vzpamatuje

Paráda

podle mě paralela s válkou nutně vystupuje z pozadí a splývá, ne, přerůstá zahradní motiv naléhavostí, která se váže na hemoglobin a koluje tak navzdory perklíčům tělem...

kultivovane napísané. dokáže zasiahnuť *

Jen technická - slovo "superorganismu" coby finální výraz celé básně celek jakoby zvukově tříští. Anebo jinak, čistě pocitově - je díky němu moc těžká na čumák - a přepadává.

hrkačky*

Moc díky za komentáře. 

Jojo, válka mě ovlivňuje dost výrazně,  ale snažím se nedávat tak najevo,  opravdu snažím,  schovávám ji do zahrady a ona tím asi trpí 

Pěkná jarní dávka, moc ráda to čtu. Tip a.

bezva

(napoprvé neúspěch s vkladem komentáře, přičemž ztracený byl asi trochu lépe sestaven)

Aktuálně mi nejvíce přisedly titulní vzpamatuji, dále ztráta a předtím. Ryze subjektivně velmi oceňuji oproti předchozím sériím méně zdramatizované, naléhající motivy; jakkoli přicházejí jistě oprávněně, přesto mám tendenci zahradní básně vnímat stále jako především zahradní (nehledě na autorský záměr) a ne jen okatě analogické s válečným konfliktem, a tehdy bývá ona intenzita na mého čtenáře přílišná. Nedaří se mi jev, který trápí mou mysl po technické stránce věci, úspěšně pojmenovat, a tak šlohnu Petru Onuferovi: mnohdy obtížná balanc v českém kontextu.   

mne to naopak evokovalo prepojenie na aktuálny stav /U/..záhrada ako územie,predátori,zmluva,včely ako obyvateľstvo/.. pričom autorka to podala veľmi prirodzeným spôsobom "opravy"záhrady..aspoň toto som v Tom našla ja.Sympatické akou ľahkou a premyslenou prácou so slovom si dodala textu hĺbku..

zajtra pokračujem s  deburinovaním...

Já jsem po dočtení vysílený určitě nebyl. (lehce pulcovitý smajlík)

Nebude to stejné, ale stačí, že se vrátí život.

Krásný. Strouhy a Hrkačky nejvíc. Dík za vzpomenutí na jaro.