nemusíš se přezouvat

Smutné.

krása, tvoje příběhy jsou pro mě víc než zajímavé, rozbíhají vlastní myšlenky a fantazie

Krásně napsané, smutné... TIP

pro Alegna

Dneska ráno jsem se probrala a chvilku mi trvalo, než si uvědomila, že spím v lese, bylo kolem čtvrté ráno. Došla srna. Byla nějaká nesvá a pořád se otáčela. Je ště chvilku před tím jsem v trávě zahlédla něco tmavého. říkala si, že by mýval, chodí tam. Srna odešla. A za chvilku byla zpátky a vedle ní malé, čokodádově hnědé pruhaté srnče. Rozbíhalo se do všech stran, jako dítě, ta radost z žití byla přímo hmatatelná. Máma jedním okem sledovala, druhým se snažila najíst. Myslím, že jsou i víly, hodně toho nevíme a tak děkuji.

pro Lawender

tady fouká setrvale, jsme sever, že...děkuji.  :o) 

pro Benetka

A já jen to svý děkuji.  :o)

pro Lerak12

A já Tě ráda vidím, po dlouhé době. Moc. 

pro blacksabbath

Fotila si pcháč oset, byl mezi těmi všemi květy jako taková zvláštní, důstojná krása, co už odkvetla, ale pořád nedá spát. Děkuji.

pro Viviana Mori

ano

pro Evženie Brambůrková

Děkuji.

pro Alenakar

Já si toho vážím, moc. 

pro a2a2a

Je to můj život. Někdy křičím. Když napíšu a dám ven, tak s tím můžu pracovat. Někdy se uleví, někdy ne.  Děkuji.

pro guy

Někdy se nad ránem probudím a přemýšlím , je to pravda, stalo se mi to? 

Je dobře smutnosnovopomačkanoobličejová ..

Jako celek působivá báseň, která nenecává na pochybách, že čtu verše, že je psala básnířka, která odmítá kontrolovat vlastní emoce, což pak někdy vyústí ve snahu dopřát textu co nejvíce krásy,, ale ve skutečnosti to může být závoj. Mám tím na mysli třetí sloku, zatímco např. první je přímo skvělá a druhá ji víceméně následuje. Ale nejdůležitějí je první věta mého komentáře ... nenecává na pochybách, že čtu verše,...

Jsem ráda, že jsi zase tady. Chybělas mi.

Velmi působivé. 

Krásné, vzpomněla jsem si na jeden hodně studený kamenný pocit, který jsem cítila, když ve mně někdo umřel

zádumčivá  - krásná báseň....ukládám si

Jsem u Tebe rád.  Jakobych vstoupil, a usedl u talíře písmenkové chutné polévky* 

co nemusí psi, bysme taky neměli muset :) teda za mě. Pak bysme si možná nemuseli pořád na všechno stěžovat :) Svět je takový jaký je, Philog, a na slzy vítr ... někdy se zdá, že fouká až moc. Ví proč - zbytek je v tvé básničce ... moc ráda tě zas čtu, smutnou i veselou (veselou radši - však víš:)

Tvoje verše se mě vždycky dotknou, neotřelá, ale přesto padnoucí slovní spojení vytvářejí nový rozměr mých pocitů, i když je v nich smutek, je to asi jakobych o úplňku viděla v lese na paloučku tančit víly :)

V každém praseti, které zastřelím, vidím Bivojka. Neměl dostat jméno. Manžel říká, že nepřežil. Byl takový malý dospělý bez nikoho. Mám jeho časosběrný snímky. Někdy bych chtěla vědět, strašně moc. Nakonec jsme vždycky každej sám.

Phil, melancholická báseň, nejvíc mne zaujaly poslední dvě strofy...