V lunaparku

Těší mě, že se mi podařilo připomenout skoronoční můru.

Nechávám na každém čtenáři, jak na něj povídka působí. Záměrem nebylo něco konkrétního, šlo mi celkovou atmosféru.

Díky za pochvalnou kritiku. S náhlým prozřením si mi nasadil brouka do hlavy, budu o tom přemýšlet.

Moc dobré. Podobně introspektivně laděné povídky mám rád. Nevím proč, ale po celou dobu čtení jsem si říkal, že by mi to více sedělo v ich-formě, ale to je pouze otázka mého vkusu, nic, co by se týkalo hodnocení.

Občas bych se nebál možná ještě více přitlačit na pilu, pokud jde o budování vnitřního světa hrdiny. V určitých momentech se mi zdálo (především scéna se šašky), že až příliš převládá to vnější nad tím vnitřním, jakkoli vnější popis ti jde moc dobře a atmosféru buduješ zcela suverénně. Ale přece jen mám dojem, že tady šlo více než o pouhé prostředí a vybudování atmosféry lunaparku spíše o to, jak toto bizarní prostředí reflektuje vnitřně silně nevyrovnaný hrdina - a ten se mi při scéně (jakkoli je sama o sobě dobře napsaná) se šašky z příběhu úplně vytratil. Pak už jsem se na něj těžko napojoval. Nicméně v souhrnu je to spíš drobnost.

Plně se nicméně ztotžňuji s komentářem Luzz. Závěr, třebaže výborný a mrazivý, je na zbylý text jakoby nalepený. Vůbec mi s ním nekoresponduje. Je škoda, že ta pointa prostřednictvím nějakých drobností či náznaku tím, co předchází, vůbec neprostupuje. Přitom zrovna s tímto by se dalo prostřednictvím očividně dost nevyrovnaného psychického nastavení hrdiny krásně hrát. To náhlé odhalení a prozření mi navíc k charakterizaci hrdiny nesedí ani po psychologické stránce. Podobná vnitřní prozření přece nepřicházejí z minutu na minutu, ale v člověku spíše postupně narůstají, člověk před nimi utíká, ale je to marné a stejně si musí dříve či později přiznat pravdu. Třeba homosexuál si to, jak je orientován, také neuvědomí v rámci momentu, situace, ale spíš to zjišťuje dlouhodobě. Nevím, nepřišlo mi to zkrátka věrohodné.

Jinak mi to ale přišlo velmi dobré.

Díky za výběry a k té jazykové korektuře bych se opravdu měl někdy dostat! Formát posledního odstavce není záměr, je to chyba, která vznikla při vložení textu.

Velmi dobře vystižené stavy  člověka s psychickou poruchou. Vnímá odlišné věci než běžný člověk, např. stopy ve štěrku na cestě, hudbu a zvuky, má problém komunikovat s lidmi apod. Celé to umocňuje prostředí lunaparku, které je samo o sobě mírně absurdní, umocnila to scéna s dvouhlavou nevěstou ve stanu a nemožnost se dost ven, výjev se dvěma šašky, částečně jsem to chápala jako hyperbolu jeho vnímání a částečně odkaz na lunaparky v dřívějších dobách. hrdina ovšem takto vnímá i běžné situace, třeba holky v černém, co zírají do mobilu, jako jeptišky. Závěr na mě působil divným dojmem, měla jsem z toho pocit, že v minulosti někoho zabil a teď si to uvědomil, ne že je pedofil, jak jsem se dočetla v komentech. Rušilo mě občasné opakování slov, např. cigareta, stavba souvětí apod., ale tyto věci se dají napravit. Vcelku výborná povídka mapující uvažování člověka, který vybočuje ze společnosti. Psát na taková témata je důležité, protože lidí s depresemi a různými psychickými chorobami stále přibývá.

Tenhle lunapark v hlavě, to je velká divočina a velká jízda. Je to originál, místy nezastavitelný proud slov a myšlenek bystrého pozorovatele, který si všímá toho, co zůstává mnohým skryto.

