zázraky

Já mám přímo mystický zážitek z dovolený na lesní samotě. Bydleli jsme jen s mužem v roubence uprostřed lesa a před chajdou byla louka vzrostlé trávy. A každé ráno jsme seděli na zápraží, snídali, poslouchali zvuky přírody a koukali na tu louku. A já si asi za pět dní uvědomila, že se ta louka vlní jako moře. No nebudu to natahovat - jedenáctý den můj muž řekl, že v tý louce vidí srny a já mu to nevěřila - než jsem je 13. den uviděla taky.  Srny s mláďaty tam měly jesle. Byly tam samozřejmě od samého začátku. Člověk se jen musel přeladit na jiný frekvence aby je uviděl, a holt to není něco, co by necvičený měšťák mohl udělat za den. 

Tak asi tak. Držím nám pěsti abychom si tyhle zázraky nenechali ujít. :-))))

IQ nick: dobrá poznámka, pomohla :)

Ono je strašně těžký, v týhle přemotivovaný době přeprat toho kauče v hlavě co furt mele: "přidej, dělej, víc, rychlejc, líp"... a jen si tak sednou a chvíli - třeba pár tejdnů - nic nedělat. Jako fakt NIC. To pak ani nevíš, kam se máš pro samý zázraky dívat dřív.

T.

Se zázraky je to jako se štěstím, zdá se mi - přijdou jen tak "mimochodem", když na ně zrovna nemyslíš, když je usilovně nehledáš...

:0)

:)