Zrození dokonalosti

Bylo jednou jedno království, tak daleké, že si dnes nikdo není ani jist, jestli vůbec kdy existovalo. V tom království nikomu nic nechybělo, dny a noci tam byly přesně tak dlouhé, že to všem vyhovovalo, a citróny byly přesně tak akorát žluté. Jednoho dne se v tom spokojeném království narodila královským manželům princezna tak dokonalá, že slunce v úžasu nad její dokonalostí na chvíli zašlo za měsíc, takže došlo k zatmění, a když se zase v království rozsvítilo, užasli všichni nad sličností a rozšafností novorozeného královského caparta.

Princezna se důstojně vykulila z královniných útrob, a hned vysekla světu perfektní pukrle, a svět oněměl, takže zapomněl princeznu pojmenovat, ale to vůbec nevadilo, protože byla natolik jedinečná, že svět, kam až paměť sahá, nepoznal podobnou, a nikdy podobnou ani nepozná.

A jelikož byla princezna ztělesněním dokonalosti, dospěla během pouhých tří dnů do ideálního věku sedmadvaceti let, ve kterém se krása snoubí s životní vyzrálostí, a dále už nestárla ani o den. Všechno se jí vždycky dařilo, všechna její rozhodnutí byla správná, ve všech myslitelných činnostech projevovala mistrovský um, byla jí známa všechna tajemství světa, byla nesmrtelná a nezranitelná, a navíc měla moc ráda zmrzlinu, takže k dokonalosti jí nescházelo opravdu vůbec nic.

Není tedy divu, že nakonec okouzlila samotný Vesmír, který si jí vzal za ženu, a měli spolu nekonečné množství malých vesmírků souborně nazvané Multiversum, a v jednom z těchto pidivesmírů žije i autor tohoto textu, takže sami vidíte, že všechno, co jste si přečetli, je pravda pravdoucí, protože jinak to být prostě nemůže.

A to je konec pohádky, dobrou noc!