Stala se událost s klauny, absurdní, komická, smutná, každý si ji může vyložit po svém… Hlavní protagonista, který se neustále motá po atrakcích a vše pilně popisuje, i když nikam nezapadá; je opředen tajemstvími, vlastně nevíme, proč šel do lunaparku. Nechtěl být sám, lákala ho dětská společnost, toužil po dětech sexuálně? Nebo to ještě neví? Nebo je něco jako Holden Caufield nebo nedospělá duše, byť je (pravděpodobně) plnoletý…? Je pedofil…??!! Ale to slovo má mnoho podob a je to věc, kterou si člověk nevybírá a musí se s tím pokusit nějak srovnat…

Závěr povídky s otcem někomu připomene Kafkovy povídky, v nichž otec vystupuje jako bezcitná autorita vůči synovi svědomitému úředníkovi, jemuž neustále klade něco za vinu (nebo si výčitky vytváří sám hrdina?). Je tu i Kafkovská, absurdně-úřednická věta: Událost s dvěma šašky mu přišla jako úřední úkon, jenž se poznamená do spisu. Minimálně je tu však vypíchnut vztah otec – syn, který bude možná tou pověstnou špičkou ledovce v celém příběhu.

Co se týče drobných nedostatků, asi bych zkrátil/rozdělil delší odstavce, případně trošku promazal; rozhodně by se dalo pár vět vyhodit, aniž by povídka utrpěla na kvalitě.

Co je špatně, je odlišný formát/jiné písmo posledního odstavce, pokud to není záměr.

Sice mi trochu nesedí ten oznamovací tón, ale od samého začátku mě to zaujalo. Popis některých situací mě (tím, jak je napsaný) překvapuje a začínám si uvědomovat, že se v tom místy poznávám, v té nesmělosti... Od poloviny si uvědumuji stupňující se napětí a pak taky cosi jako "závan psychedelie", spočívající v oné osamělosti v davu. Dochází mi, že ten text sděluje (nebo má sdělit) něco víc, než to co je v něm napovrch čitelné... a pak přijde konec, z něhož zamrazí! Ten text by snesl (a zasloužil) důkladnou jazykovou korekturu (místy nadbytek slov, nesprávné slovní tvary, gramatické chyby...) ale i v téhle "provizorní" podobě zaslouží Tip i Výběr. ...A už zbývá jen podívat se, kdo je autorem.

A dík za připomenutí Majakse. Jak ráda bych od něj četla (i nespokojené) komentáře! Bude mi tu hodně chybět.

Karle, jasně, kdyby to nebylo napsané dobře, tak nad tím ani moc nepřemýšlím, natož abych k tomu psala komentáře :-)

Právě ten intuitivní přístup, jak se zmiňuje Dies, je podle mě to nejlepší co může být. Alespoň u mě to tak je.

Jano, já vím. Ale když si to tak vezmeš, všichni se schodují na tom, že je to napsané dobře. Jen Majaks napsal že by se to dalo napsat lépe. No jo, ale lépe by se dalo napsat přece všechno, i povídky Majakse. Ale jak, na to už má každý odlišný názor. Tak jsem to myslel.

Při psaní jsem nebyl veden jednoznačným a konkrétním záměrem, přistupoval jsem k tomu volně, intuitivně. Jednotlivé obrazy, ne všechny, se mi pak "samy" jednotí ve vykreslení hlavního hrdiny a umístění v lunaparku není, podle mého, náhodné, i když jsem dal na intuci. Nicméně záměrem nebylo vystihnout všechny, nebo některé, atrakce v lunaparku. Tedy je pro mě zajímavé, jak můj text působí u čtenáře. Je to individuální. 

Ad Gora: přiznávám, su lempl. Šáhl jsem odstranil, lze to brát jako druhou vlaštovku.

Mně se v těch klaunech - které vůbec neberu jako epizodní část této prózy - zjevila "holá a krutá pravda" z pohledu vypravěče o podobných atrakcích. Jednoho diváka to vše, co mu nabízejí, baví, jiný se bojí, další je otřesen... a možná právem, co vše se může skrývat, jaký cynismus a přetvářka, pod maskou... klauni zřetelně zvýšili celkové napětí povídky... tedy jak to cítím.

