Řeka

Afrodito,

díky za chválu a za hvězdičky.

moc pěkný ***

Hmmm... řeknu vám, přátelé mí rozmilí, ponejvíce literární, že dnes mi je fakt dobře, a proto si dovoluji pospávat na vavřínu dobře vyko(v|n)ané práce. Tak dlouho jsem co kulhavý kovář sám do sebe bušil kladivem svého úsilí, tak dlouho jsem se žíhal ve výhni vlastních emocí, až jsem sám ze sebe ukoval klíč, ohnivý a živoucí, padnoucí přesně do jedněch určitých dveří... a teď budu spát, tři dny a tři noci, a možná se mi bude zdát o jedné dvoubarevné kočce z Majuly, která se při lovu na myši amatérsky zabývala něčím podezřele podobným filozofii...

Leno,

možná by se takto(jako "filozofická") dala označit už zítřejší básnička Islandské blues. Je jen zdánlivě pouze romantická. Je o plavbě bez kompasu.

Dnešní básnička (Pěkný den) je spíše psychologická. Inspirovala mě k ní hádka dvou sousedů, kteří se v neděli hádali přes plot o válce na Ukrajině. Dnes rozumí geopolitice každý zahrádkář.

Aleno Kar, básně s filozofickou tématikou? Sem s nimi, to je to pravé lenochodí! :0)

Proč bych tě měla ohrožovat mačetou? Neublížila bych ani liáně a ty jsi samorost.

Radovane,

moc děkuji za tip i za výběr.

Přirovnání lidského života k řece jistě není nijak zvlášť originální, ale přirovnání konce života k deltě řeky Okavango možná tak trochu originální je. Delta řeky Okavango je totiž nejenom drsnou divočinou, kde se savci ze savany učí životu v bažinách, je to především bezodtoká delta. Řeka se vsakuje do pouště, mizí v zemi a odpařuje se.

Dimethyltryptamine,

trpíš stihomamem. Nikdo tě nepronásleduje a nikdo se do tebe nenaváží. Tvé provokace jsou totiž málo účinné. Pokud chce být někdo (hlavně) provokatérem, musí umět provokovat. Dnešní čtenář je už zvyklý na ledacos , je otrlý a otupělý. Probudit jej z letargie je uměním.

5-MeO-DMT,

v mých očích je skutečným umělcem Leonardo, nikoli Vincent van Gogh. Má ale smysl se o tom hádat? Vincent se zase hodí k modernímu nábytku. Kdo si ho chce pověsit nad postel, ať si ho tam pověsí.

Žijeme na třžišti a úvahy o tom, že umělec by měl být takový nebo makový a chovat se a tvořit tak či onak, jsou už tak nějak irelevantní. Každý si na trhu vybere to, co ho zaujme a co se mu líbí.

Leno,

jsem moc ráda, že se líbilo. Díky.

Safiáne,

současná poezie je velmi často jen jakousi hrou náznaků, přičemž nejasnost sdělení bývá dokonce považována za přednost. Já opravdu nejsem vyznavačkou rozmlžené mnohoznačnosti. Jsem přece konzervativní básnířkou. Snažím se vyjádřit se vždy poměrně jednoznačně.

Biskupe, Lady, Prómo,

baví mě, že tady mám kolem sebe tolik vzdělaných lidí, navíc se zajímavými rodinnými tradicemi. Budu uvažovat o zveřejnění básní s filozofickou tématikou. 

Hezky to plynej, jako ta řeka. Celé mi to přijde afinitně spojeno právě tím tokem. Čas a v něm vývoj básníkův, přirozený ale i jeho snahy jít proti proudu. Neruda i dravý proud. Je tam víc věcí, originálně působících. Za všechny - slzavá brakická delta -směs slané vody moře se silným přítokem vlévající se sladké vody. Pro mě velice silné.

5- MeO-DMT - Kde tě mažou?

Je fajn, že redaktor má pozitivní vztah k literatuře...

Z první sloky mám husí kůži... Je to krásné, tip :0)

Alenakar, do upřesňování se mi moc nechce, je to kontroverzní věc.  já bych se obešel bez závěrů jednotlivých strof. U první bez dvou veršů, u druhé bez tří, u třetí bez jednoho. Závěr je překvapivý. Trochu zavání pointou, která by , snad, u podobné básně neměla být. Takže bych poslední dva verše škrtl. Nebo bych se pokusil jejich sdělení skloubit s předchozím textem. Tvé vyznění totiž, zdá se mi, tvou báseň zužuje a přizemňuje.

