Na schovávanou

 Zatímco otec se prokousával druhou polovinou pracovní směny a matka vyrazila na nákupy, Petřík zůstal sám doma. Nudil se. Chvíli se díval na televizi, chvíli listoval v knížkách, ale nic ho nezaujalo natolik, aby nudu zahnal. Nakonec se rozhodl, že si zahraje na schovávanou. 

 Začal tedy přemýšlet, kam by se mohl ukrýt, aby jej rodiče co nejdéle hledali. Nejprve se zkusil schovat do lednice, zima ho však rychle donutila vylézt. V akváriu mu začal velmi brzy docházet vzduch, v pepřence bylo zase málo místa a černý prášek nutil ke kýchání. Nakonec se Petřík stulil v ošatce, přičemž se začal tvářit jako tmavý chléb. Poloha to byla, pravda, nepohodlná a namáhavá, ale chlapec se zatvrdil, řka: \\\"Vydržím, vytrvám, vyhraju!\\\"

 Asi za hodinu se vrátila Petříkova matka, vešla do kuchyně a začala vybalovat nakoupené potraviny. Podivila se sice, kde se vzal celý čerstvý, ještě teplý pecen chleba v ošatce, ani v nejzazším koutku mysli ji však nenapadlo, že je to její syn. Uložila nákup, uvařila si kávu a dopřála si dvacet minut odpočinku. Petřík mezi tím stále ležel v ošatce, tiše se usmíval a myslel si: \\\"Vydržím, vytrvám, vyhraju!\\\"

 Odpoledne pomalu plynulo, přiblížila se hodina otcova návratu z práce. Petřík se už nemohl dočkat. Chtěl napálit tatínka stejně, jako se mu to povedlo s maminkou. Konečně se otevřely dveře, do bytu vstoupil znavený otec a políbil svou ženu. \\\"Kde je Petřík?\\\" zeptal se. \\\"Netuším,\\\" odpověděla matka, \\\"nejspíš zase někde běhá venku s kamarády…\\\" Petřík, který samozřejmě všechno slyšel, měl co dělat, aby se nahlas nerozesmál. Musel si dokonce nacpat do úst pravou nohu až po koleno, než se mu podařilo zatlačit smích zpátky k bránici.

 \\\"Mám hlad, dones mi, prosím, večeři, drahoušku,\\\" pronesl otec, sedl si ke stolu a čekal, až bude obsloužen. Byl totiž zastáncem tradičního pojetí rodiny. Matka odběhla do kuchyně, vyndala z chladničky máslo, sýr a uzeninu, narovnala vše na talíř, přiložila k tomu ostrý nůž, do druhé ruky popadla ošatku s chlebem-Petříkem a nesla jídlo ke stolu. Položila talíř i ošatku před manžela a popřála mu dobrou chuť, načež se ještě vrátila do kuchyně pro láhev piva a sklenici. Poté se posadila naproti otci, aby mohla pozorovat, jak mu chutná. A tatínkovi vskutku chutnalo. Vložil si do úst kolečko salámu jen tak pro chuť, labužnicky uždibl kousek sýra, nakonec uchopil nůž a ukrojil si s ním pořádný kus chleba, jak se alespoň domníval. Bolest, kterou Petřík pocítil, byla bezpochyby obrovská, ale chlapec jen zatnul zuby do nohy stále vražené v ústech a mlčel. Za žádnou cenu se nechtěl prozradit teď, když už tak dlouho vydržel být schovaný. Mlčky trpěl.

 Otec měl hlad jako celá smečka vlků. Stále si ukrajoval další a další kousky Petříka, mazal je máslem, pokládal na ně salám i sýr a jedl. Občas sousto spláchl douškem piva. Konečně snědl vše, co mu žena předložila a s plným břichem se odpotácel do křesla sledovat zprávy.

 Kolem deváté hodiny už si oba rodiče začali dělat o chlapce starost. Když se Petříka nedočkali ani do půlnoci, zavolali na policii. Avšak ani po týdnu pátrání, vyptávání se příbuzných a chození ulicemi po synkovi nenalezli jedinou stopu. Inu, vydržel, vytrval, vyhrál…