O znovuzrození něžnosti

A nejhorsi kombinace je plesatej chlap v uniforme.

Za etalon mužné něžnosti v hudebním projevu, jakkoli netuším, zda si pod příslušným souslovím vůbec představuji cosi adekvátního, potom pokládám třebas Dona Williamse. Pravda je, že již bohužel vymřel. 

(pardon, oprava překlepu)

mňa pravidelne vytáča často hraná pieseň

Podvod

František Nedvěd byl především interpretem, disponoval výraznějším hlasem. Dvorním textařem většinově přejatých písní (coververzí) alba Druhé podání byl Dušan Vančura. Zrovna Řemeslo je v původní verzi skladba Gordona Lightfoota (Sundown). 

Jedná se o poněkud rozdílné ranky. Komplet autorská práce vč. interpretace versus autorská spolupráce. Čistě z hlediska tvorby potom nevidím nic špatného na možnosti vyzkoušet si něco jiného, a tedy např. sólovou dráhu, nebo naopak účast ve vokálním tělese typu Spirituál kvintet. Kam by umělec přišel, držet se stále jediného.  

Proto byli nejlepší když byli spolu.

Brontosauři a Spirituál kvintet to byla krásná hudba. Velmi mi obohatili život a dodnes, když se někde u ohně hrají jejich písničky, tak si je s nostalgií moc ráda zazpívám. Ty kauzy jsem nesledovala, ale všimla jsem si, že měl Honza po několika nevydařených manželství zálibu v jedné konkrétní dívce a je s ní myslím dodnes (a ona s ním také i když ho rodina oškubala téměř až na žebráka), takže já to za úchylku nepovažuji spíš za velikou lásku napříč generacemi a navzdory předsudkům a nepřejícím lidem. Co se týče Františka, po rozdělení bratrů se teprve ukázalo, kdo opravdu uměl a kdo se jen vezl. Ty Františkovy paskvily o tom, že je skládání hudby řemeslo, a že by si dal na benzínce kafe, se nedají poslouchat, aniž by se mi kroutily prsty na nohou. Jeho hlavní kvalita byl jeho krásný a osobitý zpěv, proto vždy zpíval ty největší pecky, které ovšem skládal Honza. Honzovy písničky jsou poklad, který mi už nemůže nikdo vzít ani pokazit. Nevím, proč bych ho měla pokládat za vzor pro muže, ale jako vzor pro autory si ho rozhodně vážím. Díky za úvahu a připomenutí, tip :0)

Kdyby těch slzavých nebylo tolik, tak bych ho nezavrhnul. Líbili se mi Brontosauři nebo když zpíval se svým bráchou. Kdybych si měl vybrat z těch dvou, dal bych přednost Františkovi. Slaďák se dá vždy vyvážit písní jiného ražení, nebo alespoň změnou hlasu. To se Honzovi nedařilo. Co se týče vizáže, do toho mi nic není.

jsem z toho trochu zmatená - nevím, co si představit pod souslovím "feminní vzor" anebo "mačo feminista".

nicméně jsem nesmírně povrchní, takže plešatej, starej a nehezkej chlap pro mě osobně jako vzor nepřipadá vůbec v úvahu.

Michal Bukovič: Tuhle chybu chtěl bych mít

(Už dám pokoj, pro mě subj. lepší než Jan Nedvěd. Tak jestli by se třeba něco rovněž líbilo.)

Chápu, že hudební aranžmá dnes asi... (texty M. Bukovič)

Ampér, watt a volt

Nůžky, kámen nebo papír

A ještě textařina Michala Bukoviče, i když jakost pochopitelně nebyla vždy konstantní, na konzumnějších kusech (zřejmě určeny k rychlé spotřebě) znát, že se s nimi zrovna nemazlil. 

Ale kdeže, umělci nic nezazlívám, ať si pokračuje ve svých kauzách a přitom v písních moralizuje, až to tříská dveřma, je to jeho věc, jen jsem se ohrazovala proti tomu, aby mi ho někdo dával za vzor.

Za mě tak. Pofňukám si. 

https://youtu.be/MYYBG2TGcwc

https://youtu.be/xGGPCijlO7Q

A to máš na mysli Nedvěda jako osobu, nebo jeho podbízivé písňové texty, kterými oblbuje fanynky, ale podle kterých se sám nechová?