Já se přiznám, že matika není můj šálek kávy, nicméně filozofie mi samozřejmě blízká je, určitě souvisí dost s naší oblíbenou literaturou :-)

Do filosofie. A jiných věcí. :)

... ty taky děláš do zvířat? :-)

<profesionální deformace>Tyjo!! Disertace z šedesátých let o kritice mechanismu, vitalismu a holismu! A co je ještě lepší, kopie je v archívu Národní knihovny v Praze! Lo and behold, třeba se mi to z nich podaří vyrazit.</profesionální deformace>

(Btw trochu jsem si říkala, jestli to nebude Zdeněk Neubauer, popis by víceméně odpovídal. :))

Biskupe,Lady,

Jan Kamarýt je jistě zajímavou osobností a něco si o něm přečtu, jen co na to budu mít chviličku čas. Pobyt v knihovně se mi už zase krátí. Zavírají v 11,30.

Lady,

podívám se doma v knihovně do Lorenzových knih, kdo je překládal do češtiny.

A tak vlasně proč ne...

https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/kamarj.html

Biskupe, bylo by příliš indiskrétní zeptat se na dědečkovo jméno?

Na Konráda Lorenze nesmíme zapomínat už proto, že byl kdysi hrozně populární a dnes už ho skoro nikdo nezná. Zabýval se hlavně etologií ptáků, studoval zejména husy. Pár jeho knih mám v knihovně. Dnešní vychovatelé hus vycházejí z jeho poznatků, když učí husy létat za motorovým rogalem.

Věnoval se klasické filozofii i etologii, filozofii přírody, etice, ekologii. Vystudoval kromě filozofie i biologii.

Podílel se mj. na překladech K. Lorenze.

Biskupe,

ale to je skvělé, to ti závidím. A čím konkrétně se ten tvůj dědeček zabýval?

Já jsem v mládí četla spíše Jane Goodallovou a Geoge B. Schallera než Vladimíra Holana a z dnešního pohledu se mi zdá, že ti vědci podléhali tak nějak atmosféře své doby a nad mnohými jevy přivírali oči.

Tvůj dědeček byl objektivní zoolog?

rdesno,

proč sebelítostivé? Kdo se bojí, ten prostě nesmí do lesa. A já už dlouho do lesa mezi literární bubáky raději nechodím. Už víc než měsíc jsem nic nezveřejnila, ale když teď vidím, že jsou na mě čtenáři spíše hodní a nikdo se na mne nevrhl, zvažuji comeback.

můj dědeček byl etolog :-)

Trochu sebelítostivé, ale docela hezky poskládané. Plyne přirozeně jako ta řeka. Jen občas je té vody moc.

Alenakar moc děkuju! :)

Theo,

nepamatuji si celé básničky z Nerudových Prostých motivů, jen jejich fragmenty, které občas někde cituji. Musela jsem si doma najít z čeho vlastně má citace pochází. Jde o první sloku z básně č.VI z oddílu Jarní:

Kde jsem se to octnul!  Veřejné ve zahradě:

ženských tu naseto valně jak ku poradě

a vedlé nich, kolem nich hemží se děti -

jak vřeští, jak piští to lidské smetí -

a já tu prostřed sedím!

Lady,

delta řeky Okavango je brutální surová divočina. Ano - možná je to krásné, dívat se v televizi na to, jak smečka lvů loví antilopu vodušku, horší ale je být antilopou voduškou.

Zabývám se etologií už řadu let. V minulosti byl třeba život šelem líčen dost idylicky: s pomocí řeči těla se jeden z rváčů(viz boj o dominanci, o teritorium, o zdroje, boj jen tak z mezidruhové nenávisti...) vzdá a ten druhý odejde. Dnes se konečně ukazuje pravda - spousta rvaček mezi šelmami končí smrtí toho, co prohrál. Možná většina rvaček takhle končí.    ...Pod Žofínem je asi přecejen líp.

Safiáne,

díky za zájem. ...A co konkrétně bys vyškrtl?

Jamardi,

ale Vltava je zase populární díky Smetanovi a to nejen v Evropě, ale i v Japonsku. Tam je moc populární i Alfons Mucha, což celkem docela chápu neboť jeho tvorba může mít jistou výtvarnou souvislost s japonskými tradičními dřevořezy. Teď do Japonska navíc naše vláda posílá Muchu rozpohybovaného.

sluko,

v té poslední strofě jsem literárně zpracovala shlédnutý film o deltě řeky Okavango v Bostswaně. Byl hlavně o tom, jak se dokážou životu v bažinách přizpůsobit šelmy ze savany - lvi a levharti. Levharti v bažinách dokonce loví i krokodýly tak jako jaguáři v amazonském pralese.

...Slyšela jsem , že český "literární provoz" je podobně drsný jako delta řeky Okavango.

Alegno,

a já jsem moc ráda, že ses zastavila a že se ti to líbí. Děkuji.

Na margo této krásné básně, Vltava pod Žofínem se jeví elegantní jen zdálky. Zblízka je mělká, špinavá a plná bahna, moc toho v ní nežije a slouží vlastně jen turistům pádlujícím na chatrných loďkách a šlapadlech. Naproti tomu takové Okavango... :)

Pěkná báseň. Z mého pohledu by bylo vhodné něco škrtnout a ponechat představám čtenáře.  Připomenu jen několik opravdu přesvědčivých básní ve vázaném verši, které jsi tu publikovala.

