Ejhle člověk aneb co se mi honí hlavou

Lenochod, děkuju :)

Romane, děkuju :)

Skýpalův Diogenes měl ostrý jazyk v nesprávné době. V roce 1969. Proto byl umlčen. Dnešní mladí by se asi ptali: a proč? a za co?

Ale i v dnešní době je každý filozof propagující skromnost persona non grata. Každý přece v kapitalismu musí fungovat hlavně jako spotřebitel.

Jen škoda, že poezie nemá dnes ten správný marketing...

Díky. Pan Skýpala to píše dobře, ale připomíná mi to prózu. A ten Diogenes má opravdu ostrý jazyk. :) A to tvrdí, že věří jen tomu, co vidí na vlastní oči. :)

Jamardi,

posílám ti slibovaný úryvek ze Skýpalovy básnické skladby "Podzim s Diogenem":

Když se mu sešel malý houf posluchačů

obvykle pravil: volám pouze lidi

Nikoli ty o kterých praví Platón:

člověk tvor dvounohý bez peří

ploché nehty

Je vás snad málo již masařkám

a vosám k nerozeznání se podobáte

a místo tváře máte chtivý sosák?

Když začal kázat o zbytečnosti věcí

obraceli ta slova - žhavý uhel

a odlétli jak vrabci

z nechtného sousta

*    *    *

Když to pochopil

prosil všechny známé

aby mu dali zašít v rakvi ústa

a pohřbili ho tváří dolů

Aby ho někdo neuslyšel volat

že se chce ještě vrátit mezi živé

A dopsat dílo o Sisyfovi

Celá básnická skladba "Podzim s Diogenem" je také na internetu na www.v-art.cz/zonty/edice/r-4003/skypala_diogenes.htm.

Prómo,

dala jsem ti tip za to, že jsi ten citát pohotově použil.

Werich byl skvělý vypravěč, ale zároveň to byla osoba poněkud kontroverzní. Celá léta bydlel na Kampě v Dobrovského vile společně s Vladimírem Holanem, který jej nenáviděl. Hádali se, byli spolu na kordy, ale morálně z toho vyšel nakonec asi lépe Werich, který Holanovi, jenž byl velmi zvláštním způsobem nas indexu, tajně pomáhal.

Kdysi jsem jezdila v autě z jedním šterberským závodníkem, který Ecce Homo několikrát absolvoval. Byly to nezapomenutelné zážitky.

Nejen ejchuchú, ale i jiná zvolání jsem slyšela od starších lidí, kteří prožili válku a různé jiné. Možná se inspirovali  právě Werichem. Vlastně určitě ano, co se týče konkrétně lidí, které jsem znala. To je věc volby, někdo třeba brečí...

Alenakar, děkuju :) Jestli tu báseň seženeš, ráda si ji přečtu, jsem na ni zvědavá.

Ovšem "Honzíku, ejchuchú, tvůj táta." je totální zen, něco takového bych chtěl umět vzkázat dceři, až přijde můj čas... a nebude to dlouho trvat, obrysy tohoto světa mizí už teď, jako vybledlá malba na zažloutlém plátně...

Prómo,

závodní trať Ecce Homo není "někde u Slezska" ale neodddělitelně souvisí s městem Šternberk. Jezdí se tam závody do vrchu a to už od roku 1905. Tato trať byla populární už za první republiky a pak třeba v sedmdesátých letech, kdy byl kousek za ní sovětský tankodrom.

Ale tvá improvizace je zajímavá a dávám ti za ni tip. 

Jamardi,

tento tvůj příspěvek považuji ze svého privátního hlediska za velmi zajímavý. Připomenul mi básníka Augustina Skýpalu, se kterým jsem si nějakou dobu dopisovala. Napsal sbírku "Podzim s Diogenem", jejíž sazba byla v roce 1969, kdy měla vyjít, rozmetána. Jedna báseň v té sbírce popisuje přesně onu epizodu s kohoutem. Neznám tu báseň zpaměti, ale do příště ji pro tebe seženu.

...Možná, že v Pilátově výroku bylo něco výsměšného. Při pohledu na zmučeného Krista chtěl asi říct svým výrokem: podívejte se, je to jen človíček. Žádný bůh.

Alegno, bixley, děkuju :)

Je težké definovat, co je to člověk. Často se ve chvílích, kdy se lidská bytost chová krutě, říká, že je je to zvíře. Ale zvíře se takto chová jenom když má hlad. Člověk to dělá často nezávisle na svých skutečných potřebách, jen z touhy hromadit majetek.

Neuhodnu, ale, jak říká jeden známý: Pánbůh nás má všelijaký. 

Ivi, Odpoutaný Prométheus, děkuju :)

Co mě pořád mažete, zmrdi

Odpoutaný Prom. ano, Fimfárum jsem četl

'...Stal se absolutním mistrem světa všech závodů a všech kategorií. Jezdil rychle a ještě rychleji, ale čas ho všude dohonil. Stárnul. Až jednou jel závod do kopce, zvaný Ecce homo. To je taková strmá silnice plná zatáček tamhle někde u Slezska. Vedl hned od startu. A jak tak jede, jistý vítězstvím, přemýšlí. A napadne ho, že je to divné jméno pro silniční závod. Ecce homo. Není-li to vůbec latinsky? A také že ano, to přece znamená Ejhle člověk! Dal nohu z plynu, zpomalil a zastavil. Frnk, frnk, míhaly se kolem něho závodní vozy, které ještě před chvilkou měl daleko za sebou. A už přijeli mechanici z jeho depa, co prý je, co se děje, porucha? Chvilku se na ně díval nechápavě, neodpověděl, vystoupil a šel. Šel domů. Pěšky. Celou cestu přemýšlel: Jak vlastně vypadal tatínek? Jak vypadají lidi? Jak vypadá svět? Tolik let jsem jezdil závratnou rychlostí, že svět byl pro mě čmouha, která letěla kolem mě. Krajina čmouha, a člověk tečka v dálce, která se rychle přibližovala a uskočila před mým strojem. Safra, to jsem ten život rychle projel. A došel domů. Hned jak ho uvítali, ptal se po tatínkovi. „Čekal na vás, pane králi, až jednou odpoledne tamhle pod hruškou usnul a už jsme ho neprobudili. Poslali jsme vám telegram, ale nemohli vám ho doručit, jezdil jste tak rychle, že vás pošťák nikdy nedohonil. Něco vám odkázal, leží to v ložnici na posteli.“ Byla to krabice od cukru a v ní klobouček se sojčím pérkem, vytržený list z notesu a na něm královou rukou: Honzíku, ejchuchú! Tvůj táta....' - Jan Werich: "Král měl tři syny".

dievča z lesa, Milane, Nami, díky  :)

Radovane, o tom, že by Díogénes holdoval alkoholu jsem nic nečetla. Ale píše se, že vyznával střídmost a neměl rád závislosti, tak bych řekla, že spíše nepil.

Ireno, jsem ráda, že tě to zaujalo. :)

Norsko, kdybys to tvrzení měl aspoň nějak potvrzené, podložené. Mohlo by to znamenat víc než kravinu.

Nic novýho. A ten jeho street art, dobrý, ale taky nic novýho. Normální opilci

"Hledání člověka" jako nadčasové téma. 

Pěkně, Jarmilo.