Továrna / Stíny

Oproti tvým ostatním věcem na mě tahle povídka působí prázdně, trochu bez hlubšího obsahu. Myslím si, že je dobrý, abys do psaní projektoval svoje osobní pocity a zkušenosti, veškerá umělecká tvorba je podle mě právě o tom, že nějak vystihuje autora a jeho osobitost. Nestojíš u pásu jako ostatní, i když o tom třeba píšeš. Chtělo by to spíš jen víc rozvinout, jak to i sám říkáš. Přijde mi škoda, že jsi nepracoval víc se zvučností textu a těch prázdných věcí bez hlubšího obsahu, o kterých píšeš, a tím jím vdechnul víc života. Po větě "Věděl, že každá věc nejen nějak vypadá, má svý slovo, který nějak zní, ale má taky svoji hudbu." jsem očekávala něco víc a myslím si, že jako profesionální muzikant to zvládneš i třeba o něco líp než někdo, kdo hudbě nerozumí. Klidně bych na tom zkusila dál zapracovat a ten text nějak vyšperkovat nějakýma tónama nebo melodiema, stejně jak to děláš s kytarou, přihoď tam ještě pár smyček a bude to dokonalý. 

Napadá mě na základě kritiky teď, že by možná pomohlo si do textů až tolik neprojektovat svoje pocity a zkusit si držet maličko větší odstup a trochu víc sloužit textu. Tady jsem sklouznul ke svým vlastním pocitům při práci v továrně, namísto abych rozvinul zajímavější začátek

Děkuju moc všem za kritiky. Myslím, že abych něco kloudnějšího napsal, budu si na to muset vyhradit opravdu čas, což teď nějak nedokážu. Sám mám pocit, že tohle jsou spíš jen takový střípky něčeho většího, co do sebe možná jednou zapadne, když tomu dám fakt čas a péči (podobně jako hrdina v textu), ale zatím to samo o sobě nic moc není, s tím naprosto souhlasím. Spíš si hledám náměty a kousky světa, který ve mně nějak uvízly a z kterých by se ten můj fikční dal nějak poskládat...tak trochu si to tady zkouším. Velký dík opět Silene za vyčerpávající zpětnou vazbu! 

Zvláštní tísnivá nálada v tomhle krátkém vyprávění je asi to nejcennější.

Továrna je i pro mě vzrušující záležitost i když jsem nikdy nebyl její součástí. Jako fungující mechanismus který má svůj řád, svou hudbu a "občasvyplivne" nějaký výrobek. Ti si dobře vykreslil. Je tam pár překlepů nebo by se někde dal vylepšit slovosled. Jinak to na mě to působí jako úvod k něčemu delšímu. Takhle samo o sobě je to dost osamocené, jako kdyby to nebylo uzavřené.

Cookie, k samotné výstavbě textu coby celku si jej ještě jednou přečtu, tu jsou obligátně postřehy spíše detailistické. Snad ti k něčemu a neumoří.

Chyby a postřehy:

okeních = okenních

Teď, když už byl už docela vzhůru, = dvojí už je záměrné?

Dtto v souvětí začínajícím slovy Drobné rozdíly (...) výskyt dvojího až (k uvážení)

dtto groove pasáž při závěru (až, až) = vůbec si nejsem jista, kde všude jsou vážně zapotřebí; chce se to zamyslet, kdy jde o míru, o hraničnost, stupňování atp. (já tak nečinila)

Narozdíl = na rozdíl

zpomaluje už tak pomalý = nevím, zda je duplicita slovních základů k prospěchu, uvážit

o málo delší, než ten, který = delší než ten, který (ubrat interpunkci)

Složitým systémem trubek svírající budovy  = tu si nejsem jista, zda má svírat sama budova (být tísnivá), nebo možná pravděpodobněji opět pospoziční přívlastek, a tedy instrumentál: systémem trubek svírajícím budovy

cit. v těch úzkých to syčelo vysoko, = skvělé! Čím? Zachycením nepatrného zlomku mého mentálního času mezi prostorem a zvukem, ještě před zpřesněním v toku dalších slov. Celkově vlastně přemítám, jaký hudební nástroj, ovšem spíš těleso trubky i celá továrna jsou. Nemíním tak, že by měl být reálným ve smyslu některého ze stávajících. Svou fantazií hrát na budovu. No, opět jak se to vezme, neboť míra personifikace překračuje navržené pojetí. Ona je jakýsi živý, dýchající automatofon. (A bestie slovy autorovými.)

