Podzim s Jeseninem

Alfonsi, díky.

Jsenin se oběsil na kravatě. V jeho případě to bylo stylové. I ve smrti tak hrál roli salonního elegána, ve kterého se změnil z venkovského chasníka v rubašce.

Alfonsi, díky.

Jsenin se oběsil na kravatě. V jeho případě to bylo stylové. I ve smrti tak hrál roli salonního elegána, ve kterého se změnil z venkovského chasníka v rubašce.

Tip a jeden verš Karla Kryla

Jesenin opilí chystá si oprátku,

Puškyn si zastřílí, Tyl píše pohádku.

Čudlo,

díky za típek.

Jamardi,

dost lidí tady píše velmi depresivní "dekadentní" básně. Ty ale nejsou oblíbené, někteří čtenáři pak píšou kritiky jako "moc ufňukané" atp. a je otázkou jestli tím v autorech depku ještě neprohloubí. S takovými lidmi je ale těžké navázat dialog.

Rhodesie,

díky za chválu i za típek. ...Je to taková dekadentní "přírodní lyrika".

Silene,

o "své době" se snažím bavit jen s těmi, kteří ji zažili také... Divila by ses ale, kolik je mezi mladými zájemců o retro, třeba co se popové hudby týče...

Mnozí mladí ale uvádějí jako inspirační zdroj devatenácté století, kromě Rusů třeba Poea. Jenže bavit se o něm nechtějí. Berou jej jako vzor pro svou adolescentní dekadentní tvorbu.  Stejně tak by možná Jesenin mohl být vzorem pro přírodní lyriku. Stěží asi pro pijáckou poezii nebo společensko- kritické básně.

Pěkné  /*

J.H. byl nebo možná ještě je člověk, který hodně mluvil o tom, že spousta věcí špatně dopadne a že ženským se nedá věřit. On asi rád bědoval. Protože kdyby tak moc nevěřil, tak by kontroloval, jestli jisté ženské provedly jistou práci a to neudělal. (Možná jsem blbá, ale já  když opravdu  nevěřím, tak kontroluji.) A to je možné zaměnit s hlubokou depresí nebo alespoň já bych si nebyla jistá. A zase jsou lidé, kteří nic neříkají, vypadají docela v pohodě a pak najednou spáchají sebevraždu.

Skvělý, paráda, nádhera. TIP.

Aleno, nerada bych nějak generalizovala; leč ani tak jsem se neubránila své představě, kterak bych zahájila svou komunikaci s mladší generací ve stylu, to za mých časů, když muž žádal ženu o ruku, poklekl právě na ono koleno, které mu ještě zbývalo, a bez diamantu se ani neodvážil, kdepak zirkon,

přičemž svěžest mládí by mi opáčila OK, BOOMER, nebo tak něco.

Tuším, že diskutují, jen ne všichni, toto se nezměnilo. Jisté skepsi se však rovněž neubráním.  

Sil,

s těmi básničkami na jedno použití máš určitě pravdu. Student či studentka sem dají jeden jediný výtvor a když se o jejich první dílo nikdo nezajímá, přestane je to okamžitě bavit. Naše generace byla zcela jiná. Diskutovali jsme desetkrát tolik - za totality. Člověk by řekl, že by tomu mělo být naopak.

Aleno, hraj si po svém, mě tohle zase nebaví, řeči o tvářích, víš. Doplnila jsem jen, co jsem spletla nebo nestačila. Snad ok. 

Pardon, interpunkcí. Myslím na příliš věcí zaráz. Ke komunikaci poradit nemohu, nováčci mlčí často jak k sobě, tak i k druhým; solidární pravidlo o pěti reakcích pod cizí díla na jedno vlastní zveřejněné zde dávno nevisí, tak je to třeba ani nenapadá.

Jediná stopa, které není nijak zvlášť na ráně, k dřívější koncepci písmáka, je možná ještě zde.

https://www.pismak.cz/index.php?data=stats

Sil, na Um už tady všichni dávno zapomněli, tak proč se k ní vracet? "Zemřela jsem" už tady několikrát a tak vím, že po smrti nic není. Aspoň v mém případě.

Aleno, Noci jsou taky tvoje. Máš je na Um. Jen bych je, to víš, osadila k dokonalosti diakritikou, prostě můžou si ji dovolit. 

Jamardi,

je ale otázkou, co člověk udělá se svou melancholií, se svým splínem. Jesenin to vyřešil dosti radikálně - provazem.   To, co se před sto lety nazývalo splínem by asi dnes mnozí psychiatři označili jako těžkou depresi.

