Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠachta
Autor
Gora
creepypasta - snová hororová povídka
Kdesi v domě něco bouchlo.
Na mobilu čtvrt na tři. Co zas ti psi provádějí? Obouvám pantofle, sejdu dva schůdky a vidím, že mají v obýváku půlnoc. Tak zloděj tu nebude. Jedině poltergeist. Kuchyně. Těžká krabice s nabíječkami se válí po podlaze.
Škoda se rozčilovat pro pár shýbnutí. Nepřeju si nic jiného než být v tuto nekřesťanskou hodinu zpět v posteli.
Přetáčím se z boku na bok. Brzy zrána je třeba udělat větší nákup. Přijedou dělníci ze Slovenska. Denně šest chlapů k obědu a ještě něco k večeři a ke snídani. Přeříkávám si v duchu seznam… pecen chleba, olej, zelenina, maso… co ještě…
… a vozík přetéká. Tuším, že to všechno jen zázrakem nastrkám do dvou tašek, které mám s sebou. Vystačí mi vůbec hotovost? Karta zůstala ve druhé peněžence. Zariskuji a nevrátím zpátky do regálu vůbec nic, protože sem prostě nechci případně letět znovu. A propó - letět... Na zářivce nad mrazáky sedí a vrká holub. Nikomu to evidentně nevadí. Pokladní mi přijde silně přiopilá - odrzle a velmi hlasitě komentuje každou položku na páse a lidi ve frontě si mne na to konto prohlížejí, šuškají, že zdržuju. Konečně odcházím z krámu, akrobaticky vyvažuji tu tíhu a pod levou paží vleču navíc bochník chleba. Každou chvíli odpočívám a kopec se dnes zdá nekonečný.
Mužská postava u naší brány. Probůh, kdo to může být? Brigádníci ještě ne, tedy doufám, že nepřijeli ráno. Neznámý chlápek ve vestě mi jde v ústrety. Snad chce pomoct s nákupem? Ale houby, špačkuje, že zvoní a zvoní a nikdo neotvírá a on tady trčí už drahnou chvíli a čert mu byl tenhle kopec dlužen. Reprezentant firmy Vodovody a kanalizace. Důležitě pohupuje síťovkou se třemi novými vodoměry, tašku s nářadím frajersky přes rameno a pořád hudruje.
Zbavuji se v chodbě břemen. Obracím se na podpatku a naviguju jej k šachtě pod chodníkem. Děsí se, jen co nevábný, hluboký otvor pod železným poklopem spatří a nadává ještě víc než předtím, nechce se mu zalézt dovnitř. Je u nás prvně. Možná i naposledy?
Na podání sikovek velkých a pak malých, jednoho zvonícího mobilu a vzápětí i druhého jsem mu dobrá, co kdyby aspoň poděkoval? To určitě nehrozí, výchova je holt výchova - ale sklapnout by vážně už mohl.
Nadzvednout tak sikovkami ten těžký plát, odložený na chodníku, a oběma rukama přisunout na otvor, přidat pár kamenů - potom hulvát uvězněný tam dole bez něčí pomoci nikdy „zával“ neodstraní... ani se nedovolá záchrany, své mobily nechal ležet na chodníku! Zatočila se mi hlava…
Po chvilce překvapeného ticha slyším, jak muž z JIVAKu pod poklopem prosebně mění tón, spolu s ním je, zdá se, v šachtě i opilá drzá prodavačka, perou a melou se tam spolu s jinými mými problémy jako špinavé prádlo v automatce… zbývá je ještě odstředit…
… a před domkem dnes ráno takový boží klid!
36 názorů
Díky, Ichigo.
Občas by se jeden neudržel a šup pod poklop:-). Sud je taky dobrý.
To bylo prima čtení :-) Nejvíc mě potěšilo, že ten hororový závěr měla na svědomí sama vypravěčka... že nebyla vyděšenou obětí, ale naopak. Překvapivé! Osvěžující.
Květoň Zahájský
09. 06. 2022Poklop je zajímavým řešením problému. Vlastně se jedná o takový kompromis mezi usmířením a vraždou.
Jak tyhlety miniatury "ze života" nemám ráda, tak musím říci, že líbilo a dobře ty. Perfektní přesun k odstřeďování ! :)
Jarmilo, mně se docela líbí, některé vypadají umělecky...
Díky ti i za tvůj příspěvek... poklop "naruby" :-)...