Když Okavango, tak Okavango.

Moc ráda jsem si přečetla, pěkné verše

Norsko,

ale nový Mácha je přece dávno mezi námi a jmenuje se Musaši. Jeho básnička "Mráz" měla nezanedbatelný ohlas :

Byl pozdní večer - první mráz -

večerní mráz - byl strasti čas.

Krkavcův právě dozněl hlas,

kde pod sosnami strměl sráz....  atd, atd.

supizme,

jsem ráda, že se líbilo. Dík.

Biskupe,

respektuji, že ti Seifert a Holan lépe sedí jako autoři volného verše. Každý na to máme jiný názor. Já si myslím, že byli stejně dobří ve verši vázaném jako ve verši volném. Holanovi bych snad vytkla jen to, že se ve svých překladech, třeba Baudelaira, až moc odvázal a požíval novotvary, zkrátka nedokázal držet na uzdě duši modernistického experimentátora.

Goro,

díky. Kdysi jsem se tady Nerudou již zabývala. Tahle básnička odkazuje na jeho "Prosté motivy", kde je hodně parkových scén. Neruda se často zabývá kontrastem mládí a stáří a píše "humorně" z pozice starce podobně jako já, ačkoli při psaní Prostých motivů z dnešního hlediska ještě starcem nebyl. Svědčí o tom poslední sloka z básně "Jarní":

Kráčím kol hochů a děvčátek,

šveholem, zpěvem až zmámen,

binokl na očích, v ruce hůl,

s nehybnou tváří co kámen.

Hledají novýho Máchu, ale ten už nebude. Je jiná doba, s tryskajícími světly a nadzvukovými letouny. Některá z nich umějí i bombardovat

Biskupe,

já se nebojím, jen se prodírám rákosím velmi opatrně. Nerada bych šlápla levhartovi na ocas.

Není to jedno ?

Theo,

moc děkuji za redaktorský típek i za redaktorskou kritiku. Redaktoři asi přecejen nebodou tak zlí, jak se traduje...

Formulace "veřejné ve zahradě" kopíruje slovosled z Nerudovy doby. "Veřejnou zahradou" byl tehdy míněn park, kde se v devatenáctém století intenzivně korzovalo a navazovaly se tam společenské i milostné vztahy. Park, zvláště ten ve francouzském stylu, je dokonalým protikladem k deltě řeky Okavango v Botswaně.

Mám takový pocit, že každý se ve volném verši tak nějak víc rozprostře, i klasici vázaného verše jako Seifert nebo Holan, kteří, podle mého názoru, daleko lépe psali veršem volným, k němuž nakonec dospěli... Proto ho mám radši.

Báseň dobře charakterizuje tvoji tvorbu. I s připomínkou "starých dobrých časů" páně Nerudových -

elegán veřejné ve zahradě.

jako bych ji kdysi u tebe už četla...

Nami,

díky za koment i za típek.

Norsko,

a o kterých redaktorech mluvíš? O redaktorech obecně nebo o těch našich na Písmáku?

To je vážně pekné! Mám stejný názor jako pan Biskup a asi je to tím, že ve volném verši se víc rozprostřeš. Je to takové pocitově "širší".Jen toto je nějaké divné: elegán veřejné ve zahradě.Asi bych tam nemusela mít ani poslední sloku, kde to v závěru odlehčuješ zvěří, ale to je jen tak na okraj. Celkově se mi to líbí, pěkně popsaný tok života.

Norsko,

touhou po čem? Po tipech?

Biskupe,

třeba páni redaktoři hledají sedmikrásky pod Máchovou sochou na Petříně. Právě teď je na to čas. Začínají kvést ony šeříky, které drží mistr v bronzové (neodkvétající) podobě v ruce. Taky bych chtěla neodkvétat, ale odkvétám.

Jo, ale jim netryská

...a co by nám asi tak sdělil? něco co si neřekneme sami...? to asi těžko...

Norsko,

já si dokážu docela dobře představit Písmák bez redaktorů. Ty ne? Redaktoři jsou žáby, které sedí na prameni všude, kde by mohlo něco tryskat.

Neboj se Šelmy, neboj se nic. ;-)

Líbí se mi.

Chudák redaktor, stejně vědí hovno

Biskupe,

literární provoz je vždycky divočina. Kdo se bojí nesmí do (pra)lesa ani do delty řeky Okavango. Všude je spousta šelem a si testuji, která mě nejdřív sežere. 

Nelži, balónku. Ty, grafoman, postižený touhou 

Prej běhá po Petříně a hledá sedmikrásky...

Norsko,

já už sem přece moc nechodím. Tohle je jen takový testovací balónek...

Od toho tu má být redaktor. A kde je ? V prdeli

Dobrý; oslovuje mě to víc než verše vázané...

S něčím dobrým sem vůbec nechoď. Musíš dávat tipy, pak dostaneš