Je obtížně definovatelné, co je v povídce nejpodstatnější. 

Celkem mě mrzí, že si autor zřejmě podle předchozích instrukcí vůbec nic neupravil - jak tuším podle /včera/ Janinou citovaného slova - šáhl, škoda. Pravopis je také důležitý.

Dies, jasně - pokud tvým záměrem bylo popsat podrobně všechny atrakce v lunaparku, pak je to v pořádku. Měla jsem dojem, že "hlavní" je tam ten člověk a to, co se mu děje v hlavě. Že lunapark je jen kulisa.

Karle, to přece není nic proti autorovi. My jako čtenáři mu právě dáváme zpětnou vazbu, "co jsme si z toho vybrali". A on může z našich reakcí možná zjistit, nakolik se mu ten jeho záměr podařilo přetavit do textu. Protože autor samozřejmě vždycky ví, o čem chce psát a proč. Reakce čtenářů mu pak říká, jestli se mu to povedlo tak, jak chtěl, jestli to, co tam chtěl mít, tam "vidí" i čtenář...

Zastal bych se autora. Něco nám předložil, jako menu, a je na čtenáři co si z toho vybere. Nemělo by to být naopak, pak by to byla možná směsice různých pohledů různých autorů:).

aha, já jsem to vnímala tak, že mu něco došlo... že si uvědomil, kým vlastně je... prostě takovej ten okamžik prozření... proto ono slovo "procitl".

Díky za další postřehy.

Ad Luzz: nemám pocit, že by na konci procitl, spíš naopak.

Ad Janina 6: scéna se šašky by mohla být vynechána, ale lunaparku by pak něco chybělo; nebylo mým záměrem soustředit celý text na hlavního hrdinu.

Zajímavé popisy, někdy možná příliš podrobné. Část odehrávající se ve stanu navozuje docela přesvědčivou hororovou atmosféru. Zato popis vystoupení šašků mi už připadal moc dlouhý, vlastně jsem celou dobu tušila, že se tam doopravdy nic významného neděje. A když jsem dočetla, uvědomila jsem si navíc, že celá ta pasáž je tam z hlediska vyznění povídky vlastně nadbytečná, jen taková vata. Dobře napsaná, to ano, ale pro tuto povídku mi přijde bez hlubšího významu, nebo jsem ho nedokázala „rozšifrovat“. Myslím, že by bylo působivější trochu ubrat na „citově nezabarvených“ popisech a naopak trochu přidat toho psychologična, zvýraznit úvahy a vnitřní problémy hlavního hrdiny, které nakonec asi budou tím hlavním, o co v povídce jde.

Pár drobností:

„Tím nebyl překvapen, ale přece normálně by se mu to nemělo dít.“ Tohle si trochu odporuje. Když to takhle rozebírá, tak překvapen byl.

„Střídavě svíral a uvolňoval pěsti, aby uvolnil napětí.“ (Opakování slovesa „uvolnit“ nepůsobí moc obratně, jedno bych nahradila jiným slovem.)

(v části o šašcích): „První šáhl do svých kalhot..“ Hovorové „šáhl“ z jinak důsledně spisovného jazyka dost trčí.

mně přijde, že ten závěr moc nekoresponduje se zbytkem povídky... hlavní postava je sice vykreslena jako podivín (a to docela dobře; všechny ty úzkostlivý myšlenky, jestli ho někdo pozoruje, jak asi jeho chování působí na ostatní; i když místy to bylo pro mě jako pro čtenáře trochu únavný) - ale proč na konci tak náhle procitne? vlastně tomu nic moc nenasvědčuje, ani ty neurotický projevy... ty mohou vyústit prakticky v jakoukoliv "diagnózu"... prostě mi přišel ten poslední odstavec jakoby přilepený k tomu ostatnímu. jako jasně, možná samotnej ten lunapark měl předznamenat, o co vlastně půjde, ale i když přistoupím na toto, přijde mi to nedotažené, možná nekonzistentní.

ale možná to takto ujíždí / nenavazuje jen mně...

každopádně slušný text, práce s atmosférou skvělá, hezky vykreslená taková ta polomorbidní atmosféra lunaparků a podobných míst.

zaujalo...ukládám si a ještě se vrátím

Oddělit ta místa samozřejmě problém je. Měl jsem také potíž to rozlišit, neboť jedno vplývá do druhého. Nicméně v tom by spočívala podstata té úpravy. Avšak, jak už jsem psal, nevnucuji ti to, je na tobě, co s tím uděláš a zda vůbec něco.

