Miluji Tě.

"Slečno, vy jste ta jedna jediná a žádná jiná na světe než vy, a přitom to vůbec nejste vy, že by tohle bylo lidský ? Že by každá byla ta jedna jediná ? To by se mně totiž strašně líbilo...

Na poplach mi v hrudi zvoní,

jen proto, že vy jste tu,

není-li tu ta, kterou mám tak rád,

tak mám rád tu, která je tu.

Na komety žhavém chvostu,

ve sladké hořím muce,

líbat nelze-li líbeznou tu ruku,

tak líbám ruku při ruce.

Jak motýl v letu,

od květu ke květu,

já přelétám z retu k retu,

není-li tu ta, kterou mám tak rááád,

tak mám rád tu, která je tu.

Když potkám plavou a zas zblednu,

a po černé oči zvednu,

od zrzavé se nehnua podlehnu.

Štíhlé a sošné vítám,

oblé však nezamítám,

všem tvarům možnost skýtám,

v tom lítám.

Na poplach mi serdce zvoní,

zvoní jako popelář,

laskat nelze-li laskavou tu tvář,

laskám tvář,

jíž jsem tváří v tvář.

Jediná je láska moje,

ať si žije,

kde si je,

když není na dosah její hebká šíje,

šije se mnou jiná šíje.

Pro Káču já pláču,

za Zuzanou skáču

a dívčí jména si pletu,

není-li tu ta,

kterou mám tak rááád,

tak mám rád tu, která je tu!" - Jan Werich