báseň je pes co neštěká v poledne (soused 2)

Pětře, když čtu, jak jsem ho přetlumočila, tak určitě je...díky moc! Třeba se jednou dozví, že mi byl inspirací...:) 

Silenko, Jani, opětovný dík!

Hlavně, žes to, atkijko, ve zdraví přežila. Myslím, že nejde ani tak o jakýsi etický problém sledování zpráv z prolhaného pohodlí, který zmiňuje Janina6, jako o konkrétní formu zpracování. A to už je jedno, zda se básni daří být optimálně esteticky uhlazená, nebo naopak vzbuzovat odpor, obojí je role, jakou může mít, otázkou je, oč autor usiloval a usiluje, čeho se snaží docílit. Pravděpodobnost, že se spolehlivě trefí do vkusu všem, je minimální. Úkolem autora je vybrat si, co si se svým textem počne. Zahodit, stát si za ním, přepracovat, vše na autorovi.     

"pro mě stále zůstává nejpodstatnější prvotní impuls, kdy se souhrou okolností na válečném (byť suše, pohodlně televizním) pozadí událo něco překvapivého, smířlivého i úsměvného" - takhle jsem to při čtení cítila, říkáš to přesně, mě nenapadala ta správná slova. Pro mě skvělá báseň. A kdo si nechce přiznat, že sleduje zprávy z pohodlí obýváčku (což samozřejmě neznamená, že s ním vůbec nehnou), lže sám sobě.

Co napsat k tak obsáhlým komentářům... Všem vám samozřejmě neskonale děkuji, protože můžu být ráda, že ten text stál za to být brán, rozebrán, přijat, či odmítnut, ale podnítil cosi jako zájem a už to přijímám jako velmi příznivou zprávu. 

V první chvíli, kdy to začíná na textem vřít, příčí se použití analogií, vyvolává nevolnosti se mi s ním chce samozřejmě mrsknout do koše. 

A později se chválím, že jsem neměla čas to udělat. Neboť pro mě stále zůstává nejpodstatnější prvotní impuls, kdy se souhrou okolností na válečném (byť suše, pohodlně televizním) pozadí událo něco překvapivého, smířlivého i úsměvného. Soused, kterého jsem měla za suchara (včetně jeho paní) si přikráčí zazvonit v nedělní poledne, aby se mi omluvil, že jeho velcí hafani tak děsně řvou a doráží na plot pokaždé se u nás něco hne... Mám taky psa, takže to až tak neřeším, je to hlavně jeho boj... A donese víno a tak pěkně se rozvyprávěl... a člověk zjistí, že je vlastně docela fajn a dá se s ním příjemně povídat. A dokonce obdivovat i tu jeho dobrotu a odvahu vzít si k sobě psy s takovým pohnutým osudem. 

Příběh zůstává, třeba jen pro mou dílničku a posun dějů a vztahové vnímání a vysvětlení některých otázek. Každopádně jsem měla jednu z těch hezčích nedělí, co jen mohou být. 

A co se týká zpracování kulis - něco jsem už minimálně upravila, kulomet asi taky zmizí... ale ten kontrast mír/válka(byť z pohodlí obýváčku) bych ponechala. Stejně tak malinko vyplývající povrchnost... sledovat z dálky, soucítit s ukrutnostmi, ale jako někdo, kdo nezažil v přímém ději(i když jsem si taky kdysi prošla...no), komu nešlo o život. Jinak to nedokážu. Jen pomoc materiálně jako mnoho jiných lidí. Aspoň...nějak...

Takže ještě jednou všem velice děkuji a přeji hodně slunce do zasněženého úterý. 

Vše, co bych napsal já už tady je...