Díky za tip. A kdo je J.H. ?

vesuvanko,

některé lidi asi život přestane bavit, když jsou hodně úspěšní. Píšu o tom v další básničce o Jeseninovi "Vítěz Jesenin". Těžko ale říct, zda důvodem S.J. melancholie byly osobní vztahy nebo společenské poměry v Rusku dvacátých let.   Dnes se už asi nedozvíme, jestli Jesenin opravdu spáchal sebevraždu, nebo v jeho smrti měla prsty tajná policie. Jeho závěrečné básně a to, že odešel ve třiceti letech, by spíše svědčilo pro onu sebevraždu.

Lady,

Sergej byl pochmurný melancholik až ke konci života. V mládí byl "zázračným dítětem", v Moskvě a v Petěrburgu nosil rubašku a hrál si na lidového pěvce, kterým vlastně v té době v podstatě i byl. Později vyměnil rubašku za smoking a cylindr. Už tato proměna je fascinující. Další plánovaná proměna, a to v sovětského, komunistického básníka sice "slibně" začala, ale nebyla dokončena. Sebevražda byla asi lepším řešením.

Sil,

"Noci s Jeseninem" ?  To bude asi nějaký takový lehčí žánr. Už ani nevím, kdo to napsal.   Já se budu postupně snažit, abych Jesenina "uchopila" tak trochu psychologicky a líp jej pochopila. Taky si kladu otázku, zda jeho básně i dnes mohou něco říkat mladé generaci. Kupodivu jsem jeho jméno našla mezi oblíbenými básníky písmáckých nováčků - studentů.(Ale Puškin se tam vyskytuje mnohem častěji, což je pro mne překvapující...)  Po mnoha letech zde ale silně pochybuji o tom, že se mi podaří s nějakým místním mladým nováčkem rozvinout významnější dialog o čemkoli. Místní nováčci jsou až extrémně nekomunikativní.

Také Bukowski se občas mezi oblíbenými básníky nováčků pořád vyskytuje. Ale když se o něm chceš pobavit, je ticho po pěšině. 

blackie,

v souvislosti s Jeseninem si dlohodobě kladu otázku: jsou vůbec krasavci a úspěšní lidé šťastní?  Asi v tom není žádná zákonitost. Někdy ano, někdy ne. Jesenin ke konci života zjevně už po ničem netoužil, protože dostal všechno, o čem snil. Naprosto ničeho si nevážil a k nikomu necítil zodpovědnost. Nuda, splín, melancholie, alkohol... 

Mnohý Narcis asi jednou skočí do oné tůně, ve které se shlíží, s kamenem na krku.

Já to chápu jako uklidňující. Můžu souhlasit, že splín jenom zbývá, ale beru to pro přítomný okamžik. Na rozdíl třeba od JH, ale toho vy neznáte.

Krásně napsané a hodně smutné... TIP

Chmurné zpěvy mistryně vázaného verše se nesou mlžnou krajinou - a čtenářům jde zase jednou mráz po zádech. Tip.

Čistě subjektivně: radši Noci s Jeseninem. 

víš o tom hodně.....děkuji

blackie,

ten citát z Jesenina je z básničky pro jeho sestru Šuru. V poslední sloce jí píše něco v tom smyslu, že v životě vlastně neměl rád nikdy nikoho, jen svoji sestru Šuru a matičku Rus. ...Zvláštní přiznání od milovníka, který tolika ženám zničil život...  Vane z toho víc melancholie než z té nejtemnější krajinomalby. Tak málo soucitu, tak málo ohleduplnosti...

Taková splínová báseň....líbí se mi!

Juliáne,

něco třeba vyberu jako citát před další jeseninovskou básničku. 

Jesenin byl, jako mnoho ruských básníků, především alkoholik. V Rusku je pití vlastně způsob života. Opilcům se tam promíjelo a promíjí mnohé, víc než třeba u nás. Sergej žil nějakou dobu i v zahraničí se svou manželkou, světoznámou tanečnicí. Tam "venku" ale nebyl nikým a na své ženě byl zcela závislý, protože neznal žádný cizí jazyk. Brzy se tedy zas vrátil domů, kde jej mnozí obdivovali.   Byl to hospodský rebel a sám sebe považoval za chuligána. Tajná policie, carská i komunistická ho považovala spíš za výtržníka než za disidenta. ...Dodnes se ale neví s jistotou, jestli se oběsil sám, nebo mu někdo pomohl.

Jesenin byl třikrát ženatý, ale manželku vždy opusti. Navíc to byl i bigamista. Nerozvedl se s tanečnicí Isadorou Duncanovou a vzal si vnučku Lva Tolstého. Měl několik dětí, ale prakticky vůbec se o ně nestaral.

S tím se nedá než souhlasit, Aleno.

Díky, Goro. Jesenin je skvělý básník, ale některé jeho básně je lepší nečíst.

...Někdo má obrovský talent, ale zároveň ničí lidi kolem sebe. 

Parádní báseň, Aleno.