání do kamene. Je to tak do posledního puntíku. Respekt ano, ale strach nebo útěk ne, protože strach má kořist před predátorem, a ten to velice dobře vycítí. 

Jen pro zajímavost, příručky, jak se chovat, pokud člověk potká žraloka jsou plné blbin, ale v jednom se shodují a mají pravdu = pokud se  vám blíží žralok zůstaňte ve svislé poloze s rukama u těla, potlačte všechny emoce a hlavně mu nezkoušejte uplavat. Stejně to nestihnete. Já mám navíc ještě jeden fígl. Většinou proti němu vyrazím. Na 99% zdrhne. Většina žraloků není na něco takového zvyklá a vyvede je to z míry. Neví, kdo je ten drzoun a dostanou strach, aby jim náhodou neublížil, protože zraněný žralok = brzy mrtvý žralok.

Já pociťuju k divokému zvířectvu, zvláště k tomu co je větší, než já, jakousi obezřetnost až respekt. Ne, že bych se zvířat zrovna bál, ale mám takovou zásadu – nikdy na ně nesahat a nikdy před nima nezdrhat. Zatím jsem celej.