Díky za další tipy. Pokud bych měl upravit povídku navrhovaným způsobem tak mám problém oddělit místa, kdy vypráví autor a místa, kdy se děj odehrává z pohledu hlavní postavy. Mně to splývá v jedno. Třeba při dalším čtení mi to bude jasnější.

Souhlasím, určitě by chtělo ještě do textu sáhnout a poupravit, ale i tak se mi jeví velmi originálním.

Když jsem se do povídky začetl, pohltila mě a zaujala. Avšak, jak napsal Majaks: "...bavilo mě to, ale zaroveň jsem měl casto pocit, ze by se to dalo napsat i nejak lepe." Přemýšlel jsem o tom a napadlo mě, že by to nejspíš chtělo stylem výrazněji oddělit, kdy příběh vypráví sám autor a kdy jej líčí z pohledu hlavní postavy. Pak by podle mého názoru byly hlavní postava i vyústění příběhu pochopitelnější.

Jak to myslím, uvedu na příkladu z úvodu povídky. Tam se píše:

"Vystoupil s ostatními z tramvaje na konečné. Nadechl se a zkrátil si cestu přes trávník. Zastyděl se, vždycky se zastyděl, když udělal něco nesprávného. Po očku sledoval ostatní, jestli si jeho přečinu někdo nevšiml a nechystá se ho hubovat. Zdálo se, že ne. Vydal se dál po širokém chodníku podél parkoviště plného aut k bráně lunaparku. Parkoviště bylo přeplněné, slunce se odráželo od kapot. Pohlédl na nebe. Jasně modrá panovala celé obloze, v dálce se skromně táhla našedivělá šmouha roztrhaného mraku. Po chvilce dorazil k lunaparku a zastavil se. Ještě cítil ve tvářích jemný stud, nenápadně vytáhl krabičku cigaret, jednu vytáhl a zapálil si."

Jenže tohle je přece autorův popis, a jako takový je toporný. Upravil bych to třeba takto:

"Vystoupil z tramvaje na konečné. Nadechl se vyrazil přes trávník. Zastyděl se jako vždy, když udělal něco nesprávného a rozhlížel se, jestli mu někdo za jeho přečin nechce vynadat. Nikdo si ho ale nevšímal, a tak se vydal po chodníku podél přeplněného parkoviště. Slunce se odráželo od kapot a nad tím jasně modrá obloha, jen v dálce se skromně táhla našedivělá šmouha roztrhaného mraku. Po chvilce dorazil k bráně lunaparku a zastavil se. Ještě cítil ve tvářích jemný stud. Nenápadně vytáhl cigaretu a zapálil si."

Naopak v místech, kde se příběh rozvíjí z pohledu hlavní postavy, jako třeba v černém stanu s dvouhlavou nevěstou, nebo ve scéně se šašky, bych nechal všechno tak, jak to je. A to i s tím, že je tam například pětkrát slovo vpřed na malé ploše a i s tím ustavičným - začne, začal, začala, začalo.

Myslím si, že takto nějak upravená povídka by hodně prokoukla a byla by to bomba. Nicméně je to na autorovi a každopádně přidávám tip.

Děkuji velmi a přeji hezký večer, Lenochode.

PS: Podrobný návod, jak postupovat při vkládání děl najdeš u Silene :

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=530763

Dies, komentáře opravit nejdou (jen smazat a napsat znovu), ale své dílo opravovat můžeš. V horním menu v nabídce „moje“ vybereš „dílo“, pak si u Lunaparku klikneš vpravo na možnost „upravit“ a pak už to půjde. :0)

Nevím, jak lze zde vložený text opravit. Je to tu zřejmě někde řešeno, ale nemohu se dopátrat. Děkuji za jakoukoli radu.

