Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMalá mořská víla aneb jak to bylo dál
Autor
lapezka
Když se mocný král moří rozloučil po svatebním dni se svoji nejmilejší drahocennou dcerou, daroval jí obrovskou lod´ která nesla její jméno. Chtěl, aby se mohla plavit po všech oceánech světa. Kdykoli vyskočit a plavat se svými sestrami a vodními kamarády. Princ byl z velkolepého daru nadšený. Nechal si ušít námořnickou uniformu se zlatými knoflíky na kterých se blýskala krásná tvář jeho královny Ariel a stal se z něj kapitán. Studoval mapy a těšil se až bude objevovat tajemné ostrovy a ochutnávat cizokrajné ovoce, koření a bobule. Spatří zvířata a rostliny které zná jen z učebnic. Na lodi zaměstná muže z podzámčí, aby měli zlaťáky na opravu obydlí a jídlo pro děti. Ariel se to vůbec nelíbilo. Měla o milého velký strach, aby neztroskotal při velké bouři, jako tenkrát, když se spatřili poprvé. Prosila tatínka, aby jim dopřál klidnou plavbu. „To víš holčičko, pokusím se, ale na počasí jsem moc malý pán, nezabráním bouřkám a tajfunům.“
Ariel by se také ráda plavila, ale čekala princátko.
Přišel den slavnostního odjezdu. Ariel loučení oplakala. Princ jí slíbil, že až se děťátko narodí, bude dávno zpátky a každý den si budou posílat dopisy po poštovním holubovi.
Ariel každé ráno zpívala na nejvyším zámeckém balkoně a sledovala dalekohledem širé moře.
Čáp už přiletěl a loď v přístavu stále scházela. Aby si Ariel ukrátila čekání pořádala plesy, koncerty a ráda si zazpívala s celým orchestrem, jako to dělávala v podmořském světě.
Jednou se na plese zjevil zlý čaroděj, přestrojený za sluhu. Ariel si hned všimla jeho čertovského pohledu. Lekla se tak, že jí při zpěvu přeskočil hlas.
Chtěla upozornit stráže, aby ho vyvedli, ale najednou se po něm slehla zem. Po koncertě se šla podívat na spící princátko. Kolébka byla prázdná a z otevřeného okna zavál ostrý ledový vítr. Zděšením vykřikla a v momentě byl celý zámek vzhůru nohama. Všichni muži osedlali koně a vydali se princátko hledat.
Náhle k oknu komnaty přiletěl poštovní holub. Ariel myslela, že je to zpráva od milovaného manžela, ale na lístku stálo: Vrátím ti syna pod podmínkou, že mi budeš v mém temném hradu zpívat. Podepsán: čaroděj Guter vládce všech temnot
Ariel úlekem omdlela. Komorná jí pomohla na lůžko a spala dlouhé dva dny. S osudem smířena napsala čaroději dopis, že přijímá jeho podmínky. V tom se zahleděla z okna a na blankytném moři zářily bílé plachty. Radostí se rozběhla k přístavu. Ani nečekala až lodníci loď uvážou a hbitě naskočila na palubu. Princ byl šťastný, ale po chvíli Ariel plakala. Pověděla co se stalo. Princ chodil po palubě sem a tam. Dumal jak čaroděje přelstít. Lodníci zatím vykládali vzácný náklad a náhle mu to došlo. Když se plavili do Benátek, princ pořídil na tržišti obrovskou hrací skříň. Chtěl jí darovat svému prvorozenému synáčkovi. Napadlo ho, že vyšle Ariel za čarodějem a bude mu celou noc zpívat. Až bude noc přistaví lokajové ke komnatě žebřík, vylezou z hrací skříní do komnaty a Ariel uteče i s princátkem. V prázdné komnatě zůstane jen otevřená hrací skříň. Jak si to vymyslel, tak také učinil. Když se ráno čaroděj probudil, slyšel přes dveře krásné melodie. Zaklepal jednou, dvakrát, třikrát, ale nikdo neotvíral. Rozloben vtrhl do komnaty, uklouzl na čerstvě navoskované podlaze a spadl rovnou do hrací skříně. Víko se průvanem zavřelo a čaroděj poslouchá melodie ve skříni dodnes.
Princ slíbil , že už nikdy na dlouhou plavbu nepopluje. Jen na radostné projížďky s princátkem a dvořany za slunečného letního počasí, aby si Ariel mohla zaplavat a setkat se i se svou podmořskou rodinou.