Poklopy jsou hnusný. Ovšem nezastávám názor některých našich spoluobčanů, že je správné je odstraňovat a nosit do sběrných surovin. :)
Četla jsem, že třeba Evženie nad poklopem jásala, ale třeba já, kdyby se mně něco podobného zdálo, tak si myslím, že by odněkud i s tou prodavačkou vylezli a pak si na mně vylili svoje problémy, tak proto mě napadá, co mě napadá. A pak bych je zavřela pod poklop a začalo by to znovu. :)
Já vím že nemáš ráda násilí, Irčo. Film je to velmi podařený, alespoň na naše poměry a na většinové reakce není dobré hledět. V tomhle filmu je to násilí oproti knize spíš neviditelné, ale každý si ho domyslí. Kniha je ale strašná, přesně vystihla co se ve válkách děje. Viz dnes na Ukrajině. Skutečnost je vždycky ještě strašnější.
Takovou šachtu bychom asi občas uvítali všichni.
Sny jsou prostě takové.
Jinak na Nabarvené ptáče jsem se po reakcích publika nedívala, i když tam hrál kluk z Krumlova, tak nevím...na pravé horory asi nestačím. A děkuju, kouknu na mezery.
Karle, je to fakt trefné, cos tu teď napsal - začala jsem to totiž psát opravdu jako horor s názvem Pod poklopem a pak se mi to zdálo /na mne/ MOC HUSTÝ a přepsala jsem do mírnější snové verze... díky, umíš vystihnout dobré téma na povídku.
To napadne i tak každého, že jde o sen, Jardo. Mně spíš v plynulém čtení ruší mezery, asi by stačilo oddělit odstavcem a nechat jen tu mezi kurzívou a reálem. Pak by tam ale ani ta kurzíva nemusela být... Ještě víc by se mi ale líbilo udělat z druhé půlky opravdu horor natvrdo, beze snu, nebo jako děsivou, v tu chvíli přející představu. Dalo by to ale ještě trochu práce. Asi znáš Nabarvené ptáče, lepší v knížce, jak to tam bylo s tím poklopem a krysami.... A přitom se to odehrává v současnosti.
blacksabbath
08. 06. 2022drzá prodavačka....šup jí odstředit.....bavilo mě to číst a moc:-)))))))
Já píšu vlastně takový cyklus, asi víš, je to sedmý příběh, a poměrně jasně tam odděluji skutečnost od snu... ale pokrátila jsem začátek, a docela hodně... rozhodně dík.
Díky za rady, kvaji... jen mi připadá, že ve tvé verzi pak není poznat, že se přešlo do snu, protože postava, o níž je řeč, se sebrala a šla na nákup. Jaký tedy sen... když už nakupuje v reálu?
Ale ten úvod malinko pokrátím, i když psát o psech mne baví nejvíc:-)...
Majaksi, zážitky jedné noci, celková atmosféra, pro niž se nedá znovu usnout... která se objevuje v tom snu. Možná ten úvod zkrátím, jak radí kvaj.
Dík.
Irenko, to byl hodně nepříjemný sen, který jsi pěkně popsala :-))), TIP
Tan úvod je tam podle mého z větší části zbytečný. Dovolil jsem si navrhnout, jak by to mohlo být.
"Něco bouchlo. Co zas ti psi provádějí? Mají však v obýváku půlnoc. Nepřeju si nic jiného než být zpět v posteli. Když už jsem ale vzhůru, půjdu na velký nákup. Přijedou dělníci ze Slovenska. Denně šest chlapů k obědu a ještě něco k večeři a ke snídani.
Vozík už přetéká. Tuším, že to všechno jen zázrakem nastrkám do dvou tašek, které mám s sebou. Vystačí mi vůbec hotovost? Karta zůstala ve druhé peněžence. Zariskuji a nevrátím zpátky do regálu vůbec nic, protože sem prostě nechci případně letět znovu. A propó - letět... Na zářivce nad mrazáky vrká holub. Nikomu to evidentně nevadí. Pokladní mi přijde silně přiopilá - odrzle a velmi hlasitě komentuje každou položku na páse a lidi ve frontě si mne na to konto prohlížejí, šuškají, že zdržuju. Konečně odcházím z krámu, akrobaticky vyvažuji tu tíhu a pod levou paží vleču navíc bochník chleba. Každou chvíli odpočívám a kopec se dnes zdá nekonečný."
Jinak si myslím, že dobrý.