Balkón

Díky, pa :)

Moc milé a překvapivý závěr pa

Zeanddrichu,

akce"poezie v ulicích" byla i v našem malém městečku, dokonce i před knihovnou, ve které teď jsem. Lze si představit něco trapnějšího, než takhle se vnucovat?  Jestliže jsem na Písmáku, předpokládám, že zde nějací zájemci o poezii budou. Ale v ulicích?

Výplň bývá nejlepší třeba v zákuscích, je třeba jich konzumovat co nejvíc (obrazně řečeno)

To Alenakar:  musím říci, že v Brně docela byla poezie v ulicích (rozhodně tedy více, než to vidím v Praze :) )

(dokonce jsem, v předminulém desetiltí již, nafotil brněnskou fotosérii s názvem  Poezie v ulicích) :) 

(( ...)).

Výplň (náplň?) života je někdy přímo tím ..nejlepším výsledkem..

Takže při titulcích si hodně lidí (snad většina?) rozhodně nemusí klást otázku „k čemu to tu celé bylo" :) 

Díky, já zas moc ne, za mě pracovala fantazie. :-)

Jenže k čemu to je, když život přichází se závěrečnými titulky. - hezký obraz

Staré lidi a jejich myšlení znám dost důvěrně, takže je mi to blízké. Dobře zkratkovitě vyjádřeno.

Inu - poezie už dnes klesla na úroveň slabomyslné zábavy jako je třeba "slam poetry". Taky jsem ve městě zaznamenala kandelábry oblepené básničkami pod jakýmsi heslem POEZIE DO ULIC! nebo POEZIE ZPĚT MEZI LIDI!   Medvědí služba poezii, řekla bych.

Já znám nějaké historky od kolegyně, dělala sport vrcholově.

S těmi básníky souhlas, i kdyby, tak uživit se tím prostě nedá. 

Já, nebo moji svěřenci, když jsem dělala trenérku, jsme se vždy dostali maximálně na kraj. Moji svěřenci tam stáli i na bedně ale nikdy ne úplně nahoře, takže "republika" vždy pro mě byl nesplněný sen.

Profesionálně lze dnes dělat jen textaře nebo spisovatele.  Profesionální básníci podle mne vymřeli v sedmdesátých nebo v osmdesátýchj letech dvacátého století.  Minulé režimy, a to včetně toho protektorátního, totiž platili některým významným básníkům rentu, třebaže tito pánové ani nic nevydávali. Takováto praxe fungovala už od Rakouska třeba i u hudebních skladatelů.  Z dnešního tržního hlediska to bylo velmi zvláštní mecenášské pojetí kultury.

Já to mám jednoduchý, sportu se věnuju, ale k závodní úrovni jsem měl vždy dost daleko, myslím si, že se psaním je to jiný, byť profík samozřejmě nejsem, ale naštěstí nemusím ztím končit kvůli věku ;-)

Sport se dá dělat i rekreačně. Také poezie se dá psát rekreačně. Já jsem se v poezii vždy honila za výkony. Asi to byl zlozvyk ze sportu.

no, to já nezpochybňuju, taky mám známé mezi sportovci, sám taky sportuju, vím, že skoro každý, kdo se sportu věnuje intenzivně, má zdravotní problémy (kolena, ramena atp.)

To si člověk nevybere... ;-)

Dneska ano, (asi) naposled...

;-)

Biskupe,

celý život jsem prožila mezi sportovci. Nešlo sice o vrcholový sport, ale o soutěžní ano. Mohu tě ubezpečit, že vrcholový sport rozhodně není zdravý. Je patrně škodlivější než alkohol a cigarety. V posilovně jsme měli heslo "vrcholovým sportem k trvalé invaliditě". Pokud děláš nějaký sport soutěžně, musíš dřít a dřít a dřít(pokud náhodou nejsi nějakou genetickou hříčkou přírody) a když neustále "jedeš na max", moc vysokého věku se nedožiješ. A to raděj nemluvím o "bobulích".  

Tak se mu to dneska podařilo. :)

:) :) :) Tip a.

:-)

jenom opravdový komik si dá do titulu dvakrát "moudrý" :D

La comedia humana... ;-)

hm, hm, jo ten závěr, tragikomedie života, jak se říká

No.. ono je to tak nějak možná daný osudem nebo čím... 

Když si vezmu profi sportovce se skvělou životosprávou, třeba Jana Novotná, která se chudák nedožila ani padesátky... 

Lidé si kladou otázku, kolik let by se třeba dožil Winston Churchil, kdyby nepil a nekouřil.  Možná by byl ještě mezi námi, stejně jako ta stařenka - somračka z domova seniorů. Ale je to opravdu tak? Cigarety a alkohol u některých lidí zahánějí stres. Asi platí, že všeho s mírou.

No,  pak že cigareta zkracuje život o 5 minut. ;-)

Spousta literárních děl by bez nich určitě nevznikla, i když kafe je větší povzbuzovač, to říkal už Balzac ;-)

Znám poctivé kuřáky, kterým je přes osmdesát a taky znám spousta mrtvých kuřáků, kteří nás opustuli po padesátce. Asi před třemi lety mě vždy u popelníku před vchodem domova seniorů vítala stařenka somračka otázkou, jestli bych pro ni neměla cigaretu. Asi stokrát jsem jí opakovala, že nekouřím, což ona ovšem díky demenci ihned spolehlivě zapomněla. Dožila se však velmi vysokého věku...

:-)

já s tím osobní zkušenost nemám, ale tohle je ještě generace poctivých kuřáků... ;-)

Trošku mě to rozesmálo. Chodím za matkou třikrát týdně do domova seniorů a to první, co mě vždy uvítá, jsou kuřáci na vozíčcích u popelníku vedle vchodu. Vstupuji vždy do oblaku modrého dýmu a velké skleněné dveře na fotobuňku mě pustí dovnitř jako popovou hvězdu v oblacích dýmu. Ještěže mám na ústech a na nose povinný respirátor!