Dialog s Bohem

Bohové, které uvádím, nejsou slovanští bohové. Jsou to moji osobní bohové, se kterými jsem měla možnost se setkat "tváří v tvář". Možná jsem si je sama stvořila, ale o Houbohovi (je to jméno, které jsem si vymyslela) ví a píše i Terence McKenna. Spousta lidí, kteří uznávají slovanské bohy zároveň neuznává současný systém (nebo já třeba současnou vládu), a tudíž se nesčítala. A spousta lidí má na paměti kdejaké seznamy v historii, které vedly ke genocidě a pud sebezáchovy jim nedovolísdělovat o sobě víc, než je nezbytně nutné. Sčítání je taková Potěmkinova vesnice. Vím, že s Urajinci budou obrovské potíže, ale nemůžu si pomoct, mám z jejich přítomnosti u nás dobrý pocit...

Leno,

o slovanských bozích, které uvadíš, jsem nikdy neslyšela. Můžeš mi sdělit, jakým způsobem ses s nimi seznámila?

Dle posledního sčítání lidu je u nás rodnověrců jen naprosté minimum. Desítky nebo maximálně stovky lidí. Může se to ale změnit v souvislosti s příchodem Ukrajinců na naše území.

Aleno Kar, svůj velký návrat (alespoň zde v Čechách) zažívají právě slovanští bohové, jak jsem si všimla, jdou do módy... Připadá mi, že o nich už ví každý druhý. A také Jungovské archetypy jdou do módy.

Osobně jsem se setkala jen s několika (mými) bohy a všichni mi vysvětlují nějaký aspekt "všeboha". Jsou takovými brýlemi, kterými se na něj dá alespoň na chvilku pohlédnout (aby člověk nepřišel o zrak, kdyby se zahleděl přímo do slunce). Nejvíc jsem se spřátelila s Houbohem, ten je nesmírně moudrý, učí mě hlavně ohleduplnosti, zodpovědnosti a harmonii a vysvětluje mi základní principy vesmíru. Jediné, co po mě chce, je moje důvěra (a tu já k němu mám), přestože mě nepředstavitelně přesahuje a nikdy z něj nepochopím víc než malé zrnko. Nejobávanější je pro mne Šalvějová královna. Ta po mne chtěla můj život, ale pud sebezáchovy mi to nedovolil a tak není mou učitelkou. Její lekce jsou o moci, nejspíš by byly velmi cenné a užitečné, ale já na to nemám... Nejblíž mě k sobě pustila Pralesní liána. Ta vyžaduje něco jako čistotu (uctíš ji ve svém těle půstem). Ta je nesmírně tvořivá a hravá, miluje vše živé, pestré, rozmanité a umožnila mi pobýt na pár vteřin ve Vševědomí... To byl obrovský a nesdělitelný zážitek, mám ho však už na celý život... S ní ale nemám moc příležitostí k setkání a také mám velký respekt, protože rozmanitost je v celém vesmíru a ona nemá problém seznámit člověka i s mimozemskými formami života. Na to možná ještě nejsem úplně připravená... Nejčastěji mě učí Hadí síla, ta vyžaduje vypnout veškeré posuzování, potom mi dává hlavně lekce z fyziky a propojuje různé souvislosti. Nejdůležitější věc, kterou mě učí je "přelaďování". Je to moc zajímavé, dá se tím třeba zmenšit bolest, nebo pochopit jiného člověka. Je jich ještě pár dalších, se všemi se setkávám po snědení či vypití rostlin (či jiných bytostí) síly. To je taková chemickobiologická technologie na setkání s bohy. 

Leno,

někteří bohové existují jen dočasně, ale jiní jsou vlastně nedílnou součástí té které kultury a tak budou existovat tak dlouho, dokud bude existovat daná kultura. Třeba součástí západní kultury jsou antičtí bohové, ti žijí v lidských myslích stále a možná zažívají svůj velký návrat. Jiné je to třeba se staroslovanskými bohy. Ti přežili jen mezi ruskými rodnověrci. I u nás existuje hrstka lidí, kteří je vyznávají. Ještě nedávno jsem s nimi byla v korespondenčním styku.

Aleno Kar, podle lenochodů je čas relativní a proto pro nás platí obojí - že Bůh stvořil lidi i že lidi stvořili Boha. Když chceš vnímat čas lieárně, může plynout oběma směry - i z budoucnosti do minulosti. Ale když chceš vnímat neexistenci času, tak právě Bůh tvoří lidi, stejně jako lidé právě tvoří Boha ;0). Zelené ještěrky jsou i u nás vzácný úkaz, to jsi měla štěstí, že se ti tak pěkně předvedla :0).

Leno,

včera jsem asi potřiceti letech viděla velkou zelenou ještěrku a to u nás na zahradě. Fascinovalo mě, jak krásně umí šplhat po kolmé kamenné zdi.

Leno,

podle některých mágů nestvořili bohové lidi, ale naopak lidé bohy a ti, když už existují, jsou tím, čím lidé chtějí aby byli.

PS: Omlouvám se všem : Bůh se rozdělil i do jiných věcí a bytostí než jen do lenochodů... Do nás si ulil pouze rozvahu. Mrštnost má v ještěrkách a do lidí vložil tvořivost, jak je vidět zde na Písmákovi. A tak si rozdělil své nekonečno do vesmírů, které tím pádem nikde nekončí. Kdybychom se spojili my lenochodi, dali by dohromady alespoň lenochodího Boha.

Lenochodi vědí, že Bůh byl, dokud se nerozdělil na spoustu lenochodů. Někteří lenochodi věří, že když se spolu spojí, dají Boha opět dohromady, ale zatím se jim podařilo dát dohromady jen další malé lenochody. Nejspíš by se museli spojit všichni lenochodi do posledního, aby se to podařilo. Lenochodi však také vědí, že čas je relativní, tím pádem neexistuje, tím pádem se minulost, současnost i budoucnost dějí všechny zároveň v jednom okamžiku, tím pádem lenochodi nikam nespěchají a tím pádem Bůh stále je.  Podnětné dílko :0) - tip.

Čím je člověk starší, tím více si přeje, aby byl, ale štve ho, že to není jisté. Všichni si činí naději, že možná se někdy někde narodí a nějaký ten čas v očistci přečkají. A pak jsou ti, co upřímně věří až do posledka a nemyslím, že by se cítili oklamáni.

Díky všem za pobyt.

enfant: a vo vo vo vo tom to je, upřímně, tu otázku jsem opravdu očekával:D

Nejsu. Nikdy jsem nebyl a ani nebudu

Kdekoliv shromáždí se dva nebo tři...

I když to bylo časově poměrně náročné, tak jsem tvoje dílo přečetl až do poslední tečky.

Jsem.