Ano, můžete. A děkuji.

Autore, mohu povídku nominovat do soutěže Povídka měsíce?

Konec jste trefili dobře a jsem rád, že vyvolal alespoň tíživé pocity.

Copak o to, konec by té verzi odpovídal, ale proč by potom bylo psáno to všechno před tím...?

Nazvala bych to tak, že byl překvapen až zasažen něčím doposud netušeným - svými sklony... nemile... ale těžko s tím něco udělá, i to si uvědomil v tu chvíli.

Je to celkově zajímavé dílo.

To Lenochod: Ano, to je pravděpodobnej závěr (byť možná ne jedinej možnej) a přesně ty pocity to, myslím, má vyvolat. A velmi dobře vyvolává.

Já se omlouvám všem, jestli vám připadám nechutná, ale mě bylo z toho závěru okamžitě jasné, že hlavní hrdina je pedofil. Proto mi z toho bylo těžko - že i s takovou poruchou se zde někteří musí nějak protloukat. A zvláště těžké je, mít k tomu i další poruchy a nemít je tak úplně pod kontrolou...

M\slel jsem to otevřeně, hlavně že hlavní postava se na konci otevře.

Jak jsi to tedy myslel?

Tedy že hlavní postava je dospělá, ale mentálně zaostalá na úrovni desetiletého kluka, mě vůbec nenapadlo, ovšem proč ne, nebráním se tomu.

To je právě na tvorbě nejlepší, když si ji může každý dotáhnout do určitého konce. Já měl ten dojem, že hlavní postava je dospělá, ale mentálně zaostalá na úrovni desetiletého kluka. Ale líp to napsala asi Gora. Ale je možné, že ty jsi to myslel úplně jinak a všichni jsme vedle:).

Ad K3: díky za upozornění na překlep, to se i stydím. Těší mě, že místy na Tebe působí jako horor. Zajímalo by mě, jak jsi závěr a pointu pochopil, mám zkušenost, že je to individuální.

Ad Gora: díky za kritiku, ani jsem nečekal, že toho bude tolik, cením si Tvojí práce s mou tvorbou. Ještě jednou si povídku projdu a jak uznám za vhodné, upravím : ). A děkuji za zařazení do výběru, vážím si toho.

Snad nejvíc mě zaujala dobrá, i když možná v některých pasážích povídky zdlouhavěji podaná charakteristika hrdiny. Náznaky připomínající projevy poruchy autistického spektra, kupř. věta:

Mohl se tu a tam podívat ostatním do očí. Je zajímavé sbírat podobná „znamení“, napomáhají utvořit si o hlavní postavě určitější představu… to, jak on sám přemítá, jak by se měl ve kterých situacích zachovat, aby nijak nevybočoval z chování jiných lidí, ale sám si uvědomuje, jak moc se liší,  a to je svým způsobem bolestné. Pohledu člověka s Aspergerovým syndromem /či podobné diagnózy/by mohla odpovídat již výtečná část o pozorování prachových stop:

Prach byl vyšlapán tisícem stop, které se neustále jako améby měnily v jiné…

Pro mne velmi dobré odstavečky – asi i nejlépe vykreslené pocity – je skvěle podaná klaustrofobie ve stanu, naprosto fascinující a emotivně silná příhoda s /tušenou?/ postavou dvouhlavé ženy. Velmi originální nápad tak dobře ztvárněný, že jako čtenářka cítím úzkost, znechucení, lítost … celou škálu pocitů. Některé cirkusy /zvěřince/ ve své historii předváděly různě deformované lidské jedince – liliputy apod. jako atrakci a osud těchto nešťastníků závisel často jen na tom, že deformitou „bavili" či spíše šokovali diváky.

Celý výjev ve stanu s "dvouhlavou atrakcí" je opravdu silný, napětí mu dodává zejména způsob, jímž se hrdina musí probojovat ven, jen mi vadilo přibližně  nadužité TO. Stejně jako v odstavečku, který je také výborný… a jenž začíná:

Byla to hudba, která se valila z atrakcí a stánků…

Právě zvuky mnohdy lidé s výše zmíněnou poruchou spektra vnímají docela jinak...

