MŠEVERŠE

Svádíš vítr k dětským hrám,
V dlaních měsíční zář
To zase zírám,
Odkládáš v noci svatozář,

Bez dechu stanout,
Tam na vrcholu blaha,
Mokrou hlínou vzpomínky zahrnout,
A pak vydechnout: "Marná snaha...,"

Neuniknu v loubí vílám,
Když se v tulipánu topím,
Bezděčně bloudím, zívám...
Za pleš příležitost nechopím,

Jak těžké vyhnout se velkým loužím,
Prstíkům svízele,
A když do ní šlápneš, já toužím...
Hned se něco semele,

Bez potlesku davů,
Všechny síly napneš,
Vstoupíš do hlubin těch stavů,
Po mém srdci chňapneš,

Z kořisti lovec a z lovce kořist,
Na milimetr přesně,
Smíš se do mé lásky vnořit,
Žít či nežít, bude to dost těsné,

Až na atom rozedřeš si patu,
Úsečka o dvou bodech,
Bodlo by mít jednou pravdu,
Poslední slovo ti visí na rtech,

Do kvítí se oblékáš,
Než svlékneš kůži smrtelníků,
Častokrát se načekáš,
Než kruh dopoklonkuje obdélníku,

Komu zvoní oblé hrany,
Bez šeříků na klopách,
Vůně v lůně jsou vzývány,
Aby povstaly a vyšly ve tvých stopách,

Dávno je čas,
Kdy kráčela tudy láska,
Nezůstala v srdci, v nás,
Zbyla jen ošuntělá maska,

Sejmeme si šat potřísněný lůzou,
Památník na svatební zvony,
Přelet nad sestřelenou můrou,
V hlavě se mi scénář honí,

Dramatický konec snění,
Jazykem laskám pralinku bez chuti,
Snad ani v hořkém bdění,
Neodejdu, do náruče zas' padnu Ti,

V hyacintovém opojení,
Nedohlédnem na konec stolu,
Chladné úřední povolení,
Při pádu z výšin dolů,

Opět se setkáváme na chodníku,
Klíče od obláčků nám vzali,
Mozek plný otazníků,
Stát na studené zemi pálí,

Můžeme začít u jiného konce,
Nebo křepčit salsou v dešti,
Zpronevěřit svou nulu v bance,
Spočinout v těch rzavých kleštích,

Lepší by však bývalo bylo,
Vyrazit místo na venuši,
A určitě by se Ti lépe žilo,
Na zádušní mši,

Přesto však po bitvě generál,
Poražený vítězem,
Co bude dál?
Toho bych se nebál...
...bude nám jistě lehká zem.