Takové pokračování "příběhu" z básně Soused jsem nečekala - a potěšilo mě.

yss, aj, nerada bych s řízky usmažila ještě i autorku, ale musím oponovat, jsem totiž pozitivisticky nadopována (jaký nešvar!) a tyto samotnou autorkou mi/nám podsunuté informace mě v úvahách asi nechtěně podporují. Kdepak mimo komfortní zónu, zde se spíše jedná o návrat k některým původně autorkou zpracovávaným tématům, ehm, řekněme obyčejného domácího prožívání a přežívání. Básní z příslušného ranku tu autorka má opravdu dost, malé cykly, příkladem Pozitivní, Jak je dlouhé mezičasí (snad s názvy moc nekroutím). 

Jiná autorčina kolekce Návod na použití světa, kterou se v posledním čase zaobírala, je totiž notně okrasná. Sama autorka vysvětlovala svůj záměr přibližně coby uchopení výzvy, a sice že o složitých věcech a trablích se píše samo, kdežto o krásných vlastně těžce. Což si tak úplně nemyslím, neboť poezie byla oficiálně okrasná až do Květů zla až až, že.  

Ale ať se vrátím: My už se o tom kdysi s autorkou rozepisovaly, její rukopis vykazuje např. inklinaci ke genitivní metafoře a specifickému typu větné výstavby verše, který bych ráda solidněji pojmenovala, kdybych neměla více chuti na řízek. Občas se mi tedy již přihodilo, že jsem si texty vykládala po jazykové stránce právě přijetím autorčina rukopisu za hotový a neproměnitelný, jakkoli s ním ne v každičkém okamžiku esteticky souzním. 

Snad se autorka potřebuje trochu rozcvičit pro starou hru, kterou již ovládala, ale i tak, přála bych si, aby mi ta báseň prostě nedrhla aspoň na jazyku: netřískal se mi jazyk o jazyk (nemíním zvukomalbu, ta vždy na vysoké úrovni). Vyladit -- a uměla bych být echt náročná: trošku zapracovat vedle dojímavého momentu ještě problematický rys jisté okoralosti v nás samých.

Tvůj pohled je cajk, snad i osvobozenější než můj a uvolněnější: míním na malé přesplůtkové konflikty, lze přičíst mé obligátní přemrštěnosti. Nicméně stran obsahu i tak mám dojem, že již bylo vzorně usmaženo, a tudíž zasednuto a započato rýsování nožem po talíři: zde se ozývá zvonek. Viz tělo textu.    

Silene-tie tvoje komenty a postrehy sú božské /bez akejkoľvek irónie /Baví ma odkrývaníe vrstiev,ktorými konfrontuješ svoj pohľad a otázky smerujúce až pod hĺbku textu.Nedokážem identifikovať nuancie českého jazyka,ani tie možno až veľmi špecifické prostriedky pri práci so slovom,ale keďže tvoj pohľad na text mi prišiel zaujímavý,skúsim svoj pohľad čitateľa.Neohaňala by som sa ideológiou,ostala by som pekne na zemi.Obsahovo mi to vychádza na nedeľu,kde vzhľadom k domácim prácam,ide poézia bokom / horia rezne, zvonček sused si zmyslí práve vtedy nástup na zmierovaciu víziu,nezabudne sa pochváliť dobrým skutkom,veď načo ho robil,keby sa tým nemohol chváliť však..a potom zasa sa vrátime do obdobia ľudskej izolovanosti,kde si prehodíme pár zdvorilostnych fráz../ Text som si nespájala s predch.textom,takže sekundárny zmysel mi asi unikol.Posla mňa autorka na pozadí ozajstného konfliktu,vykreslila "dôležitosť" tých malých vojen.Mne to prinieslo aj iný pohľad .pindame a zaoberáme sa vojnovým scenárom v pohodlí komfortu nad poschodiami rezňov../malichernost,pokrytectvo../text samotný mi prišiel oslobodený od lyriky /čo ja osobne napr.môžem veľmi / ..celkovo si myslím,že autorka možno išla do rizika -prave tým úplne civilným štýlom. Toľko z môjho pohľadu.

Ještě uvádím, že cítím zadostiučinění, potkávám-li autentická vyjádření poeticky zdatných žen (i mužů), zkrátka autorů, kteří dávají najevo , že destruktivní primitivismus pro ně není akceptovatelným. 