Další vynikající částí v příběhu  je výstup šašků, výborně vymyšlený, překvapivý od začátku do konce, s úkazy jakým je davová psychóza, hysterie, moc se povedla. Hrdinu potká stresující tlačenice, uvíznutí a další vysvobozování se, a v momentě, kdy se vše zklidní a text blíží ke konci, následuje kapitolka – závěr, který začíná:.

Zaujala ho jedna dvojice. Žena s asi desetiletým chlapcem…

teprve zde může čtenář vystopovat něco ze života hlavní postavy, rodiny, postojů k jeho osobě a názorů…teprve nyní se dozvídá /spolu s překvapeným hrdinou/, jak si v životě asi stojí.

Až na pár míst, které jsem vypsala níže, je text konzistentní, ohromující jak pohledem vypravěče, tak tématy. Dlouho jsem zde podobně kvalitní prózu nezaznamenala. Posílám zasloužený výběr.

... jen některé pravopisné chybky by jistě stálo za to poupravit. Jistě však nejsou všechny... jen ty "okaté".

Určité věty by se daly v rámci povídky pokrátit, ubrat,  aby nevyznívaly příliš popisně, aby se význam nedubloval.  Kupříkladu tady bych nechala děj jen naznačen, když jednání hlavní postavy, ono neodolatelné nutkání dodržovat maličkosti, rituály je dostatečně vykresleno v předchozím ději a věta Přišel k ní… již jen popisuje víckrát popsané, zmínka o popelnici z mého pohledu dostačující, když je zřejmé, s jakou důsledností hrdina vše dělal:

, ale uviděl popelnici. Přišel k ní, uhasil cigaretu o zem a vyhodil ji.

V následující větě /protože člověk se obvykle šourá pomalu/ -  zbytečné slovo – pomalu,

Pomalu se odšoural kousek dál, pod strom.

a z ní bankovky / v peněžence bývají hlavně bankovky/a …a rychle vytáhl peněženku a z ní bankovky.

nepřesně užité vůči, oproti? -Za ní byl černý stan, vůči vedlejšímu chapadlu z moderní éry vypadal nepatřičně.

Tady se mi nezdá  - jemu určený, co třeba – vyhrazený prostor?

Ani nemohl stan obejít, vyplňoval celý jemu určený prostor

Zde trochu nešikovně – navrhuji něco ve smyslu - /bez slova mozek/vybavil si?

ale jeho mozek zaměstnal jen obraz prodavačky lístků v pokladně

Zmínka o interpunkci + překlepy + zdvojená slova - asi je toho víc, tak jen co mne hned upozornilo /za jako bez čárky:

až musel jít bokem, jako krab.

Tvářemi drhl o hrubé plátno stanu, kterého ho škrábalo.

Šíleně se vrhal kupředu, vrčel jako vlk a rukou se snažil přetrhnout motouz. Uslyšel párání látky. Ještě znásobil svoje šílené úsilí. Ještě jedno škubnutí a pořádný výpad …

Nejlépe někomu, kdo odpovídá za bezpečnost lunaparkových atrakcí. Snažil se vybavit si zodpovědnou osobu,

snad by tu i zůstal, vzdor nepřátelskému stanu. /za zůstal bez čárky/

První šáhl do svých kalhot- sáhl a totéž: . Opět šáhl do kalhot a tentokrát z nich vytáhl pušku.

že v pohybu ostatních vznikla změna – že se pohyb davu mění?

Stačilo by jen – Měli…/vynechat OBA/

Uviděl dva šašky. Oba měli na podrážkách svých obrovských bot

Slovo ŠAŠEK, ŠAŠCI  se vyskytuje v části, která se právě dění kolem nich týká, až neuvěřitelně mnohokrát, to bych určitě nahradila, zredukovala.

mezi přihlížejícími se rozproudil šepot překvapení. Spojení posledních tří slov by se dalo vyjádřit lépe… zde zas slovo – nepochopení - nesrozumění?

Davem lidí projela od řeky vlna zájmu a nechápání.

