Krev

Jak rudý pramen....ONA tady byla

to když mne má matka uvedla v tento svět.

rudá barva krve tvář mi obarvila.

Já náhle zjistila... už nemůžu zpět!!!

Na chvilku zmizela.

Pak vytryskla znovu.

Jako na semaforu červená.

Přicházela vždy, když byl měsíc v novu

někdy též tekla z rozbitého kolena.

Pak po dlouhém čase, v lese na jehličí

rudá žhnula zase, když podlehla jsem chtíči.

Jednou však nepřišla.

A já se strašně bála.

Jsem hodna ustát zázrak zrození?

Život ve mě roste, než jsem se nadála.

Mám někoho přivédst v toto vězení?

Mám snad právo zabít?

Na rukou mít rudou?

Jak lidé trpěli pod hvězdou krvavou.

Já stará pařmenka nejspíš pojdu nudou.

A nebo zhynu únavou.

Človíčku, prosím.

Buď snad radši mužem!!!!!

Ten cestu životem snáze si proklestí.

Já jednou vyschnu.

Jak stará vrba.

Nebude již krve.

Tedy bolesti...