Po projití předchozích dvou textů doplňuji, že z časosběrného hlediska asi autorčin pohled chápu, přesto nevím, jak se vlastně vyrovnat s kontrastem, kdy jsme schopni při zpravodajství konzumovat a zároveň se dojímat nad zvířaty a lidmi z útulků. Proč to lidská mysl vůbec dělá? Nechci sem podsunout moralistickou linku vhodné/nevhodné, jde mi o formu zpracování, kde se láme hranice ne/akceptovatelnosti.  

Ta s kříži byla akorát, akorát a dost, tam se balanc autorce povedl, rozeznatelný rukopis, provázání s lyrickou přírodní linkou.

Často přemítám, kterak se proměňuje přijetí v čase. Za nějaký ten pátek může být na text pohlíženo méně zachmuřeným okem, příznivěji. Důvod k jeho zahození jistě není, avšak asi citlivě s prezentací. Řekla bych.  

Mám obtíže s obrazy typu: sytící mise a tykavá slova, jakkoli právě ony vykazují charakteristické znaky autorčina rukopisu, přesto bych je uvážila. Možná ještě verš zdraví můj údiv dárkovou taškou se mi zajídá jako přílišné sousto. Přítomno četné procento verbálních substantiv, možná i na ně zkusit dát pozor, trochu je zředit, zejména nepoutá-li je k textu závazek rýmu (nějaké ovšem zaznívají). Olej a pálení mi připadne až trpně trefné, bohužel, tak tomu jest, dojem z rozdavačné nálady stáčí se mi ale k psiskům. Jistěže spodoba přinuceného člověčího jedince by tu byla, upřímně říkám, na mě je téma válečného konfliktu příliš, skoro nevím o komkoli, kdo by u nás důstojně zvládl, čím více zoomuje, tak. Vždy na hraně, jen tak tak, pokud vůbec a vlastně mi až doposavad přišlo, že se jedná daleko spíše o vyrovnávání se autorů s vlastním, zcela oprávněně kypícím psychickým odporem. Důvod k psaní je to legitimní. A zákaz pokoušet určitě nevydávám. 

Já bych si moc nezahrávala ani motivicky, i když je pravdou, že podprahově se tak jistě dít může. Komukoli. Příčinou snah nezahrávat si je potom konkrétně u mé maličkosti vědomí obřího rizika překročení míry.  

Není mým cílem autorce ublížit, jen ukázat, jak jen svedu, nad čím ohrnuje čenich můj poetický čich.   pozor: z+pod = zpod

Měla bych ještě poctivě projít původní básně, jež držím v patrnosti, ovšem ne do precizně ukotvených detailů.

Na mě to působí jako první náčrt. Nápad, kde jednotlivé komponenty ještě nejsou vnitřně propojeny. Zapojení televize (Moravec, štěkání kulometů), přípravy večeře atd znám už víc jak 10 let z básní jiné básnířky. Je to moderní kulisa bez ideologie. Obávám se, že Umakartový umělec četl příliš rychle. Nebo já?

Přijde mi to přesně takové, co bych označil termínem: "srozumitelná poezie", poklona.

Chlapi chtějí tebe, čtenářky tvoje básně. ;-) (samozřejmě ne pouze ony)

Díky, Iri, příjemná překvapení jsou pro člověka jako životabudič...

Aleši, já, to víš...zvyk je železná...:), díky za čtení

yss, děkuji Ti za komentář, moc fajn číst...

Civilní a srozumitelný příběh, s nímž se lze snadno ztotožnit...

a sousedovi budiž chvála za jeho mírové aktivity.

"Jednoduchú skutočnosť dokáže autorka previesť do jazyka spôsobom, ktorý pôsobí ako preklad z reality do poézie. " V tomto prípade naozaj veľmi gustovná, nenásilná ,ale veľmi zručná a premyslená práca so slovom,reflektujúca k zamysleniu

moravec? na to se ještě někdo kouká? :o)