Tento odstavec bych vynechala, je to /zbytečné/ dovysvětlování zřejmého úkazu/ …dav se začal přiklánět na stranu oslavení předvedeného čísla a ponechal stranou jeho neuvěřitelnost. Nebo to byla tato neuvěřitelnost, která dav strhla od hrůzy k nadšení.

Stále se píše o šaškovi, který si vychutnává svoji „slávu“ a bez přesnějšího výrazu, který by osvětlil, že již je zas děj o hlavní postavě, navazuješ na šaška bez upozornění čtenáře na změnu krom dalšího odstavce, udělala bych ještě jednu mezeru, například…:

Nevšiml si, že mu někdo ukradl pušku i paraple.

Blízkost lidí mu byla nepříjemná.

Pocítil třas hrudníku a přivíral oči. Zavřel je a představoval si, že není tam, kde je.

Zde by bylo jednodušší kupř. – Cítil, jak se hrudník sám od sebe třese, pak - o očích - by také šlo zkrátit…např. Se zavřenýma očima si představil, že není tam, kde je.

Čárka za - zaměstnalo tam nemá být, následující věta není moc zdařilá, vynechala bych jit:

Co ho plně zaměstnalo, byla ta ohromná kvanta lidí,

Jediné, co mu zbylo, bylo se od nich vzdálit.

udělal dozadu o něco delší krůček. Zavadil o něčí nohu

Ke konci – hrdina měl již jen jednu cigaretu, v samém závěru našel však v krabičce ještě jednu?, která mu upadla…

Tak jak jsem závěr a pointu dodatečně pochopil, působení povídky bylo ještě silnější.

(překl.: ...srdce mu začalo rychleji být.) Podle mě úžasná povídka. Perfektně napsaná. Už to místo děje, lunapark, je pro mě samo o sobě velmi přitažlivé a nabízí nepřeberné množství tajemství a záhad. Od začátku napětí z podivné neurotické postavy. Napětí z toho co postava viděla. Chvílemi působí jako dobrý horor. A největší zvrat na závěr. Který jsem ovšem nepochopil, nebo ještě přesněji, dá se vykládat různě. Zprvu to působí jako analýza určité psychózy. Jenže pokračování je mnohem zajímavější, přichází zvraty v ději. Občas jakoby si s námi autor úmyslně zahrávál a děj přestával točit od hlavní postavy jiným směrem. Mám dojem, že jsem tu tak dobrou povídku již dlouho nečetl a rád bych ji přečet znovu i když je dlouhá. Velký tip. 

Díky!

Perfektní povídka!!! Tip a.

Ad Majaks: že se to dá napsat lépe mě také napadalo, ale holt si musím vybrat a dát to na papír, jinak bych se nepohnul.

Ad Lenochod: to byl i jeden ze záměrů řádně na konci postrašit a že se mi to povedlo až tak, je pro mě povzbuzení.

Ad Janina6: díky a určitě se vrať!

Ad Gora: těším se na další postřehy.

Velmi, velmi zajímavý text. Vrátím se s podrobnějšími postřehy, tohle není na jedno čtení. Výborný námět, to v každém případě.

Jo, zajímavé čtení. A fakt dobře napsané. Ještě se sem asi vrátím :-)

Majaks: A co na Miévilleho říkáš? Já přímo miluju Nádraží Perdido, ale třeba některé jeho povídky (ze sbírky Okamžik exploze) jsem vůbec nedokázala pochopit. Už jsem si zvykla, že mě neustále překvapuje, ale že občas ho prostě nedokážu sledovat až tam, kam mě jako čtenářku vede...

Mě se to líbilo, tajemno kolem dvouhlavé nevěsty, nevyzpytatelný stan a vystoupení dvou šašků mě úplně pohltilo. Ale ten závěr na mne zapůsobil mnohem hůř, než nějaký horror... Je strašné, že to tak někteří lidé mají. Teď lituji, že jsem to četla až do konce. Kdybych nechala rozečtené tajemno, nebylo by mi z toho tak těžko. Tím ale nechci říct, že je to špatně napsané - naopak! tip