Úvodní rýsování oranžovou: Když po zdech kreslí geometr Slunce, že se jeden nemůže vynadívat, jestlipak spíš ne malíř... Držet krok s klouzajícími odrazy. Tedy obráceně, ony drží. Trčící siluety: Jsou kovový ježek.

Text mi svou atmosférou, která je pro autorovu tvorbu tak charakteristická, připomněl báseň, tuším sonetového rastru (bez záruky) slovenského autora Milana Ladyky Papučáreň. Zdali ovšem někde oficiálně k dočtení a v jaké výsledné podobě, bohužel nevím.

dále: Vnímat kouř z úst za chůze coby jemnou melodickou linku. (krása)

. subj. K čtenářově uvědomení, zdali jen rozdíl teplot nebo koncentrace zplodin, je asi potřeba vrátit se k ostrosti rysů a stínů, ano. Neztratit se ve vlastní hlavě. Moc prima. 

Odstavec uvozený slovy Věděl, že všechno (…) je sycen neurčitostí výrazových prostředků jako žlutá limoška bublemi a syntetickou žlutí. Z hlediska obsahu sdělovaného sedí velmi přesně, avšak při konfrontaci s fantazijností ostatního textu se „nudím“, jsem zklamána, zanesena na plicích slovní vatou.

Cit. Náhle si všiml stínů dalších postav kousek od něho a jeho vlastního mezi nimi.

. Sám vizuální postřeh stínového divadla / spíš stínové animace, že?, je skvělý. Svým verbálním vyjádřením pokulhává. (Možná si rozmyslím, ještě se mi motá hlava.)

(tech. Převedla jsem si i na spisovnou. Místy mi zní lépe.)

edit. pouze pokus o sjednocení fontu

Čítala som to včera, čítala som to dnes. Píšeš v podstate veľmi dobre, tá transformácia k čitateľovi je intenzívna, skoro až vizuálny obraz...napriek tomu všetkému, po prvých troch odstavcoch som sa nejako prichytila pritom "že šmirujem koniec, alebo či mám preskočiť odstavec". Pre mňa to asi išlo príliš jedným smerom, bez nejakého zvratu, chýbala mi asi väčšia akcia, dynamika textu...ale asi najmä fakt tá jedna rovina.....tie vnútorné rozpravy sú do istej miery "znepokojivo naznačujúce", ale akoby mi to nestačilo..nesadlo mi to, evidentne chyba v mojom prijme 

poetika průmyslových areálů a brownfieldů. paráda. zvuky, obrazy, hudba. čtenář pozoruje s tebou, skoro cítí ten asfalt a odér zrezlýho kovu. dobře zachycenej ten moment, kdy plynutí času polevuje.

továrna jako živý organismus - jako jo, člověk má skoro chuť říct - to tu už bylo... ale tady je to podaný tak, že jsem se ráda začetla a bavilo mě to. 

jen mě tedy vyrušily ty další postavy v druhé polovině textu; celý se to posunulo někam jinam... jako by to, co bylo předtím, bylo jen intro k nějakýmu "ději"... ale text v podstatě končí, aniž se cokoliv stane... přemýšlím, proč vlastně... jestli to třeba měl být jen prostředek pro zdůraznění klidu hlavní postavy... že i když se objeví ty čtyři postavy, tak jeho to nijak nerozhodí... i když to zneklidnění tam je - v podobě obavy - "jen nevypadnout, nevykolejit..." - rozhodně k zamyšlení.